Birds of Prey (Podivuhodná proměna Harley Quinn) [Birds of Prey (And the Fantabulous Emancipation of One Harley Quinn)] – Recenze – 40%

Postava komiksové anti-hrdinky Harley Quinn se v podání herečky Margot Robbie objevila už jako jedna z hlavních postav v týmovém filmu Sebevražedný oddíl, nyní se však dočkala i svého vlastního snímku, v němž je představena znovu a zevrubněji. Film Birds of Prey se přitom kromě její minulosti a bláznivých činů zaobírá také tím, jak napomohla k vytvoření čistě ženského seskupení zvaného Birds of Prey, jehož cílem je potírání zločinu v Gothamu.

Zdroj fotek: Vertical Entertainment

Jde tedy v podstatě o ženský film (umocněný tím, že zatímco jeho hlavní hrdinky jsou ženy, tak skoro všichni antagonisté jsou muži), jenž natočila čínsko-americká režisérka Cathy Yan, debutující filmem Birds of Prey v Hollywoodu, a napsala jej Christina Hodson, scenáristka Bumblebeeho. Člověka to až vybízí takovému kompletně ženskému týmu fandit, o to větší je však zklamání z toho, že snímek selhává ve spoustě aspektů od stavby příběhu a práce s postavami až po úroveň hereckých výkonů a řadu pochybných dílčích tvůrčích rozhodnutí.

Zápletka se hned v úvodu dává do pohybu rozchodem Harley Quinn s Jokerem (který ve filmu nevystupuje), po němž už nad ní nevisí jeho ochranná ruka a jde jí tím pádem po krku skoro celé město. Jedním z těch, co si přejí její smrt, je i nelítostný mafián Roman Sionis, prahnoucí po nadvládě nad Gothamem (Ewan McGregor). Podaří se mu Harley Quinn polapit, ale pak ji zas pustí na svobodu (zcela nesmyslně) kvůli tomu, aby pro něj nalezla jakýsi mimořádně cenný diamant, který si jeho poskokové nechali ukrást. A pak se samozřejmě podiví, když mu Harley Quinn s tím nalezeným diamantem pláchne…

Příběh tudíž sestává z přetahování se o diamant, během něhož se Harley Quinn přátelsky sbližuje s jakousi dvanáctiletou pouliční zlodějkou, zatímco se kolem toho všeho motají další ženské postavy (konkrétně jedna barová zpěvačka, jedna postarší policistka a jedna tajemná mstitelka s kuší). V zásadě jde tedy o banální plochou historku s povětšinou nedostatečně prokreslenými postavami, snažící se překrýt nedostatky svižným tempem, psychedelickým střihem a komplikovanou narativní strukturou založenou na tom, že Harley Quinn (která je zároveň vypravěčkou filmu) neustále skáče ve svém vyprávění v čase tam a zpátky (některé flashbacky zabírají i desítky minut), veškeré události porůznu komentuje a sem tam u toho i boří čtvrtou stěnu podobně jako Deadpool (akorát u toho není moc vtipná). A když už to vypadá, že děj začíná váznout, tak se vždy odněkud náhodně vyloupne nějaký další nepřítel, který se snaží Harley Quinn zabít.

Mimochodem, hrdinky filmu prakticky nevykazují žádné nadpřirozené superschopnosti, akorát se umějí dobře prát (případně mířit s nabitou zbraní) a shodou okolností jim všechny jejich plány (i ty improvizované) hezky vycházejí. Superhrdinky z nich dělá pouze to, že všichni jejich protivníci jsou zjevně mimořádně neschopní (i když jsou po zuby ozbrojení) a tudíž je nemohou nikdy skutečně ohrozit. A když už je nějaké postavě superschopnost opravdu přiznána, tak to najednou působí trapně a stupidně. Akční scény jsou tudíž postavené na tom, že v nich hrdinky většinou jen rozdávají obligátní údery a kopance řízené obstojnou, leč opakující se choreografií, a ani sporadické výstřednější scény nejsou o moc zábavnější, ať už jde o pasáž, v níž se Harley Quinn vydá na policejní stanici a střílí tam kolem sebe konfety, nebo o závěrečnou honičku, v níž figurují kromě auta a motorky i kolečkové brusle.

Po herecké stránce je film Birds of Prey těžko snesitelný, neb leckteré herecké kreace jsou v něm poznamenány extrémním přehráváním a důrazem na afektovanost – přičemž tahle stylizace ještě projde u svérázně vyšinuté, maniakální a extravagantní Harley Quinn (Margot Robbie si svou roli zřejmě hodně užila a hraje ji s obrovským nasazením, což lze ocenit bez ohledu na to, jak neuvěřitelně otravná Harley Quinn je), ale třeba to, co na plátně předvádí Ewan McGregor (mimořádně špatně obsazený), je vyloženě anti-herectví. Démonický vládce města, šířící kolem sebe strach a teror a vydávající se do ulic v černé masce, by asi neměl být nechtěně legrační tím víc, čím úporněji se snaží působit zle a krutě.

Zdaleka nejzdařileji se tak jeví přepálená a pompézně křiklavá vizuální stylizace filmu, přizpůsobená tomu, jak se prezentuje i jeho šílená a okázale zkažená anti-hrdinka. Kombinace efektního pozlátka, bezprostřednosti, vyzývavého vzezření a ze všech sil vynucené dovádivosti přitom sice může na první dobrou vyvolávat zdání přitažlivosti, leč smíšená spolu se zašlou estetikou špinavých ulic a rozpadajících se zaplivaných lokací působí po bližším ohledání už jen odpudivě a ulepeně, asi jako třpytkami obsypaná opilá prostitutka se silnou vrstvou make-upu.

Make-up a další povrchové aspekty filmu (řízná hudba, kostýmy, brutalita, srandovní hyena) jsou ostatně tím hlavním, co po zhlédnutí filmu utkví v paměti, snad jen spolu se snaživě se šklebícím obličejem živelné Margot Robbie. Jinak je to ale asi stejná zábava jako řádit na diskotéce, lít do sebe jednoho panáka za druhým a pak zuřivě zvracet do kabelky (na což ve filmu také dojde). Někomu takový způsob zábavy vyhovovat může, o tom žádná.