Zakleté pírko – Recenze – 40%

Aninka (Anastasia Chocholatá) je prosté děvče, které se na statku po rodičích stará o své dvě starší zpovykané sestry. Pak náhodou políbí nalezené havraní pírko, načež se z opodál stojícího havrana stane princ Vítek (Petr Urban) a Anince vysvětlí, že ho do havraní podoby zaklela zlá čarodějná princezna (Sara Sandeva), s níž se odmítl oženit. Když pak zlomyslné sestry Aninku s princem načapají, tak pírko zlomí a princ zmizí neznámo kam. Naštvaná Aninka sestry opouští a vydává se do světa prince hledat, aby jeho prokletí zlomila.

 

Zdroj fotek: cinemart.cz

Zakleté pírko je nová pohádka Zdeňka Trošky (napsaná v tandemu s jeho stálým spolupracovníkem Markem Kališem). Že jde o pohádku Zdeňka Trošky, jde neomylně poznat už od prvních záběrů – na pohádky zasazené do prostředí malebných jihočeských vísek a tamních rozkvetlých luk a zlatavých ječmenových polí má ostatně patent už delší dobu, stejně jako na mimořádný důraz na lidovost, v pozitivním i negativním smyslu slova. Zároveň herce s oblibou navádí k hysterii, přehrávání a infantilní stylizaci balancující na hraně trapnosti.

Děj Zakletého pírka je poměrně jednoduchý (což ještě neznamená, že je zároveň smysluplný a koherentní) a v podstatě stojí na putování hlavní hrdinky z místa na místo, přičemž ji po celou dobu doprovází vodník (Lukáš Pavlásek), který se k ní hned zkraje cesty přidá, a spolu pak potkávají všelijaké další postavy a přicházejí k nejrůznějším předmětům, jež se později ukáží být užitečnými.

Jak tomu ale u Zdeňka Trošky často bývá, jeho postavy se málokdy dostanou za hranici personifikovaných stereotypů a plochých karikatur – a v případě Zakletého pírka na tom bohužel nejsou o moc lépe ani hlavní hrdinové. Nosnou zdí celé pohádky má být kamarádský vztah Aninky s vodníkem, avšak jedinou charakteristikou Aninky je v podstatě to, že je dobrosrdečná a trochu naivní (a v průběhu filmu musí několikrát prokázat svou odvahu a odhodlání, přičemž je ale zároveň lehce manipulovatelná a nechává se sebou snadno zametat), a vodník je na tom coby přátelský exot se zlatým srdcem, plnící úlohu komického společníka, dost podobně.

Co však oběma postavám výrazně pomáhá, je herecké obsazení – Anastasia Chocholatá dohání mnohé přirozeným půvabem a nenucenou roztomilostí a Lukáš Pavlásek se pro role legračních trotlů zřejmě narodil (ačkoli zpívat by vážně nemusel). Herecké výkony protagonistů ve vedlejších rolích za nimi ovšem již výrazně zaostávají (s výjimkou poměrně sympatické mini-role Marka Lambory) a v některých případech se navíc pohybují i v extrémních polohách unylé topornosti (Sara Sandeva v záporné úloze) a nesnesitelné otravnosti (Šárka Vaculíková a Lucie Polišenská v rolích Aninčiných sester). Částečně je nicméně na vině i jednorozměrnost jejich postav (třeba princ Vítek je v podstatě pouze pasivní loutkou v moci čar a kouzel a Aninka se do něj zamiluje patrně jen díky tomu, že je pohledný a vypadá vznešeně).    

Jinak příběh filmu je v podstatě splácaný z namátkou volených pohádkových motivů a chatrně poslepovaných scének s místy poměrně vysokou úrovní bizarnosti, díky čemuž je sledování Zakletého pírka celkem zábavné, byť asi z jiných důvodů, než jaké byly tvůrci zamýšleny (kompletní děj je pro zvědavé zájemce popsán na úplném konci recenze). Jeho podstatná část je postavena na nahodilém chování postav, jež putují pohádkovým krajem jen s mlhavou vidinou nějakého cíle a jejichž osudy se odvíjejí téměř výhradně od toho, koho cestou potkají a jaké předměty obdrží.

Většina filmu navíc sestává z toho, že Aninka a vodník chodí lesem a po polích a povídají si a upřímně řečeno se toho jinak moc neděje – takže děj je nastavován různým zpíváním a dějovými odbočkami, které nejsou pro hlavní příběhovou rovinu nijak zvlášť důležité, leč spálí se při nich vždy alespoň pár minut, díky čemuž pohádka dosáhne na celovečerní stopáž. V jednu chvíli se např. oba hlavní hrdinové dojemně a se slzami na krajíčku rozloučí, že si půjdou každý zas svou cestou, ale hned v následující scéně se vodník k Anince opět připojí s tím, že ji přeci nenechá jít samotnou.

Vzhledem k rozvleklosti některých nepříliš podstatných pasáží je pak docela na pováženou, že leckteré z hlediska příběhu klíčové sekvence jsou naopak mimořádně zestručněny – např. Aninka a princ Vítek se do sebe zamilují doslova na první pohled a závěrečných zhruba deset minut se dokonce odehraje v takové zbrklosti a shonu, že jejich jakákoli potenciální dramatičnost a osudovost zcela mizí a je nahrazena nechtěnou směšností (nehledě na nízkou úroveň několika výrazných digitálních efektů).

Další podivností je archaická mluva postav, deklamovaná herci způsobem, jenž dělá ze Zakletého pírka místy až parodický zážitek na úrovni Pytlákovy schovanky. Ten pak ještě umocňuje ta skutečnost, že některé dialogy se zjevně mají rýmovat (z nějakého důvodu však pouze občas), takže sem tam některý z hrdinů pronese nějakou kostrbatou hloupost, jen aby dodržel rým (celkem zbytečně). A co se týče hudby, tak Aninka s vodníkem v průběhu filmu nejméně čtyřikrát zazpívají lidovou písničku Pod našima okny (naštěstí ne celou), jejíž melodie zní i jako hlavní hudební motiv na soundtracku, což může člověka po určité době snadno dovést k šílenství.

Na druhou stranu, díky poměrně funkční kamarádské dvojici hlavních hrdinů a několika dalším pozitivům, není Zakleté pírko rozhodně žádnou katastrofu a v rámci pohádkové tvorby Zdeňka Trošky představuje de facto průměrný standard, který příliš nenadchne, ale ani vyloženě neurazí (tak jako Strašidla) a neunudí (tak jako Čertova nevěsta), což už je v podstatě úspěch samo o sobě. Bylo by však příjemnější, kdyby ta pohádka byla kromě toho také aspoň trochu konzistentní a soudržná, kdyby její děj dával větší smysl a kdyby byla legrační a zábavná víc záměrně než nezáměrně.

SPOILER--SPOILER--SPOILER--SPOILER--SPOILER--SPOILER-- SPOILER--SPOILER

Následující text je určen pouze těm čtenářům, kterým nevadí, že jim v něm bude vyzrazen kompletní děj pohádky Zakleté pírko, jenž považuji za velmi nepodařený, nahodilý a místy i dost podivný a přijde mi příhodné se o něj podělit, aby nás víc nad ním mohlo kroutit hlavou.

Takže. Aninka se vydává na cestu pouze se zlomeným havraním pírkem v kapse a o princi Vítkovi ví pouze to, že pochází z Heřmánkového království (ale netuší, kde leží a ani si nemůže být jistá, jestli Vítek zmizel zrovna tam). Za celý film nepotká nikoho, kdo by o tomto království byť slyšel, natož aby věděl, kde se nachází.

Po chvíli chůze narazí Aninka na hospodského, který polapil vodníka, a rozhodne se vodníkovi pomoct utéct. Vodník se pak k Anince přidá, protože prý mají stejnou cestu (aniž by se zdálo, že vodník měl vůbec někam namířeno). Posléze vodník prozradí, že se mu moc líbí hospodského dcera, které chodil zpívat pod okna, a proto se ho hospodský snažil chytit. Aninka naučí vodníka novou písničku, aby s ní mohl získat dívčino srdce. Hospodského dcera nicméně ve filmu vůbec nevystupuje, takže ta písnička přijde vniveč.

Aninka s vodníkem dojdou do hrabství, jehož mladý hrabě nedávno ztratil chuť do života, což zřejmě souvisí s tím, že z nedaleké skály přestala téct voda života, která tam do té doby tekla. Aninka se k té skále vydá, strčí do ní leknín, který jí vodník dá, a pronese zaklínadlo, které jí vodník napoví, načež voda života začne znovu téct. Hraběte to rozveselí a uzdraví se. Nabídne Anince sňatek, ale ta ho s myšlenkami na Vítka zdvořile odmítne, a tak jí hrabě dá alespoň řetízek na památku a lahvičku živé vody na cestu. Zároveň se ukáže, že tok vody života svými kouzly zastavila patrně ta samá zlá princezna, která očarovala i Vítka, a kterou si hrabě též odmítl vzít za ženu.

Aninka s vodníkem přespávají v lese, načež ji vodník přemění kouzlem na rybu, odnese ji do rybníka a nějakou dobu s ní plave, aby jim tím zkrátil cestu. Ráno je Aninka překvapená, že se probudila někde jinde a vynadá vodníkovi, že ji na tu rybu proměňoval. Po zbytek filmu už vodník tuto schopnost znovu nepoužije (akorát sem tam přemění sám sebe v žábu).

Pak Aninka a vodník dojdou k chaloupce uprostřed lesa, kde Aninku přivítá jakási babička a nechá ji u sebe přespat, zatímco vodník, přeměněný v žábu, vše nenápadně pozoruje. Najednou se u babičky objeví zlá princezna a ukáže se, že je ve skutečnosti její dcerou – přičemž její matka je ve skutečnosti taky zlá čarodějnice a obě touží po nadvládě nad světem. Princezna matce vysvětlí, že to ona přičarovala Vítka zpět na zámek (takže jeho zmizení v úvodu filmu nijak nesouviselo se zlomením pírka a šlo pouze o shodu náhod), zbavila ho jeho havraního prokletí a místo toho ho očarovala, aby ztratil paměť a zamiloval se do ní (není však jasné, proč tuto strategii nezvolila hned napoprvé). Pak předá matce do úschovy své srdce (rudě zářící skleněný šperk) a matka slíbí, že ho schová na nejbezpečnější možné místo, kam by se nikdo nikdy neodvážil.

Vodník na sebe v podobě žáby krátce poté neopatrně upozorní, a byť se mu podaří utéct, tak dostane polenem do hlavy, načež zapomene většinu toho, co před chvílí viděl. Aninka druhý den babičce poděkuje za nocleh a z vděčnosti jí dá řetízek od hraběte – načež babičce dojde, že to Aninka vyléčila mladého hraběte, a dá jí na cestu chleba. Vodník Aninku před chlebem varuje, protože má zlé tušení, že to s ní ta babička nemyslela dobře.

Pak si Aninka vzpomene na zlomené havraní pírko a povzdychne si, jak by bylo super, kdyby jí to pírko ukazovalo cestu k Vítkovi, načež pírko skutečně ožije a začne samo od sebe poletovat. Pak ale spadne do rokle, kam se Aninka s vodníkem vydají, načež to začne být opravdu bizarní:

• V rokli je kdákající husa, načež se ukáže, že vodník rozumí řeči zvířat a pronese cosi o tom, že kdosi se ocitl v pasti. Potom huse poděkuje a s Aninkou v závěsu odejde.

• Za rohem vodník vysvobodí sovu, která tam byla chycená za mřížemi, a zeptá se jí, jestli ví něco o Heřmánkovém království. Sova nic neví, ale poradí vodníkovi, aby se šel projít kolem nedaleké věže.

• Aninka mezitím narazí na partu loupežníků, kteří lapili nebohého kupeckého učně. Pokusí se ho zachránit, leč loupežníci je oba chytí a Anince seberou její chleba, kterým se hned začnou všichni ládovat, načež se z nich stanou kameny (takže ten chleba byl opravdu očarovaný zlou kletbou).

• V tu chvíli se znovu objeví vodník s jakýmsi prstenem, který nalezl během procházky kolem věže, a dá ho Anince.

• Zachráněný učeň dovede Aninku s vodníkem do nedalekého království, načež se ukáže, že jde o Heřmánkové království, které bylo tudíž celou dobu za rohem. Svatba Vítka a zlé princezny je shodou okolností slavnostně oznámena v okamžiku, kdy Aninka do království vstoupí.

• Z loupežníků už jsou patrně navždy kameny.

Aninka uplete z kytiček věnec a sedne si s ním poblíž zámku. Okolo jdoucí zlá princezna jí věnec pochválí a všimne si prstenu, který je prý její, protože ho nedávno ztratila. Aninka jí ho vrátí pod podmínkou, že jí princezna zprostředkuje setkání s Vítkem, s čímž princezna souhlasí. Vítka ale před domluveným setkáním kouzlem uspí, takže Vítek celé setkání s Aninkou prospí a o tom, že u něj někdo byl, si po probuzení všimne až díky kytičkovému věnci s pírkem, který mu Aninka zanechá ležet v klíně.

Aninka pláče, že je vše ztraceno, ale vodník vytasí eso z rukávu a odvede Aninku kamsi do lesa, kde ji ponechá s tím, že dál už musí sama. Aninka poté vejde do starého kostela obývaného přízraky (bytosti zahalené do bílých prostěradel) a s démonickým oltářem, v němž se nachází ukryté srdce zlé princezny (hlídá ho had, ale ne moc dobře). Aninka srdce vyloví, načež se objeví zlá princezna a za navrácení srdce Anince slíbí hory doly. Aninka se už chystá srdce vrátit, když v tom jí ho vyrazí z ruky jeden z přízraků. Srdce se rozbije a zlá princezna umírá v plamenech. Ukáže se, že oním přízrakem byl přestrojený vodník, který po úrazu hlavy přeci jen nezapomněl z rozhovoru princezny s její matkou úplně všechno, ačkoli ani tak není jasné, odkud se o lokaci úkrytu dozvěděl, protože o tom řeč nebyla. Nebo odkud vzal prostěradlo a jak se mu podařilo nepozorovaně vetřít mezi přízraky.

Vítek si po smrti princezny vzpomene na Aninku a začne ji hledat. Jak se Aninka s vodníkem vracejí do zámku, zjeví se před nimi princeznina matka, zlostně mrští po Anince ohnivou kouli a zasáhne ji s ní do tváře. Druhou ohnivou kouli mrští po Vítkovi, který se k ní řítí z druhé strany, ale ten kouli odrazí svým mečem zpátky na čarodějnici a zabije ji. Pak se vrhne k Anince, která vypadá jako mrtvá, ale probere se, když jí Vítek vyléčí šrám v obličeji pomocí živé vody od mladého hraběte, kterou vodník vyloví z kapsy.

Takže všechno šťastně skončí a se všemi to dobře dopadne. Až na zlou princeznu a její matku, na Aninčiny sestry, které jsou bez Aninky doma na statku zcela neschopné a zoufalé, a na loupežníky, z nichž jsou kameny už zřejmě napořád.