Tenkrát podruhé (La Belle Époque) – Recenze – 60%

Šedesátník Viktor (Daniel Auteuil) je bývalý karikaturista a kdysi populární kreslíř, jenž opovrhuje novými technologiemi, a protože nedokázal udržet prst na tepu doby, tak mu znatelně ujel vlak. Nyní je z něj zaprášený bručoun a i ve vztahu s manželkou (Fanny Ardant) mu to výrazně skřípe. Pak ale dostane od svého syna darem zážitkovou poukázku od společnosti Time Travelers, která zprostředkovává zámožným klientům návraty do minulosti (žádné cesty časem, nýbrž budování ateliérových skanzenů ve falešných kulisách a s najatými herci, vydávajícími se za historické osobnosti). Poté, co je manželkou vyhozen z bytu, se Viktor rozhodne poukázku využít – a vybere si výlet do sedmdesátých let, do dne, v němž svou ženu potkal poprvé a zamiloval se do ní.

 

Zdroj fotek: aerofilms.cz

Francouzská romantická komedie Tenkrát podruhé je vybudována na poměrně originálním a nápaditém konceptu, její děj je ale hrozně zvláštní a plný nesrovnalostí. Signifikantní je např. to, že majitel a hlavní organizátor agentury Time Travelers Antoine (Guillaume Canet) je puntičkářský pedant, který dbá na každý detail, nutí své herce znát své role nazpaměť a jde mu o maximální historickou přesnost a autenticitu, přičemž ale jím vybudovaná iluze sedmdesátých let, kterou si Viktor poručil, rozhodně autenticky nepůsobí – herci často vypadávají ze svých rolí, v místnostech je namísto stropu vidět na lešení s rekvizitáři a osvětlovači a je zjevné, že cihlové zdi jsou ve skutečnosti odlepující se tapety.

Tahle skutečnost je ve filmu, který vypráví o lidech propadajících různým klamům, poměrně velkou překážkou. Viktor si je přitom od začátku vědom toho, že prostředí okolo něj není opravdové, a najaté herce různě testuje, nicméně i on je později ošálen, když Antoine začne inscenovat herce i mimo ateliér, do reálného současného světa – přičemž není příliš zjevné, proč to vlastně dělá. Pokud to bylo všechno kvůli tomu, aby Viktora odradil od své partnerky-herečky (Doria Tillier), která v inscenaci představuje mladou Viktorovu ženu, a do níž se Viktor zamiluje (což je víceméně hlavní zápletka filmu), tak by ten plán stálo za to označit za přinejmenším kostrbatý.

Zároveň je snímek Tenkrát podruhé příjemným feel-good filmem o muži, který díky toulkám po minulosti chytne druhý dech, znovu objeví svou mladickost a dokáže vše zpětně dohnat a přes všechny počáteční pochyby i opět najít uplatnění na pracovním trhu – jako kreslíř ve společnosti vyvíjející animovaný seriál pro streamovací platformu. Film dokonce obsahuje scénu, v níž nad Viktorem při jeho nástupu do práce jeho o pětatřicet let mladší kolegové nejprve opovržlivě ohrnou nos coby nad stařeckou vykopávkou, pak kolem něj ale kmitají v úžasu a obdivují jeho zkušenosti a zručnost. Je v tom velká dávka naivity, která je pro film Tenkrát podruhé typická – jde totiž v podstatě o naivní roztomilou pohádku, k níž je dobré přistupovat stejně jako k těm uměle vytvářeným ateliérům, jejichž kouzlu a falešné autenticitě lze propadnout jen tehdy, bude-li člověk ochotný přehlížet jejich mnohé chyby a nedostatky.

S čím se lze naopak ztotožnit velmi snadno, je postava hlavního hrdiny. Se staromilským a sympaticky působícím Viktorem je snadné soucítit už jen pro to, jak okatě mu ostatní cpou všechno to nové a moderní, proti čemu vystupuje, a jak bere na rozdíl od svého okolí spoustu věcí s humorem a s nadhledem, včetně toho, že mu žena zahýbá s jeho kamarádem, jenž je klientem v její psychoterapeutické poradně. Co filmu také hodně pomáhá, jsou zaprvé herecké výkony de facto úplně všech, a zadruhé (a především) poměrně hbité tempo, při němž se často svižně přeskakuje ze scény na scénu a rychle se střídají dialogy, které jsou místy (ale bohužel opravdu jen místy) dost vtipné a navíc jsou i chytré, což jen umocňuje příjemný divácký zážitek.

Tenkrát podruhé je divácky vděčným filmem, který sice na poli romantických komedií představuje z poslední doby to lepší, leč i tak trpí řadou nedostatků, mezi něž patří především vypravěčská neobratnost, dějová nesoudržnost a přílišné spoléhání na sentiment. Výhodou snímku je, že pracuje s neotřelým a hravým námětem a lze jej doporučit mladším i starším generacím diváků prakticky stejnou měrou, hodně mu ale pomůže, když mu půjdete trochu naproti, necháte se unášet jeho atmosférou a nebudete se pokoušet rozporovat jeho neohrabaně vystavěný a přeslazeně stylizovaný příběh.