Šedesátník Viktor (Daniel Auteuil) je bývalý karikaturista a kdysi
populární kreslíř, jenž opovrhuje novými technologiemi, a protože nedokázal udržet
prst na tepu doby, tak mu znatelně ujel vlak. Nyní je z něj zaprášený
bručoun a i ve vztahu s manželkou (Fanny Ardant) mu to výrazně skřípe. Pak
ale dostane od svého syna darem zážitkovou poukázku od společnosti Time
Travelers, která zprostředkovává zámožným klientům návraty do minulosti (žádné
cesty časem, nýbrž budování ateliérových skanzenů ve falešných kulisách a s najatými
herci, vydávajícími se za historické osobnosti). Poté, co je manželkou vyhozen
z bytu, se Viktor rozhodne poukázku využít – a vybere si výlet do
sedmdesátých let, do dne, v němž svou ženu potkal poprvé a zamiloval se do
ní.
 |
| Zdroj fotek: aerofilms.cz |
Francouzská romantická komedie Tenkrát
podruhé je vybudována na poměrně originálním a nápaditém konceptu, její děj
je ale hrozně zvláštní a plný nesrovnalostí. Signifikantní je např. to, že
majitel a hlavní organizátor agentury Time Travelers Antoine (Guillaume Canet) je
puntičkářský pedant, který dbá na každý detail, nutí své herce znát své role nazpaměť
a jde mu o maximální historickou přesnost a autenticitu, přičemž ale jím
vybudovaná iluze sedmdesátých let, kterou si Viktor poručil, rozhodně
autenticky nepůsobí – herci často vypadávají ze svých rolí, v místnostech je
namísto stropu vidět na lešení s rekvizitáři a osvětlovači a je zjevné, že cihlové
zdi jsou ve skutečnosti odlepující se tapety.
Tahle skutečnost je ve filmu, který vypráví o lidech propadajících různým klamům,
poměrně velkou překážkou. Viktor si je přitom od začátku vědom toho, že
prostředí okolo něj není opravdové, a najaté herce různě testuje, nicméně i on je
později ošálen, když Antoine začne inscenovat herce i mimo ateliér, do reálného
současného světa – přičemž není příliš zjevné, proč to vlastně dělá. Pokud to
bylo všechno kvůli tomu, aby Viktora odradil od své partnerky-herečky (Doria
Tillier), která v inscenaci představuje mladou Viktorovu ženu, a do níž se
Viktor zamiluje (což je víceméně hlavní zápletka filmu), tak by ten plán stálo
za to označit za přinejmenším kostrbatý.
Zároveň je snímek Tenkrát podruhé
příjemným feel-good filmem o muži, který díky toulkám po minulosti chytne druhý
dech, znovu objeví svou mladickost a dokáže vše zpětně dohnat a přes všechny
počáteční pochyby i opět najít uplatnění na pracovním trhu – jako kreslíř ve
společnosti vyvíjející animovaný seriál pro streamovací platformu. Film dokonce
obsahuje scénu, v níž nad Viktorem při jeho nástupu do práce jeho o pětatřicet
let mladší kolegové nejprve opovržlivě ohrnou nos coby nad stařeckou
vykopávkou, pak kolem něj ale kmitají v úžasu a obdivují jeho zkušenosti a
zručnost. Je v tom velká dávka naivity, která je pro film Tenkrát podruhé typická – jde totiž v podstatě
o naivní roztomilou pohádku, k níž je dobré přistupovat stejně jako k těm
uměle vytvářeným ateliérům, jejichž kouzlu a falešné autenticitě lze propadnout
jen tehdy, bude-li člověk ochotný přehlížet jejich mnohé chyby a nedostatky.
S čím se lze naopak ztotožnit velmi snadno, je postava hlavního
hrdiny. Se staromilským a sympaticky působícím Viktorem je snadné soucítit už jen
pro to, jak okatě mu ostatní cpou všechno to nové a moderní, proti čemu
vystupuje, a jak bere na rozdíl od svého okolí spoustu věcí s humorem a s nadhledem,
včetně toho, že mu žena zahýbá s jeho kamarádem, jenž je klientem v její
psychoterapeutické poradně. Co filmu také hodně pomáhá, jsou zaprvé herecké
výkony de facto úplně všech, a zadruhé (a především) poměrně hbité tempo, při
němž se často svižně přeskakuje ze scény na scénu a rychle se střídají dialogy,
které jsou místy (ale bohužel opravdu jen místy) dost vtipné a navíc jsou i
chytré, což jen umocňuje příjemný divácký zážitek.
Tenkrát podruhé je divácky vděčným filmem, který sice na poli
romantických komedií představuje z poslední doby to lepší, leč i tak trpí
řadou nedostatků, mezi něž patří především vypravěčská neobratnost, dějová nesoudržnost
a přílišné spoléhání na sentiment. Výhodou snímku je, že pracuje s neotřelým
a hravým námětem a lze jej doporučit mladším i starším generacím diváků
prakticky stejnou měrou, hodně mu ale pomůže, když mu půjdete trochu naproti,
necháte se unášet jeho atmosférou a nebudete se pokoušet rozporovat jeho
neohrabaně vystavěný a přeslazeně stylizovaný příběh.
Žádné komentáře:
Okomentovat