Daria – Recenze – 20%

Český konspirační thriller Daria působí, jako by byl vytvořen náhodným generátorem zápletek ve spolupráci s náhodným generátorem dialogů. Není divu – za jeho otřesným scénářem totiž stojí Daniel Miňovský, scenárista filmů Prázdniny v Provence a Řachanda. Zároveň jde o celovečerní režijní debut na reklamách a videoklipech odchovaného režiséra a producenta Matěje Pichlera, který se rozhodl snímku vtisknout výraznou stylizaci a vizualitu hollywoodských akčních thrillerů. Výsledek je neuvěřitelně špatný, bizarní a debilní, tak moc, že je vlastně docela zábavné se na něj dívat. Neustále se v něm totiž děje něco nesmyslného nebo praštěného a představitelkou titulní role Darii je pohledná mladá herečka (Klára Miklasová), která je v něm několikrát nahoře bez. Tím pozitiva končí.

 

Zdroj fotek: Bontonfilm

Patrně jde také o film s největší frekvencí šťastných náhod a shod okolností za mnoho posledních let, snímek je jimi totiž protkán od začátku do konce. Jeho hlavní hrdina, mladý psychiatr Marek (Jaromír Nosek) bydlí se svou matkou (Jana Šulcová), která je zároveň jeho zaměstnavatelkou (v psychiatrické léčebně) a zároveň přednáší o psychiatrii na vysoké škole, kde Marek studuje. A shodou okolností se právě v léčebně jeho matky ocitne dívka Daria, se kterou byl Marek pár dní předtím jednou na rande, a která se mu od té doby přestala ozývat. A pro jejíhož otce shodou okolností pracuje Markův kamarád Tomáš, s nímž se Marek mimochodem seznámí tak, že je Tomášem náhodně osloven někde na ulici se slovy: „Ahoj, já jsem Tomáš, ale přátelé mi říkají Taz, nepůjdeš na pivo?“ A Marek bez řečí jde… 

Děj se následně točí kolem toho, že Daria je paranoidní, protože slyší u sebe doma divné zvuky, cítí se být pozorována a myslí si, že její nedávný vyhazov z farmacie nějak souvisí s jakýmsi spiknutím, namířeným proti ní (a také se jí zdají divoké sny, v nichž je v pekle znásilňována démony). Následně se ukáže, že Daria je skutečně kdovíproč bedlivě špehována nějakými tajnými agenty, a tak se musí i s Markem skrývat v bezpečí na vzdáleném koňském ranči, v jehož tajném podzemí žije mimo jiné steampunková komunita pěstitelů rostlin, šílený expert na bio-chemii (Jiří Schmitzer), kupa dětí a slepá služebná.

Vtip je v tom, že ve filmu Daria NIC NEDÁVÁ SMYSL. Neustále se v něm objevují nové a nové postavy, o nichž není zřejmé, co vlastně mají být zač a jestli jde o agenty farmaceutické lobby, nějaké mafiány nebo policajty v utajení. Dialogy postav loví bobříka nonsensu a celé je to vyprávěné a natočené příšerně zmateně a pomateně a nedá se v tom vyznat. Na konci filmu je sice vysvětleno (ve stylu deus ex machina), že všechno bylo ve skutečnosti jinak, leč i to nové vysvětlení je zcela nesmyslné a plné nejasností a nedostatků.

Film je navíc prošpikován i různými narážkami a drobnostmi, jejichž signifikance je však pro příběh filmu a jeho interpretaci zcela neznámá – byt hlavní hrdinky je např. náhodou označen stejným číslem jako pavilon psychiatrické léčebny, do nějž byla umístěna, ale co z toho má vyplývat (pokud vůbec něco a nejde jen o nějaký vtípek), není vůbec jasné. A takhle je to ve filmu Daria skoro se vším.

Mimochodem, ve filmu vystupuje i několik zahraničních herců, kteří jsou nadabovaní do češtiny, a to dost mizerně. Na pár chvil se tu objeví i Norbert Lichý a Karel Dobrý, ale ani jeden z nich nestráví na plátně víc než minutu.

Vznik filmu podpořil mimo jiné Státní fond kinematografie, za což jsem byl připraven fondu spílat, ale pak jsem si uvědomil, že kdyby za mnou přišli filmaři s tím, jestli přispěju na jejich český mysteriózní noirový steampunkový konspirační thriller, v němž bude sex s démony, drsní ranaři z Jižního Města, zlé farmaceutické společnosti a blázni řečnící o blížící se apokalypse, tak bych jim asi přispěl taky. Akorát ten scénář vážně mohl napsat někdo alespoň trochu kompetentní.

Tvůrci totiž rozhodně umějí natočit efektní záběr, psychedelicky sestříhat občasný flashback, tuhle použít stylovou animovanou vsuvku a támhle vložit řízný song do podkresu. Ale úroveň jejich vypravěčských, scenáristických a dramaturgických schopností se pohybuje v záporných hodnotách, kvůli čemuž Daria působí jako extravagantní cvičení v chaosu a nahodilosti, vydávané za thriller o tenké hranici mezi realitou a konspirací, resp. šílenstvím a normálností. Záměrem tvůrců údajně bylo natočit něco jiného, než co se u nás běžně točí. A to se jim bezesporu povedlo, byť však asi jinak, než zamýšleli.