Šťastný nový rok – Recenze – 20%

Děj slovensko-české romantické komedie Šťastný nový rok začíná krátce před Vánoci, kdy Hana (Táňa Pauhofová) náhodou přistihne svého přítele s jinou ženou, po čemž následuje namísto jejich zamýšlené společné dovolené u moře rychlý rozchod. Zdrcenou Hanu pak její kamarádky Bára (Zuzana Norisová) a Marcela (Antónia Lišková) pozvou i s Bářinou ovdovělou maminkou (Emília Vašáryová) na hory do Vysokých Tater do tamního nejluxusnějšího grandhotelu – znají se totiž s jeho správcovou Veronikou (Gabriela Marcinková) a s jeho ředitelem, Veroničiným manželem (Jakub Prachař).

 

Zdroj fotek: bontonfilm.cz

V podstatě jde tudíž o film o dokonale zajištěných hrdinkách, které si žijí v přepychu, odjíždějí strávit Silvestra na dovolenou do nejdražšího grandhotelu široko daleko a jejich jediný problém v jejich jinak zcela bezstarostných životech sestává z toho, že zrovna nemají chlapa, resp. že chlapa mají, ale jsou s ním nespokojené. Ještě aby ne, když jsou skoro všichni muži ve filmu prezentováni jako politováníhodní idioti a ňoumové, naprosto neschopní plnit své úlohy partnerů a otců (pokud se tedy nejedná o pohledné a charismatické mladé milionáře či idealizované a za všech okolností šarmantní gentlemany – sedmdesátníky, kteří pochopitelně představují v tomto směru výjimku).

Divácký zážitek z filmu tudíž odpovídá zážitku ze sledování povrchní a banální devadesátiminutové reklamy na onen horský grandhotel a přidružené lyžařské areály, vydávanou za vánoční/silvestrovskou romantickou komedii, snažící se diváka pobavit nesmírně primitivními a nenápaditými způsoby a obohatit cestou nejmenšího odporu svůj prostý námět (pojedeme na hory a budeme tam balit chlapy) o několik na kost ohlodaných příběhových rovin, jež lze za plnohodnotné zápletky označit jen stěží:

• Postava Emílie Vašáryové láskyplně vzpomíná na svého dávno ztraceného milence, kterého viděla naposledy před padesáti lety, než emigroval do zahraničí. Ve stejnou chvíli shodou okolností přilétá na bratislavské letiště muž v podání Jiřího Bartošky. Vážně se najde někdo, koho by mohl vývoj následujících událostí překvapit?

• Ve stejném grandhotelu, v němž jsou ubytovány hlavní hrdinky, tráví shodou okolností dovolenou i ex-manžel jedné z nich (Marek Majeský), doprovázen svou novou přítelkyní, dementní modelkou-influencerkou (Anna Kadeřávková), která se chová jako zpovykaná nána kombinovaná s pětiletým dítětem.

• Do grandhotelu přijíždí i jeho nový majitel-milionář, leč všichni se domnívají, že oním majitelem je jeho řidič (protože je lépe oblečený). Tato záměna není oproti očekávání využita k nějakému gejzíru humoru a nápaditých nedorozumění, ale jen výhradně k tomu, aby se Hana mohla do nového majitele zamilovat, aniž by tušila, že jde ve skutečnosti o milionáře a majitele grandhotelu.

Kvalitativní úroveň filmu Šťastný nový rok odpovídá i jeho de facto neexistující vypravěčské struktuře, připomínající nahodilý slepenec nevtipných scének se špatnou návazností a s mimořádně slabými nebo rovnou absentujícími pointami, který někdo akorát hezky navoněl a vyzdobil (všichni jsou bohatí a pohlední a nosí trendy značkové oblečení a v hotelu i v jeho okolí to vypadá moc hezky a vánočně). Třešničkou na dortu je spousta bizarních a ujetých scén, jako jsou namátkou tyto:

• Film začíná v Bratislavě na adventních trzích, kde nějaký opilec s čepicí se sobem haleká, že je milionář. Stejný muž se pak shodou okolností vyskytuje zhruba uprostřed filmu i v baru na sjezdovce, kde opět opilecky vykřikuje, že je milionář. Na konci filmu pak z nějakého důvodu hraje v grandhotelu v kapele na silvestrovském večírku, už není opilý, ale pořád má stejnou čepici se sobem a zpívá písničku o tom, že je milionář. V jiných scénách se nevyskytuje.

• Influencerka se hlavním hrdinkám představí tím, že na sebe hned v první větě prozradí, že má menstruaci a silné křeče, načež omdlí.

• Ředitele grandhotelu a jeho ženu zaskočí při procházce lesem medvěd, načež muž uteče a nechá svou těhotnou manželku medvědovi napospas. Tento incident vyvolá v ženě nejistotu ohledně toho, jestli se bude moct na svého manžela spolehnout, až se jejich dítě narodí.

• Hana dorazí na hory s kufrem plným letního oblečení vhodného na dovolenou v tropech, protože si po zrušení zájezdu s ex-přítelem zapomněla kufr přebalit.

• Matka dost drsně vyhrožuje své opilé pubertální dceři, že pokud se to opíjení bude opakovat, tak ji zabije.

• Jedna z postav začne v jednu chvíli zpívat vánoční písničku a ze všech možných variant si vybere zrovna So This Is Christmas od Johna Lennona, což je zároveň protestní píseň s tematikou války ve Vietnamu. Ke zpěvu se pak pochopitelně přidá okolní dav, takže scéna vrcholí tím, že všichni prozpěvují „War is over…“

Film je na komedii vtipný opravdu velmi málo a většinu humoru se navíc křečovitě snaží těžit z těch úplně nejjednodušších možných zdrojů, jakože se třeba někdo opije a nemůže trefit na pokoj, nebo že někdo omylem sní sušenku s marihuanou a pak se všemu směje, nebo že jeden z tatínků zapomene svou malou dcerku kdovíkde (což se mu stává každou chvíli), a když mu to dojde, tak to pokaždé okomentuje slovy „Já jsem ale kokot.“ Ještě přízemnější a stupidnější je snaha čerpat humor z karikatur a zobecněných stereotypů, takže influencerka je samozřejmě blbá a infantilní a pořád mluví o focení selfíček, na Číňany se tu nadává jako na prodejce laciných šuntů („kurvy šikmooké“) a nechybí ani dvojice maďarských manželů, kteří pořád na něco nadávají, ale není jim rozumět, protože mluví maďarsky. A nefunguje to ani trochu.

Za scénářem filmu stojí producentka a scenáristka Adriana Kronerová a za režií její syn Jakub Kroner (obojí je mimochodem silně podprůměrné). Společně už spolu natočili mimo jiné film Love (2011) a seriály Kuchyňa a Milenky, přičemž čtveřice představitelek hlavních rolí z Milenek (Pauhofová, Norisová, Marcinková, Lišková) ztvárnila hlavní role i ve Šťastném novém roce. Pozoruhodný je tento výrok paní producentky: „Šťastný nový rok je poctou starým československým filmům, které dokázaly pobavit celé generace diváků v čase svého vzniku i několik desetiletí poté. Zároveň chceme nabídnout divákům jejich moderní a současnou verzi.“ Nejsem si jist, o jaké staré československé filmy mělo jít, ale pochybuji, že se ten tvůrčí záměr vydařil.

A kromě toho jsou v české verzi filmu leckteré slovensky mluvící postavy znatelně předabovány do češtiny (avšak ne všechny) a ani ten dabing ani výsledný dojem z něj bohužel není dobrý. Mimochodem došlo třeba k tomu, že postava babičky mluví slovensky, ale její dcera i vnučka mluví česky, přestože jsou to všechno Slovenky žijící v Bratislavě. Ale to už je jen taková drobnost, která se mezi všemi těmi ostatními nedostatky snímku Šťastný nový rok snadno ztratí.