Název amerického filmu Le Mans ’66 se vztahuje k vytrvalostním automobilovým závodům
pořádaným poblíž francouzského města Le Mans, kde v roce 1966 došlo k souboji
mezi italskými vozy Ferrari (favority, kteří vyhráli několik ročníků předtím) a
americkými auty značky Ford (nováčky na trati). Hrdiny filmu, natočeného podle
skutečných událostí, jsou proto nejen zaměstnanci Fordu a jeho majitel (Tracy
Letts), ale hlavně bývalý závodník a konstruktér Carroll Shelby (Matt Damon) a závodní
šampion a automechanik Ken Miles (Christian Bale), kteří od něj dostali za úkol
navrhnout a sestavit prototyp závodního auta (a postavili legendární Ford GT40).
Děj filmu se skládá ze tří částí. V té úvodní jsou představeni oba
hlavní hrdinové i jejich momentální životní situace (Shelby ze zdravotních
důvodů nemůže závodit, leč daří se mu jako prodejci aut, zatímco Miles je na
mizině a hledá práci) a zároveň jsou naznačeny poměry panující v automobilce
Ford i motivace jejího šéfa vedoucí k tomu, že se rozhodne konkurovat
Ferrari na závodním okruhu a najme si k tomu právě Shelbyho s Milesem.
V druhé části je sestavován a průběžně vylepšován zmíněný vůz, zatímco
Shelbyho nadřízení ve Fordu kují pikle a snaží se zasadit o to, aby svéhlavý a nevypočitatelný
Miles na závodech nefiguroval (což se jim nepodaří). No a ve třetí části dojde
konečně na onen velký, 24 hodin trvající závod (a předtím ještě na několik
kratších).
Film Le Mans ’66 natočil režisér James Mangold (Walk
the Line, Logan: Wolverine),
který se jej zjevně vůbec nesnažil natočit ve stylu snímku Rivalové (2013, režie Ron Howard), přesto si však při jeho
sledování nelze na Rivaly nevzpomenout.
Přitom těch pojítek je relativně málo – navíc tentokrát nejde o souboj dvou závodníků
(proti Milesovi stojí akorát několik víceméně anonymních Italů) a ani se
nezávodí ve formulích, nýbrž v o něco standardnějších sportovních
automobilech. Zároveň se James Mangold nesnaží dělat hutné realistické drama,
ale spíš příjemnou oddychovou zábavu, v níž má své místo i řada
komediálních scén.
Kromě toho James Mangold režíruje lehkou rukou a nejde mu o na milimetr
přesnou puntičkářskou preciznost, díky čemuž je snímek velmi odlehčený,
obsahuje širší škálu emocí a kombinuje různé typy nálad. Na druhou stranu ale není
jako vypravěč tolik suverénní a občas mu to znatelně ujede (podivně hysterická
manželská hádka v jedoucím autě, zbytečné vršení konců…), což ale
neznamená, že by film nedokázal ukočírovat. Svědomitě k sobě váže
jednotlivé úrovně příběhu, poctivě buduje postavy a jejich charaktery, zkušeně
kombinuje napětí i humor a znamenitě vede herce – Christian Bale podává úžasný osobitý
výkon, zas podstatně jiný než kdy jindy, a Matt Damon je sice méně výrazný a de
facto obvyklý, leč neméně skvělý.
To nejzajímavější na filmu Le Mans ’66 je nicméně to, že jde sice o americký vlastenecký film o tom, jak to
americká automobilka natřela konkurenci (resp. jeho větší část tak působí), ale
zároveň kromě vítězoslavného pocitu diváky konfrontuje i s tíživým a hořkým
pocitem těžké nespravedlnosti a podlé křivdy, který je v závěru silnější
než očekávaná radost a veselí.
Zároveň do pozice hlavních nepřátel staví nikoli Italy ani jiné konkurenční
jezdce (o těch se nic moc nedozvíte), ale hlavně lidi z vlastních řad – nejen manažery Fordu (kteří hrdinům hází klacky pod nohy, sabotují jejich snahu a
v podstatě plní role padouchů, jednajících v obavách o reputaci značky), ale
i jejich šéfa (který si klidně krátce po začátku závodu odletí vrtulníkem na
luxusní večeři, za což sklidí zasloužený výsměch od majitele Ferrari,
přítomného po celou dobu, aby podržel svůj tým). Tohle všechno do filmu přidává
nečekanou podvratnost, díky níž výsledek vyznívá až překvapivě trpce.
Le Mans ’66 navíc není v první řadě film o závodění (byť
závodní pasáže v něm tvoří tu největší atrakci). Je to film o přátelství
dvou mužů, o jejich vášni k autům a závodění, o jejich snech, osobní hrdosti
a životních osudech, jež nebyly vždycky růžové, a které si díky silnému důrazu
na postavy a bravurním hereckým výkonům užijí i ti, jimž motoristická tematika
příliš nevoní.
Žádné komentáře:
Okomentovat