Stejnojmennou knižní předlohu filmu Doktor
Spánek od Stephena Kinga (dále jen Doktor
Spánek) napsal hororový spisovatel Stephen King v roce 2013, tedy pětatřicet
let po vydání románu Osvícení, na
nějž Doktor Spánek po čtyřech
desetiletích navazuje a jehož slavnou filmovou verzi Stanleyho Kubricka z roku
1980 Stephen King nesnáší, patrně kvůli odlišnému vyznění, které se s tím románovým
výrazně minulo. Filmový Doktor Spánek
se přitom snaží být nejen věrnou adaptací své knižní předlohy, ale zároveň i
důstojným pokračováním filmového Osvícení,
které je dodnes legendou a jedním z nejlepších zástupců hororového žánru –
a bylo tudíž třeba počítat s tím, že s ním bude Doktor Spánek srovnáván.
 |
| Zdroj fotek: Vertical Entertainment |
Režisérem a scenáristou snímku se stal americký režisér Mike Flanagan,
který má za sebou řadu hororových zkušeností nejen na poli filmovém (Oculus, Ouija: Zrození zla), ale i seriálovém (The Haunting). Film Doktor
Spánek přitom pojal ne jako nervy drásající a znepokojivou hororovou
podívanou, ale spíš jako psychologické drama o tom, že naše vlastní slabosti a traumata
uvnitř nás jsou nebezpečnější a děsivější než cokoli jiného – což je demonstrováno
na titulním hrdinovi, bývalém alkoholikovi, který se snažil utéct sám před
sebou, ale nakonec našel způsob, jak svým démonům vzdorovat.
Oním hrdinou je Danny Torrance, jemuž bylo ve filmu Osvícení, když ho tatínek s tváří Jacka Nicholsona honil po
strašidelném hotelu Overlook se sekerou v ruce, pouhých pět let. Nyní je
mu pětačtyřicet (hraje ho Ewan McGregor), úspěšně se snaží abstinovat a začíná
nový život v zapadlém americkém maloměstě. Stále ho však tíží vzpomínky na
děsivé události z minulosti a pokouší se proto tlumit své telepatické
schopnosti, jež jsou nazývány oním „osvícením“. Spolu s ním však sledujeme
i osudy dvanáctileté dívky Abry (Kyliegh Curran), která je jako jedna z mála
obdařena stejným nadáním, a skupinu kočovných upírů, vedených tajemnou Rose
(Rebecca Ferguson), kteří cestují napříč Amerikou v karavanech, vytipovávají
si takto nadané děti, zabíjejí je a na jejich vyprchávajícím osvícení společně
hodují.
Středobodem příběhu je tudíž zaprvé drama o myšlenkových pochodech člověka,
z něhož se stala alkoholová troska, pak se ale ze své závislosti vyléčil a
nyní se pokouší žít spořádaně, dokud ho jeho noční můry znovu nedoženou (a kromě
toho navíc disponuje mimosmyslovými schopnostmi) a zadruhé poněkud béčková
hororová historka o jeho boji s nadpřirozenou partičkou „vysávačů energií“,
která je velmi přímočará a zcela postrádá tajuplnost a napínavost Kingova (i
Kubrickova) Osvícení. Hlavní hrozbou
je v něm totiž tlupa necharismatických a nezajímavých individuí, jejichž
schopnosti jsou od začátku prezentovány jako slabší oproti schopnostem hlavních
hrdinů, kteří se je akorát musejí naučit správně využívat. Pak už je to jenom o
to, kdo z koho.
Krom motivů alkoholismu a onoho „osvícení“ je Doktor Spánek s původním Osvícením
propojen v podstatě jen v úvodu a v závěru, v nichž je z Kubrickova
snímku přímo citováno (a využívá se toho, že zchátralý hotel Overlook ve filmu
stále stojí, na rozdíl od knihy, v níž lehl popelem). Určité navázání lze
spatřovat v tom, že se Danny obává, aby se nestal tím, kým byl jeho hrůzu
nahánějící otec, a došlo samozřejmě také na přehršel vizuálních odkazů na
Kubrickovu klasiku, na jejíž úroveň však Doktor
Spánek, byť pár pozoruhodných pasáží bezesporu jistě obsahuje, bohužel nedosahuje
ani v jedné své scéně. A to i navzdory snaživým a věrohodným výkonům veškerých
herců.
Dvě a půl hodiny trvajícímu filmu rozhodně nepomáhá ani jeho rozvleklé tempo
vyprávění, určitá směšnost, s níž se snaží vypomáhat si záběry vystřiženými
z Kubrickova Osvícení, jeho
přílišná doslovnost, kdy divákům vysvětluje i to, na co by dokázali snadno přijít
sami, a především pak absence jakéhokoli napětí, místo nějž jsou raději
budovány jednotlivé postavy – o něž se ale stejně příliš nebojíte, protože
nemáte moc důvod se bát. Nejde přitom o absenci lekaček (to je spíš dobře, že
na ně Mike Flanagan zanevřel), ale spíš o zásadní nedostatek psychologického
děsu, který nejenže nemá šanci nikam moc gradovat, ale hlavně nemá k dispozici
moc scén, v nichž by se vůbec mohl vyskytnout. Nejpůsobivější jsou tak z hororového
hlediska akorát záběry z vylidněných hotelových chodeb a ze zasněženého zahradního
bludiště a vize s mrtvolou v koupelně, které ale zaostávají jak za
svým téměř čtyřicet let starým předchůdcem, tak za nedávným Ready Player One, jímž Steven Spielberg
dokázal vzdát Osvícení poctu mnohem účinněji.
Doktor Spánek je tak nadprůměrně zdařilým filmem výhradně jen
díky hercům, místy poměrně dovedné Flanaganově režii, padnoucí hudbě a pár místům
s pěknou kamerou a silnou atmosférou. Ve všem ostatním však snímek naráží
na nedostatečnost své knižní předlohy a na to, že se pokouší měřit s něčím,
na co sice v lecčem chytře navazuje, ale s čím se dějově i celkovým zpracováním
míjí o několik kvalitativních pater.
Žádné komentáře:
Okomentovat