Kanadské umělecké drama Antologie
města duchů režiséra a scenáristy Denise Côteho vypráví příběh obyvatel zapadlé
quebecké vesnice, kteří se vyrovnávají se smrtí tamního dvacetiletého chlapce
(dost možná sebevraždou, pokud tedy nešlo o dost nešťastnou nehodu). V hlavní
roli truchlící rodina pozůstalých a její sousedé, mrazivé prostředí kanadského
venkova a duchové zemřelých, kteří začnou ke konci filmu vesnici zaplavovat.
Duchařskou tematikou prošpikovaný komorní snímek stojí na působivých
(nicméně velmi skromných a strohých) obrazech a na vykreslení pochmurné nálady
panující ve skomírající komunitě, která se sice nazývá soudržnou a pospolitou,
leč ve skutečnosti ji v depresivní, odloučené a zamrzlé lokaci, kde mají
místo spíš mrtví než živí, drží jen poslední zbytky vůle (a její uzavřenost
a izolovanost ještě navíc aktivně přiživuje zpátečnická starostka). Atmosféru prostředí,
v němž hraje prim sychravá zima a chladný vítr, přitom velmi efektivně
podmalovává adekvátně ponurá zrnitá kamera (natáčelo se na 16mm film) a zdařilá
práce se zvukem.
 |
| Zdroj fotek: filmeurope.cz |
Denis Côte, jak má ostatně ve zvyku, nejde v ničem divákovi příliš
naproti, a Antologie města duchů je
tudíž v jeho podání velmi křehkým, nenápadným, ale i divácky nesmírně
náročným snímkem vyprávěným v bloumavě kontemplativním tempu, jenž spíš
než jako film s nějakými postavami a dějem funguje jako jednoduchý
myšlenkový koncept, převedený do vizuální metaforické podoby. Rozhodně však
nejde o horor, jak by se mnozí mohli vzhledem k jeho námětu chybně
domnívat – film sice pracuje s určitým napětím a vyskytují se v něm duchové
(zřejmě proto, že vnímání času ztratí pro truchlící obyvatele po prožité
tragické události smysl a tudíž se setře hranice mezi současností a minulostí),
leč o žánrové prvky se jen letmo otírá a vážně nehrozí, že byste se u něj třeba
báli nebo lekali. O to se jeho tvůrce ostatně ani nesnaží, spíš mu jde o
zachycení určitých emocí a motivů týkajících se různých forem strachu a
překonávání smutku ze ztráty.
Dalšími výraznými motivy jsou třeba samota, vyrovnávání se s minulostí
a s okolním světem, strach z jinakosti a z novot, jež se na
území řízeném tradicí a zavedenými zvyklostmi zavádějí jen velmi těžko, i vztah
venkova a měst, potažmo Kanady a USA. Prakticky si dění ve filmu můžete i
jakkoli interpretovat podle sebe, akorát zůstává otázkou, nakolik to stojí za
to – jde totiž o snímek divácky poměrně nevděčný, emocionálně odměřený a
myšlenkově nepříliš složitý, jehož pointa pravděpodobně jinak dosti
vláčný, nezáživný a nedějový průběh filmu každému nevynahradí.
Žádné komentáře:
Okomentovat