Pokračování Zombielandu po deseti
letech. Se stejným tvůrčím týmem (vrací se i režisér Ruben Fleischer, který
mezitím natočil mimo jiné Gangster Squad
a Venoma) a stejnými herci (Abigail
Breslin už není malá holka, leč všichni ostatní vypadají po těch deseti letech
pořád skoro stejně, což je pozoruhodné).
Děj je tentokrát o tom, že Columbus (Jesse Eisenberg) a Wichita (Emma
Stone) mají partnerskou krizi, načež Little Rock (Abigail Breslin) odjede se
svým novým přítelem do Gracelandu, takže se ji všichni vydávají zachránit. A to
je v podstatě celé. Schematický a slaboučký příběh o cestě postav z bodu
A do bodu B v tomto případě slouží pouze jako nutné pojítko pro sérii
komediálních skečů a akčních scén se zombies. Film se prakticky odehrává ve
třech lokacích – v Bílém domě a jeho okolí, v hotelu kombinovaném s muzeem
Elvise Presleyho a nakonec i v hipísácké pevnosti, kde se místo zbraní
vyznává láska a mír, akorát že s tím se před hladovými zombíky neubráníte.
Zombieland: Rána jistoty je především pokusem o vstoupení podruhé do stejné řeky a zopakování
prakticky všechno, co bylo na prvním Zombielandu
zábavné. Takže nechybí efektní zabíjení zombíků a krvavé rozstřelování hlav ve zpomalených
záběrech, nejedno hvězdné cameo, místo pravidel pro přežití tu jsou
vyjmenovávány různé typy zombies… Akorát je to všechno napodruhé mnohem jednodušší,
přímočařejší, předvídatelnější a zkrátka ve všech směrech o něco horší než v prvním Zombielandu. Dokonce ani postavy
hlavních hrdinů se za celou tu dobu nijak nevyvinuly a místo toho degradovaly
do ještě plošších karikatur, které jsou definovány nanejvýš dvěma slovy a víc
nic. Takže Jesse Eisenberg hraje užvaněného nerda, Woody Harrelson chlapáckého
vidláka, Emma Stone je sarkastická a Abigail Breslin… ve filmu skoro není (což
je dobře, protože hrát neumí).
Aby hlavní hrdinové nepůsobili jako příliš jednorozměrná, nesympatická
a tupá paka, tak se k nim postupně připojují (a pak zase mizí) různé
vedlejší postavy, které jsou zcela záměrně ještě tupější a primitivnější a v podstatě
jde jen o personalizované stereotypy, jejichž okázalou demenci film navíc schválně zveličuje
(echt vypatlaná růžová blondýna, hippie pacifista s kytarou a pytlem
marihuany). Jeden z vtipů např. spočívá v tom, že film představí dvě vedlejší
mužské postavy, jež jsou výslovně označovány za otravné a nesnesitelné idioty, přičemž
ale oba slouží zároveň jako zrcadlové obrazy postav Jesseho Eisenberga a Woodyho
Harrelsona. Takže tvůrci filmu si zjevně jsou vědomi toho, že hrdinové jejich filmu
jsou nesnesitelní a otravní, ale než aby s tím něco dělali, tak kolem toho
budují humor.
Jinak co se týče humoru, tak ten ledacos zachraňuje. Pár vtipů je velmi
dobrých a nápaditých, velká spousta jich je ale slabá a omšelá, případně trpící
špatným načasováním (takže je dobře vymyšlený vtip zabitý průměrnou realizací).
Každopádně kadence gagů a různých slovních hříček je mimořádně vysoká, takže ani
tolik nevadí, když vás alespoň trochu pobaví jenom každý třetí nebo čtvrtý – i to
je totiž docela často. Nicméně platí, že scéna při závěrečných titulcích je
vtipnější a sofistikovanější než cokoli jiného ve zbytku filmu.
Zombieland: Rána jistoty je vlastně dost špatný film, ale komedie je to
slušná. Takže pokud se vám hodně líbil první Zombieland, pak je docela slušná
šance, že vás jeho pokračování přinejmenším nezklame.
Žádné komentáře:
Okomentovat