Po řadě kvalitativně diskutabilních filmových adaptací superhrdinských
komiksů od DC si ve studiu Warner Bros. pokusili vsadit na zásadně jinou a
odvážnější strategii. Jejich film Joker,
jenž se věnuje postavě stejnojmenného komiksového záporáka a jeho vzniku (tedy
jak se z jednoho muže stal Joker) je drsný a špinavý, mládeži nepřístupný,
hodně psychologický a nejsou v něm žádné velké akční scény ani žádné
impozantní digitální triky. A zřejmě se jim ta sázka vyplatila – vzniklo nekompromisní,
uhrančivé a mimořádně působivé silné drama, jež dokonce vyhrálo cenu za
nejlepší film na letošním festivalu v Benátkách (což je docela revoluce).
A natočil jej – trochu překvapení – Todd Phillips, jenž má za sebou např. snímky
Starsky & Hutch a Pařba ve Vegas (a její
pokračování) a jehož nejméně komediálním počinem byl doposud jeho předchozí film
s názvem Týpci a zbraně.
Zdroj fotek: Vertical Entertainment |
Hlavním anti-hrdinou je tu čtyřicátník Arthur Fleck (dokonalý Joaquin
Phoenix), který žije sám jen se svou nemocnou matkou, dělá samá podřadná
zaměstnání (která obvykle souvisejí s klaunskými kostýmy), marně se snaží
prorazit jako stand-up komik, trpí silnými depresemi a má i jiné psychické
problémy a poruchy, související mimo jiné s jeho dávným úrazem hlavy, po
němž ho sem tam nechtěně přepadávají záchvaty smíchu. Děj filmu pak spočívá ve
vršení nejrůznějších tragických a nepříjemných událostí, jež Arthurovo
zoufalství neustále prohlubují, až nakonec jeho pohár trpělivosti nadobro přeteče.
Film v podstatné míře stojí na hereckém výkonu Joaquina Phoenixe,
který je v roli zlomeného, psychicky labilního a těžce zkoušeného člověka,
jehož myšlenky neustále balancují na hraně mezi variantami „zabít sebe“ a „zabít
všechny ostatní“, opravdu mimořádně skvělý. Bravurně hraje nejen obličejem, ale
i hlasem, různými utlumenými gesty, podivně kroutivými pohyby těla a celkově
dává do svého projevu naprosté maximum (včetně toho, že kvůli natáčení výrazně zhubl).
Jeho beznaděj navíc přiživuje i hutná, děsivá hudba (jejíž skladatelka Hildur
Guðnadóttir dělala třeba i hudební doprovod
pro seriál Černobyl) a bezútěšné a
řádně prohnilé prostředí města Gotham, které působí jako špinavé a šedivé obří vězení,
v němž musí depresi propadnout snad každý, a v němž navíc zrovna
stávkují popeláři, takže se v ulicích čím dál zřetelněji množí odpadky a
obří krysy (za doprovodu výtečné výpravy a fantastické kamery Lawrence Shera).
Film Joker je tudíž
psychologickou sondou do duše šílence, do jeho motivací, vnitřního rozpoložení
a důvodů, jež k tomu rozpoložení vedly. V tomto ohledu jde o snímek
mistrný, který obstojí jak u těch diváků, jenž s postavou Jokera (a potažmo i s Batmanem)
příliš obeznámeni nejsou, tak u fanoušků, kteří ocení i několik narážek,
spojených s provázáním filmu s mytologií Wayneovského rodinného klanu. Joker je filmem o zrodu monstra, filmem anti-komiksovým
a anti-hrdinským, který je úplně jiný než jakékoli předchozí snímky, v nichž
postava Jokera vystupovala (a i samotný Joker je v této verzi někdo úplně
jiný). Sleduje propad svého hlavního protagonisty do hlubin šílenství i jeho vzestup
na vrchol zla, polemizuje o morálních aspektech jeho chování, a ačkoli by se
mohlo místy zdát, že se snaží najít pro jeho činy pochopení, tak se k němu
zcela evidentně staví po celou dobu kriticky (takže jej lze těžko vnímat jako
obhajobu mstitelů a teroristů).
Jinak scénář, na němž Todd Phillips spolupracoval se Scottem Silverem (8. míle, Fighter), působí ve všech ohledech dostatečně propracovaně a chytře
(ale ne zas kdovíjak geniálně, leckteré aspekty děje jsou přeci jen celkem
očekávatelné a některé segmenty jsou zas příliš doslovné). Z hlediska režie
je pak Joker do detailu naplněnou
autorskou vizí, která vypráví o nepříjemných věcech, na něž není příjemné
koukat, a která svým stylem i obsahem jasně odkazuje na některé filmy Martina
Scorseseho, zejména na Taxikáře (s
nímž Joker sdílí mnoho společných
prvků) a na Krále komedie (na nějž je
upomínáno skrze vedlejší postavu moderátora zábavní televizní talk show,
kterého ztvárnil Robert De Niro).
Každopádně bude velice zajímavé sledovat, jak se u Warnerů se žánrem
komiksových adaptací bude pracovat nadále, především s přihlédnutím k úspěchu
Jokera v Benátkách. Připravovaný
film věnovaný postavě Harley Quinn, jenž dorazí do kin v únoru příštího
roku, se poveze spíš na vlně Sebevražedného
oddílu, a co se týče nového Batmana
(jehož bude hrát Robert Pattinson), tak u toho můžeme nanejvýš hádat. Joker je nicméně slibným nakročením k tomu,
že DC filmy budou mít konečně svoji vlastní osobitou tvář, která se nebude jen marně
snažit zkombinovat temnou osudovost s komiksovou estetikou a opisovat od nedostižného
Marvelu. A jestli se tímto směrem nevydají, tak bude z Jokera alespoň pozoruhodná a nadmíru
zdařilá anomálie.
Žádné komentáře:
Okomentovat