České psychologické drama Abstinent
se zabývá postavou devatenáctiletého Adama (Josef Trojan, syn Ivana Trojana a
Kláry Pollertové-Trojanové), který se léčí ze závislosti na alkoholu (a poté ho
čeká soud týkající se jakéhosi neštěstí, které pod vlivem alkoholu způsobil).
Snímek takto poukazuje na to, že do pasti alkoholové závislosti může klidně spadnout
i velmi mladý člověk.
Film Terminátor: Temný osud
navazuje po 22 letech na děj filmu Terminátor
2: Den zúčtování z roku 1991, přičemž zcela ignoruje filmy Terminátor 3: Vzpoura strojů (2003), Terminator Salvation (2009) a Terminator Genisys (2015). Zkrátka jde o
nový pokus o pokračování vybudované na zas trochu jiných premisách,
přicházející do kin po předchozích dvou podobných pokusech, bohužel nepříliš
vydařených.
Česká komedie Poslední aristokratka,
natočená a napsaná Jiřím Vejdělkem podle stejnojmenného humoristického románu
spisovatele a kastelána Evžena Bočka, vypráví o rodince amerických potomků
českých emigrantů, kteří po svých aristokratických předcích dostanou v rámci
porevolučních restitucí (na začátku devadesátých let) zpět do vlastnictví rodový
zámek a přijedou si jej do Čech v období adventu převzít. Sami jsou ale nemajetní
a většinu úspor dali do letenek, načež jsou konfrontováni nejen s trojicí
poděděných zaměstnanců (a s českou pálenkou, koblihami a s knedlíky se zelím), ale i s chladnou a zpustlou budovou, jejíž provoz bude
vyžadovat značné náklady.
Pokračování Zombielandu po deseti
letech. Se stejným tvůrčím týmem (vrací se i režisér Ruben Fleischer, který
mezitím natočil mimo jiné Gangster Squad
a Venoma) a stejnými herci (Abigail
Breslin už není malá holka, leč všichni ostatní vypadají po těch deseti letech
pořád skoro stejně, což je pozoruhodné).
Děj je tentokrát o tom, že Columbus (Jesse Eisenberg) a Wichita (Emma
Stone) mají partnerskou krizi, načež Little Rock (Abigail Breslin) odjede se
svým novým přítelem do Gracelandu, takže se ji všichni vydávají zachránit. A to
je v podstatě celé. Schematický a slaboučký příběh o cestě postav z bodu
A do bodu B v tomto případě slouží pouze jako nutné pojítko pro sérii
komediálních skečů a akčních scén se zombies. Film se prakticky odehrává ve
třech lokacích – v Bílém domě a jeho okolí, v hotelu kombinovaném s muzeem
Elvise Presleyho a nakonec i v hipísácké pevnosti, kde se místo zbraní
vyznává láska a mír, akorát že s tím se před hladovými zombíky neubráníte.
Weathering with You (Makoto Šinkai, Japonsko) – Animované romantické drama o šestnáctiletém
klukovi, který se v Tokiu po útěku z domova zamiluje do podobně staré
osiřelé dívky, která umí na přání zastavit déšť a přivolat Slunce – ale pokaždé
za to draze platí. Upřímně je to hrozně krásný film o síle lásky, touze po
svobodě a o namáhavém protloukání se životem ve velkoměstě, které postupně mizí
pod nánosy vody. Lze ho číst i v rovině metaforického komentáře k extrémním
výkyvům počasí, jichž v poslední době přibývá. Jeho jedinou nevýhodou
je, že opravdu hodně připomíná předchozí režisérovy filmy a zejména pak snímek Your Name, který byl navíc příběhově
košatější, tajemnější a emocionálnější. Místy to skoro vypadá, jako by Makoto
Šinkai chtěl svůj úspěch po předešlém hitu zopakovat, a tak použil znovu
stejnou formuli (zamilovaná mladá dvojice, kterou spojí magická fantasy
schopnost) a opět ji opentlil svými oblíbenými motivy (rušná metropole, déšť, vlaky,
soundtrack, hrozící katastrofa, riziko osudové ztráty milované osoby) s předpokladem,
že to bude fungovat stejně, a ono to samozřejmě funguje, akorát že výsledek je
tentokrát o něco průhlednější, přímočařejší a dramatičnost musí dohánět uměle, nejčastěji
přes různé honičky s policisty. Finále mohlo být klidně podstatně delší a překvapivější.
I tak ale Šinkai znovu potvrzuje svou pozici mistra v práci s detaily
a s poetickými obrazy, s dialogy, věrným zachycením prostředí i s vyprávěním,
které umí čapnout za srdce na těch správných místech. (80%)
Od předchozího filmu s názvem Zloba
– Královna černé magie uplynulo pět let. Růženka (Elle Fanning) je
královnou lesů, v nichž se prohánějí digitální skřítci, víly a jiná fantaskní
stvoření, a má se vdávat za milovaného prince Filipa ze sousedního království
lidí. A Růženčina kmotřenka Zloba (Angelina Jolie), byť z ní jde strach,
je ve skutečnosti hodná a myslí to s Růženkou dobře. Tudíž je potřeba
postavit proti nim jiného antagonistu – a sice princovu matku (Michelle
Pfeiffer), která bytosti z Růženčina království nenávidí a přála by si
jejich vyhlazení a všechny kolem sebe zmanipuluje, aby dosáhla svých cílů.
Nový film německého režiséra a scenáristy Fatiha Akina (Soul Kitchen, Odnikud) je adaptací stejnojmenného románu Heinze Strunka, jenž
líčí reálnými událostmi ze 70. let inspirovaný příběh hamburského sériového
vraha Fritze Honky. Je to kontroverzní a v řadě ohledů unikátní snímek,
který znatelně otestuje výdrž leckterých diváků, neb jde o brutální, krvavou a zcela
záměrně nechutnou podívanou, směle překračující hranice toho nejdrsnějšího, co
se dá běžně vidět v českých kinech.
I různé extrémní gore-horory jsou totiž obvykle určitým způsobem stylizované a estetizované, takže v nich třeba i scény mučení a rozřezávání těl i přes veškerou nepříjemnost mohou působit jako násilná sadistická zábava pro otrlé. Oproti tomu film U Zlaté rukavice je natočen zcela realisticky až naturalisticky a navíc je vyprávěn pouze z perspektivy hlavního anti-hrdiny, jehož patologickému chování nedodává žádný kontext ani psychologický podklad, což výsledek činí ještě sugestivnějším, syrovějším a odpornějším.
Bacurau (Kleber
Mendonca Filho + Juliano Dornelles, Brazílie) – Společensko-politicky
angažované drama, které začíná jako nenápadný intimní náhled do života semknuté
vesnické komunity na brazilském venkově, se postupně přerodí do strhujícího
(skoro)thrilleru, v němž se tato komunita musí semknout na obranu proti
utlačovatelům. Pečlivě vystavěný a v řadě tvůrčích přístupů inovativní
snímek dodržuje konzistentně pozvolné tempo vyprávění, jež pomaličku dávkuje
informace tak akorát, aby si divák dokázal domyslet vše potřebné. Pointa je
úderná a skvěle provedená, gradující děj doprovází jasně zřetelná kritika a
množství metafor, odkazujících na skrytou sílu prostého lidu a jeho historie,
jen úvod filmu se zdá být možná příliš zdlouhavý. Každopádně jde o film
s originálním příběhem, realizovaným nevídanou formou. (80%)
The Lighthouse (Robert
Eggers, USA/Kanada) – Drama s hororovými prvky o dvou strážcích majáku
(Robert Pattinson a Willem Dafoe), jejichž čtyřtýdenní pobyt na ostrově s majákem,
racky a hlučnou sirénou se kvůli silné bouři poněkud protáhne a ponechá oba
muže napospas sobě navzájem i jejich šílenství a alkoholovému deliriu. Snímek
od režiséra a scenáristy Čarodějnice,
odehrávající se na konci 19. století a natočený v černobílém, téměř
čtvercovém formátu pomocí dobové filmařské techniky dostupné ve 30. letech století
dvacátého, je vizuálně, herecky i řemeslně uhrančivou a neskutečně působivou psychologickou
historkou inspirovanou námořnickými povídačkami, dílem Hermana Melvilla a
antickou mytologií. Nelze neobdivovat jeho skličující klaustrofobickou atmosféru,
propracovanou mizanscénu, neskutečnou kameru, práci se zvukem a s významotvorným
svícením i herecké nasazení obou protagonistů, jimž scénář dopřává spravedlivý
podíl prostoru (kromě řady výrazných společných scén oba zazáří i ve vlastním dlouhém
monologu). Realisticky syrové a nekompromisně autorské dílo, v němž má
kupodivu místo i humor, vyniká obrazovou opojností a maximální režijní
precizností a oproti Čarodějnici naštěstí
již nepůsobí ani trošku těžkopádně, přepjatě, ani nechtěně směšně. (90%)
Film celovečerně debutujícího režiséra a scenáristy Michaela Hogenauera,
natočený s Eliškou Křenkovou v hlavní roli a s nizozemskými
herci v rolích vedlejších, vypráví o mladé Češce Míše, která se vydává do
Nizozemí dělat au-pair v dobře situované a distingované rodině, kde má
pečovat o domácnost a starat se o malého chlapce. Ihned po příjezdu však
zjišťuje, že rodina vyžaduje dodržování pravidel, která nejsou úplně obvyklá…
3 from Hell (Rob
Zombie, USA) – Po čtrnácti letech se Rob Zombie vrací ke své exploatační sérii
o rodince Fireflyových, anti-hrdinech filmů Dům
tisíce mrtvol a Vyvrženci pekla.
Ty nyní nechává povstat z mrtvých (byť ne ve zcela původní sestavě) a
dává jim ještě jednu příležitost zařádit si a rozjet pořádný teror. Výsledkem
je však zastaralá skládka vyžilých, otravných a užvaněných šílenců se
schematickým a přímočarým dějem, který se skládá ze tří částí – úvodní breaking
news pasáž nás zasvětí do situace, následuje špásování s ředitelem věznice
a po něm přichází mexický mejdan, který působí, jako by ho Rob Zombie připsal
po zjištění, že mu dosavadní materiál nevystačí na celovečerní film. I tak ale
snímek stojí výhradně jen na brutalitě a okázalé odpornosti titulní pekelné
trojice, z níž však dělá cool zabijáky, kterým by se mělo fandit, což je
v dnešní době kriticky natáčených filmů a seriálů o rozkrývání komplexní psychologie
vraždících maniaků přinejmenším zpátečnické. Uspokojit tak Rob Zombie dokáže
jen ty nejvěrnější fanoušky, jimž bohatě stačí ke štěstí trocha stylově
natočené krvavé řezničiny a návrat jejich oblíbených postav, které ale
v podstatě dělají pouze to, co vždycky, a ve volných chvílích hrají karty
nebo se dohadují, kdo z nich je víc jako Bogart. 3 from Hell je stejně vyčpělá mizérie jako to klaunské vystoupení
ve druhé části filmu, které také přišlo, aniž by se o něj někdo prosil. A jak
také dopadlo. (40%)
Dokumentární film Olgy Sommerové (Magický
hlas rebelky, Červená), věnovaný
osobě a tvorbě Jiřího Suchého, je filmem divácky nesmírně vděčným, což dokládá
i Divácká cena, jíž snímek obdržel od hlasujících diváků na festivalu
v Karlových Varech.
Po řadě kvalitativně diskutabilních filmových adaptací superhrdinských
komiksů od DC si ve studiu Warner Bros. pokusili vsadit na zásadně jinou a
odvážnější strategii. Jejich film Joker,
jenž se věnuje postavě stejnojmenného komiksového záporáka a jeho vzniku (tedy
jak se z jednoho muže stal Joker) je drsný a špinavý, mládeži nepřístupný,
hodně psychologický a nejsou v něm žádné velké akční scény ani žádné
impozantní digitální triky. A zřejmě se jim ta sázka vyplatila – vzniklo nekompromisní,
uhrančivé a mimořádně působivé silné drama, jež dokonce vyhrálo cenu za
nejlepší film na letošním festivalu v Benátkách (což je docela revoluce).
A natočil jej – trochu překvapení – Todd Phillips, jenž má za sebou např. snímky
Starsky & Hutch a Pařba ve Vegas (a její
pokračování) a jehož nejméně komediálním počinem byl doposud jeho předchozí film
s názvem Týpci a zbraně.
Filmu Nabarvené ptáče, ať už si o
něm myslíte cokoli, nelze upřít jednu věc – že jde v rámci současné české
kinematografie o zcela výjimečný počin. Výjimečný tím, že jde o výsostně umělecký
film světové úrovně, jaké se u nás točily naposledy v 60. letech, i že jde
o první český snímek za pětadvacet let, jemuž se podařilo dostat do hlavní
soutěže na filmovém festivalu v Benátkách a způsobit ve světě rozruch,
rozbouřit emoce a vyvolat četné diskuze (po benátské premiéře byl uveden i na
festivalu v Torontu, čeká ho promítání na řadě dalších prestižních festivalů
a americký časopis The Hollywood Reporter
jej zařadil mezi dvacet nejlepších snímků letošní podzimní festivalové sezony).
