Za vznikem českého dramatu Národní
třída stojí povídka spisovatele Jaroslava Rudiše, podle níž vznikla
v roce 2012 divadelní hra, jejíž text Jaroslav Rudiš později přepsal do stejnojmenné
knihy. Jejím hrdinou je téměř padesátiletý ranař přezdívaný „Vandam“, který
bydlí sám v panelákovém bytě na okraji Prahy, přes den natírá střechy na
sídlišti, večery tráví v hospodě u piva a sem tam se s někým popere.
Filmovou verzi natočil režisér Štěpán Altrichter (Schmitke) a do hlavní role obsadil Hynka Čermáka, který před časem
namluvil Národní třídu jako
audioknihu.
Název filmu se pojí s tím, že Vandam byl přítomen v Praze na
Národní třídě v roce 1989, když vrcholila Sametová revoluce a všichni
s nadějí vzhlíželi k lepším zítřkům. Nový režim ale Vandamovi o nic
snazší a barevnější budoucnost neposkytl, a tak se z něj stal věčně nespokojený
a frustrovaný rýpal a rváč, co shazuje vinu za vlastní neúspěchy na druhé a na
nešťastné okolnosti a svou zlost si vybíjí při pěstních potyčkách, které sám
iniciuje a aktivně vyhledává. Pracuje za mrzkou mzdu, runda panáků se štamgasty
v sídlištní putyce, kde se skanduje „Čechy Čechům!“, pro něj představuje
vrchol společenského života, bohatší lidi považuje za bezcharakterní
kapitalistické zaprodance a taky je docela xenofob, takže když si k němu
v jídelně sedne ke stolu cizinec, tak ho div nevykope zpátky za hranice.
Snímek by se přitom zřejmě k postavě hlavního hrdiny a k jeho jednání
rád stavěl kriticky, ve výsledku jej ale spíš legitimizuje a ospravedlňuje, a
to i v momentech, kdy bezdůvodně útočí na lidi, sprostě někomu nadává či
rovnou vyhrožuje, případně se dokonce dopouští nějaké kriminální činnosti. Je
totiž natáčen z jeho perspektivy a navíc je často doprovázen jeho
ublíženým vypravěčským komentářem, přičemž vedlejší postavy kolem něj staví buď
do pozice podobně zkrachovalých existencí jako on, nebo nesympaticky
stylizovaných karikatur. V podstatě film navádí diváky k přijetí
stanoviska, že Vandam je oběť okolností, která má pro své chování určité
důvody, a že ti, na něž útočí, si o to stejně koledovali a vlastně si to i de
facto zasloužili.
Jakkoli s Vandamem sympatizovat je každopádně i tak poměrně obtížné, a
aby se vám to podařilo, tak musíte mít pravděpodobně podobný životní styl,
podobné názory, podobný osud, nebo alespoň podobný náhled na svět jako on – a
film vás v tom akorát ještě utvrdí. Pokud s ním však nic z toho nesdílíte,
pak vás film pouze seznámí s tím, že i takoví lidé v české
společnosti žijí (což ovšem není žádná novinka) a jakým způsobem uvažují. A to
je v podstatě celé.
Nic víc ve filmu Národní třída
ani najít nelze. Příběh je velice jednoduchý – Vandam neúspěšně nadbíhá
hospodské, která je zadlužená a hrozí jí odebrání podniku, načež se v tom
Vandam rozhodne angažovat, leč ničeho zásadního dosáhne a film skončí. Humorných
scén nebo pokusů o vtipné hlášky tu pár je, ale daly by se spočítat na prstech
jedné ruky (když nepočítáte vulgarismy, jež lze samy o sobě za vtipné považovat
těžko. Žádné velké drama se tu neskrývá, jen neutišená atmosféra šedivého
sídliště a zašlé hospody s otravně halekajícími pivaři. O české dějiny a
historické události z posledních několika desetiletí, jež formovaly
současný český národ a smýšlení lidí v něm, se film sice letmo otírá, ale
bohužel zůstalo jen u toho otírání, přičemž je znát, že předloha (divadelní hra
i kniha) je pravděpodobně podstatně komplexnější.
Ocenit tak lze v podstatě akorát herecký výkon Hynka Čermáka, který se
viditelně snaží, nicméně s tím, že jeho postava je vyšinutý, nevyzpytatelný
šílenec, s nímž byste těžko chtěli trávit čas v jedné místnosti,
stejně nic nezmůže (ani ten vypravěčský komentář moc nepomáhá). Herci ve
vedlejších rolích jsou také místy pozoruhodní (Jan Cina jako Vandamův mladší
kolega a kamarád, Kateřina Janečková jako hospodská) a v řadě ohledů je Národní třída i docela slušně režírovaná
(obraz, zvuk, realizace konkrétních scén…), byť vypadá spíš jako film natočený
před nějakými deseti až dvaceti lety (což ale mohl být tvůrčí záměr).
Celkově je však Národní třída
spíš diagnóza určitého lidského typu než film. Působí dojmem, jako by chtěla
promlouvat hlasem těch, kteří nejsou spokojeni s nastavením současného
společenského systému a s životem v něm a upínají se proto
k minulosti. Činí tak ale prostřednictvím nebezpečného a agresivního
násilníka, k němuž by bylo záhodno zaujmout kritický postoj, v čemž
ovšem tvůrci filmu selhávají a naopak k němu přistupují (dost možná
nechtěně) s pochopením a shovívavostí. Výsledkem je každopádně i bez
ohledu na charakter hlavního hrdiny velice mělký film, který akorát popisuje
různé formy existenciální krize a staví na laciných stereotypech, jako že
stavební developeři jsou automaticky zlí, policajti hloupí (v tomto filmu tedy
extrémně), že ti největší tvrďáci pak v posteli trpí poruchou erekce nebo
předčasným vyvrcholením (Vandam má problémy s obojím zároveň) a že
naštvanou partnerku spolehlivě udobříte tím, že jí koupíte kytku. A nic moc
navíc.
Žádné komentáře:
Okomentovat