Mezinárodní Filmový Festival Sitges 2019 – podruhé

Po loňské fantastické zkušenosti se i letos vydávám s kolegy do Španělska na Mezinárodní Filmový Festival Sitges, jenž probíhá každoročně v první polovině října ve stejnojmenném katalánském přímořském městečku asi 30 kilometrů jihozápadně od Barcelony. Jde o jeden z největších festivalů žánrových filmů na světě, přičemž nejhojněji tu jsou zastoupeny horory, avšak velká část programu sestává i z dramat, thrillerů, sci-fi, fantasy, akčních filmů, animovaných filmů a komedií. Festival trvá 11 dnů, a pokud se budu držet plánu, měl bych vidět za tu dobu nejméně 40 filmů.

Národní třída – Recenze – 40%

Za vznikem českého dramatu Národní třída stojí povídka spisovatele Jaroslava Rudiše, podle níž vznikla v roce 2012 divadelní hra, jejíž text Jaroslav Rudiš později přepsal do stejnojmenné knihy. Jejím hrdinou je téměř padesátiletý ranař přezdívaný „Vandam“, který bydlí sám v panelákovém bytě na okraji Prahy, přes den natírá střechy na sídlišti, večery tráví v hospodě u piva a sem tam se s někým popere. Filmovou verzi natočil režisér Štěpán Altrichter (Schmitke) a do hlavní role obsadil Hynka Čermáka, který před časem namluvil Národní třídu jako audioknihu.

 

© Falcon / Jan Hromádko

Rambo: Poslední krev (Rambo: Last Blood) – Recenze – 40%

Na akční sérii Rambo je pozoruhodné to, že její jednotlivé díly nejsou jednotné ani svým žánrem (ten první byl ještě v podstatě syrovým post-vietnamským psychologickým dramatem, zatímco jeho pokračování už najela na dráhu přímočařejší akční řežby), ani zeměpisným určením (Rambo: První krev se odehrával v USA ve státě Washington, Rambo II ve Vietnamu, Rambo III v Afghánistánu a Rambo: Do pekla a zpět v Myanmaru). Děj pátého dílu s názvem Rambo: Poslední krev je pro změnu zasazen do Arizony poblíž mexických hranic, kde se John Rambo (tradičně Sylvester Stallone) již deset let stará na farmě o koně spolu se zhruba sedmnáctiletou Gabrielle, jenž je pro něj jako jeho vlastní dcera a která zde žije se svou babičkou.

 

Zdroj fotek: bontonfilm.cz

Step into the world of Lars van de Goor – Recenze – 70%

Následující recenze se poněkud netradičně týká českého dokumentárního filmu, jehož název sice v programech kin v blízké době nenajdete, ale pravděpodobně byste na něj mohli v budoucnu narazit na nějakém filmovém festivalu. Jde o snímek věnovaný talentovanému nizozemskému fotografovi Larsi van de Goorovi, původně hudebníkovi, jenž se však v roce 2007 chopil fotoaparátu a od té doby získal za své výtvory několik prestižních ocenění. Režisérem filmu je debutující Janek Sedlář, Larsův fanoušek, filmař a též fotograf, který získal pro natočení svého snímku prostředky z dobrovolných příspěvků od podporovatelů na Kickstarteru.

© Janek Sedlář

Ad Astra – Recenze – 60%

Slavný astronaut Clifford McBride (Tommy Lee Jones) byl průkopníkem, jenž se jako jeden z prvních vydal k okraji sluneční soustavy hledat mimozemské formy života (v blíže nespecifikované blízké budoucnosti, v níž se zdařila kolonizace Měsíce i Marsu), ale nikdy se nevrátil a byl prohlášen za mrtvého. O čtyřicet let později se jeho syn Roy (Brad Pitt), který je též zkušeným astronautem, dozvídá, že jeho otec by ve skutečnosti mohl být stále naživu a nacházet se někde poblíž Neptunu, odkud se v poslední době začaly šířit směrem k Zemi nebezpečné radioaktivní výboje. A Roy dostane za úkol navázat s otcem kontakt (pokud žije).

 

Zdroj fotek: cinemart.cz

Takové krásné šaty (In Fabric) – Recenze – 30%

Hororový snímek svébytného britského režiséra a scenáristy Petera Stricklanda (Pestrobarvec Petrklíčový) vypráví o rozvedené černošské ženě středního věku jménem Sheila, která pracuje v bance, bydlí v domě se svým dospělým synem a sem tam se po večerech schází s potenciálními nápadníky, kteří odpověděli na její seznamovací inzerát. Za tímto účelem si pořídí v sezónním výprodeji módního butiku červené šaty – aniž by tušila, že jsou prokleté a zabíjejí své majitele (a rozbíjejí pračky).

Zdroj fotek: acfk.cz

To Kapitola 2 (It: Chapter 2) – Recenze – 50%

Film To Kapitola 2 navazuje na děj předchozího (dva roky starého) hororu To po 27 letech. Jde o druhou a zároveň závěrečnou část adaptace stejnojmenného románu Stephena Kinga, v němž skupina náctiletých dětí (alias Smolaři) zažívá v americkém městečku Derry sérii děsivých událostí a následně bojuje s prastarým zlem, jež nese označení „To“ a bere na sebe různé podoby včetně strašidelného klauna. O 27 let později jsou Smolaři nuceni se chopit stejného úkolu, protože To řádí v dlouholetých cyklech a je potřeba s ním skoncovat nadobro. Přechozí snímek zahrnoval onu dětskou část a v tomto pokračování (které opět režíroval Andy Muschietti) se tím pádem jeho hrdinové vracejí již jako dospělí.

 

Zdroj fotek: Vertical Entertainment

Parazit (Gisaengchung) – Recenze – 100%

Malé doporučení. Nic si o Parazitovi předem nezjišťujte a prostě na něj jděte do kina. Je vynikající a v mnoha ohledech překvapivý a čím méně o něm (a o jeho ději a žánru) budete vědět předem, tím lépe.

Se snímkem Parazit vyhrál letos jihokorejský režisér Bong Joon-ho (Ledová archa, Okja) na festivalu v Cannes nejprestižnější ocenění, Zlatou palmu, což je zaprvé vůbec první Zlatá palma putující do Jižní Korey a zadruhé cena udělená po dlouhé době snímku, který je žánrový – obvykle totiž v Cannes vyhrávají „umělečtější“ tituly. Jde o mistrnou kombinaci thrilleru, společenské satiry a absurdní černé komedie, která začíná hodně vtipně a pak najednou (asi v polovině) zmutuje do napínavé a mrazivé podívané, která je místy i nečekaně brutální a drsná a kromě toho je i myšlenkově podnětná, mnohovrstevnatá a plná metafor a symbolismu, aniž by ovšem byť na okamžik přestala být univerzálně srozumitelnou zábavou určenou pro nejširší publikum.

 

Zdroj fotek: aerofilms.cz