Linda (Petra Hřebíčková) je profesionální hráčka beach volejbalu, které
táhne na čtyřicet, právě ji opustil partner a její mladší spoluhráčka a
nejlepší kamarádka Pavla (Denisa Nesvačilová) navíc zvažuje otěhotnět
s přítelem Hynkem (Vojtěch Dyk), což se Lindě nezdá v souvislosti
s blížícím se mistrovstvím Evropy úplně žádoucí. Pak ale jejich vztahy
zamíchá nový správce sportovního areálu Jíra (Jiří Langmajer), jehož šarmu obě
ženy podlehnou.
Český film Přes prsty je
sportovně-romantickou komedií o tom, že i když člověk dělá chyby, měl by dostat
ještě druhou šanci, zejména pokud jde o muže, který se choval jako idiot. Napsal
a natočil jej Petr Kolečko, plodný scenárista, známý díky svému „hraničnímu“
humoru, který si nebere servítky, kašle na korektnost a často se dotýká rasových,
genderových a podobně ožehavých společenských témat. Obvykle však při realizaci
jeho scénářů záleží na vizích a schopnostech režisérů, kteří mohou mít na danou
látku zásadní vliv.
V tomto ohledu padla na úrodnou půdu Kolečkova spolupráce s režisérem
Janem Prušinovským na řadě seriálů i jednom celovečerním filmu, přičemž třeba
jejich Okresní přebor je vtipnou
sondou do buranského prostředí venkovského fotbalového mančaftu a nedávný MOST! je zas ironickou satirou
reflektující rasismus a xenofobii v české společnosti. Pointa je
v tom, že na obou seriálech se Jan Prušinovský podílel i jako scenárista,
upravoval ledacos z toho, co Petr Kolečko napsal, a piloval jednotlivé
postavy i situace, čímž dosáhl dramaturgicky pevnějšího a věrohodnějšího tvaru.
Stejné péče se bohužel nedostalo výrazně podprůměrným snímkům, jako jsou Bajkeři či Padesátka, jejichž tvůrci prakticky jen naplňovali Kolečkovy scenáristické
výtvory bez větších tvůrčích zásahů, a které naopak trpí nedostatkem
dramaturgie, jednorozměrností mnohých charakterů a i jejich humor je podstatně
triviálnější. Především v nich ale jde veškerá satira zcela stranou a pod
jejich komediální slupkou následně prosvítají sexistické prvky nasáklé mužským
šovinismem a hromadou stereotypů, které již nejsou kritizovány, nýbrž tvoří
přirozenou součást světa, v nichž se děj filmů odehrává. Stačí si
vzpomenout na postavu machistického trenéra z Bajkerů, v nichž byly ženské postavy prezentovány víceméně
jako primitivně uvažující sexuální trofeje pro chlapecké hlavní hrdiny, nebo na
to, jak byl motiv znásilnění opilé spící ženy v Padesátce zlehčován coby standardní záležitost a legrační historka
pro zasmání.
V komedii Přes prsty dochází pro
změnu k tomu, že byť jsou jeho hlavními hrdinkami dvě ženy a jedním
z jeho výrazných motivů je i přátelství mezi nimi, tak je k nim i tak
přistupováno především jako k fyzickým objektům určeným zejména pro
vizuální potěchu a sexuální ukojení mužů. Obě hrdinky jsou totiž prezentovány
jako iracionálně uvažující, popudlivé a hormony zmítané bytosti, jejichž
svobodná vůle končí tím, že jsou předurčené zamilovat se do chlapa,
kterého ještě před pár hodinami považovaly za starého, nechutného úchyla, ale
pak se náhodou pousmály jeho letmé poznámce týkající se jejich pozadí, a to je
obměkčilo natolik, že se rozhodly vlézt s ním do postele.
Langmajerova postava Jíry je oproti tomu vykreslena jako zkušený svůdník,
který dokáže sbalit každou, na kterou se podívá, jen svou stoickou vyrovnaností
a charismatem (a velikostí přirození, které bez vyžádání veřejně předvádí).
Přitom ale jde o ležérního zhuleného povaleče, který ženami jen manipuluje,
zatajuje před nimi zásadní informace a ještě je navíc přesvědčen, že
s nimi spí pro jejich vlastní dobro, a je na své neotesané a bezohledné jednání
náležitě hrdý. Film jeho chování evidentně obhajuje, neb ho za jeho nedostatky
nijak nekárá ani netrestá, naopak se ho snaží stavět do lepšího světla coby
zručného kreslíře a výtečného kuchaře a jako lepšího partnera v kontrastu
s postavou Dykova Hynka, který se oproti němu chová jako ještě podstatně
odpornější šovinista a děvkař.
Problém je v tom, že i když jsou muži ve filmu Přes prsty vylíčeni jako totální hovada, tak za to nejsou nijak
postihováni, a tudíž je to vykládáno jako norma. Ženské hrdinky jim bez okolků
podléhají a každou špatnost okamžitě odpouštějí, a i když si sem tam dovolí je
kritizovat či dokonce křičet, je na to nahlíženo jako na hysteričnost a
přehnanou reakci (viz mimořádně bizarní sekvence, v níž Jíra nabídne
naštvané Pavle sklenici džusu a ona ji, protože je volejbalistka, namísto
afektovaného shození ze stolu rozplácne dlaní, takže si pořeže šlachy). Kvůli
mužům se ve filmu z nejlepších kamarádek stávají sobecké sokyně, které se
neváhají podrážet a hrubě si lhát, zároveň se ale bez mužů zjevně samy
neobejdou, neb dokonce i finální zápas zvládnou ustát jen díky jejich radám a
podpoře – nebo to tak ze snímku alespoň působí.
To, že Petr Kolečko film i sám režíroval coby svůj debut (ačkoli to původně
neměl v plánu, byla to v podstatě nouzová varianta) a měl tím pádem
volné pole působnosti, se tudíž rozhodně neukazuje býti výhodou. Absence nějaké
tvůrčí autority, která by jeho scénář dokázala revidovat, je na výsledku
podstatně znát, a kromě toho tu vyvstává ještě jeden nedostatek – Kolečkova
zjevná režijní nezkušenost, s níž se pojí vícero výtek.
Především je snímek Přes prsty neuvěřitelně
utahaný, nefunguje v něm vypravěčský rytmus ani komediální timing, herci
se sice zjevně snaží, ale i tak jejich dialogy zní nepřesvědčivě, leckteré
scény jsou natočeny a místy i sestříhány velmi neobratně a naprostá většina
humoru je strašlivě slabá a často i znatelně křečovitá či rozpačitá (což je
nejvýrazněji vidět u obou obzvlášť prkenných scén z prostředí luxusní
restaurace). Film tak selhává i jako vyloženě nezávazná komedie, která
rezignuje na jakékoli ambice kromě snahy pobavit, leč i v tom má šanci
uspět jen u zcela nenáročných diváků, kteří si vystačí opravdu jen s málem
a budou ji už z principu přijímat jako příjemnou letní oddychovou zábavu
bez ohledu na cokoli dalšího.
Atraktivní prostředí ženského beach volejbalu, prosluněná letní atmosféra a
několik zvučných hereckých jmen jsou tudíž jedinými devizami filmu, který je
nepodařený a podprůměrný ve všech myslitelných směrech a od začátku do konce
ustavičně skřípe jako písek v pochvě (aby bylo jasné, na jaké úrovni vtipů
se nacházíme – přičemž tento se ještě řadí k těm lepším). Zachraňuje jej pouze
vědomí, že existují i horší, otravnější a ideově odpudivější filmy, což ale lze
stěží brát jako dostatečnou obhajobu.
Žádné komentáře:
Okomentovat