Disneyho série předělávek jeho slavných klasických animáků pokračuje – jen letos
si už stihli odbýt premiéru Dumbo i Aladin a nyní po nich vstupuje do kin Lví král. Režíroval jej Jon Favreau
(který natočil před třemi lety i remake Knihy džunglí) a kupodivu v něm není jediné živé zvíře a ani jedno reálné
prostředí. Celý film totiž vznikl kompletně v počítačích.
Předně je potřeba zmínit, že animace je ve filmu naprosto úchvatná. Všechna
zvířata i veškeré lokace působí zcela realisticky – některé scény jsou dokonce k nerozeznání
od přírodopisných dokumentů od BBC nebo National Geographic. Smekám před
animátory, neb odvedli výbornou práci. Z hlediska autentického digitálního
ztvárnění živých tvorů a přírody představuje Lví král absolutní vrchol, k němuž se těžko hledá srovnání.
Potíž je ta, že film není dokumentem z africké savany, ale Lvím králem od Disneyho, takže jde pořád
o muzikál, v němž ta zvířata mluví a zpívají. S tím se následně pojí
dva velké problémy:
1) Nový Lví král je opravdu hodně
věrnou kopií toho starého (z roku 1994). Pochopitelně nejde vyloženě o duplikát
jedna ku jedné (už jen proto, že nová verze je o půl hodiny delší), ale na
rozdíl od předchozích Disneyho předělávek Lví
král bohužel neobsahuje nic překvapivého ani nic nově či pozoruhodně
pojatého. Prakticky jen vykrádá originál a opisuje od něj nejen veškerý děj
včetně všech detailů, ale i konkrétní realizaci většiny scén (často i včetně kamerových
úhlů). Ta půlhodina navíc je způsobená nejčastěji tím, že některé pasáže jsou delší
a upovídanější než v originále, a pak několika novými věcmi, které ale ničemu
moc nepřidávají. Včetně dvou nových písniček, z nichž ta od Beyoncé není
nic moc a ta od Eltona Johna zní až při závěrečných titulcích.
2) Pozitivní dojem z foto-realistické animace značně opadá, jakmile
kterákoli postava začne mluvit či zpívat. Zvířecím hrdinům byla navíc v zájmu
dosažení co největší věrohodnosti odejmuta veškerá „lidská“ mimika, následkem
čehož je jediným nositelem emocí v jejich dialozích hlas jejich dabérů,
který to ale bez opory ve zvířecích obličejích sám neutáhne. Hrdinové tak pronášejí
vtipné, dramatické i smutné věty, leč jejich emocionální dopad je nulový, asi
jako kdyby někdo nadaboval záběry s reálnými zvířaty v přírodě.
Příběh jako takový (jenž je v podstatě variací na Hamleta) pochopitelně funguje stejně dobře jako v původní animované
verzi, protože se od ní nijak neliší. Filmu ale schází jakékoli nové nápady, je
jen otrockým přepisem, který těží z kvalit originálu, aniž by krom
perfektního animovaného ztvárnění přinášel jakoukoli další přidanou hodnotu. Snaha
o co největší realističnost navíc poněkud naráží na to, že má jít zároveň o
stylizovaný muzikál o hrdinech prožívajících různé tragické, dramatické, komické
či romantické situace, což při absenci jakýchkoli grimas a výrazů v jejich
tvářích dost vázne.
Za to, že jde pořád o mírně nadprůměrnou podívanou, vděčí nový Lví král výhradně jen mimořádně schopnému týmu počítačových animátorů a svému pětadvacet let starému předchůdci, jehož sice pokořuje po technologické stránce, ale to je tak všechno.
Za to, že jde pořád o mírně nadprůměrnou podívanou, vděčí nový Lví král výhradně jen mimořádně schopnému týmu počítačových animátorů a svému pětadvacet let starému předchůdci, jehož sice pokořuje po technologické stránce, ale to je tak všechno.
Žádné komentáře:
Okomentovat