10. 7. 2019

Late Night – Recenze – 20%

Tvrdá a arogantní Katherine (Emma Thompson) je úspěšnou moderátorkou televizní talk show Late Night, již před mnoha lety sama založila, leč které dlouhodobě klesá sledovanost a úroveň vtipů. Když je jí řečeno, že všech deset jejích scenáristů je tvořeno výhradně bílými muži a že by bylo záhodno s tím něco udělat, rozhodne se přijmout nezkušenou, leč nadšenou uchazečku o zaměstnání Molly (Mindy Kaling, která je zároveň autorkou scénáře). Ctižádostivá žena indického původu má ale dosavadní praxi pouze jako kontrolorka v chemickém průmyslu a v nové práci se navíc musí vypořádat jak s mužským šovinismem některých kolegů, tak s nerudnou šéfovou.

Kolem a kolem je americká komedie Late Night další variací toho, jak nějaká zatrpklá a v podstatě „zlá“ postava dojde k napravení díky vlivu dobrosrdečné a upřímné hlavní hrdinky, která jí pomůže stát se lepším člověkem. Z ohraného námětu však tentokrát vzešel banálně a tupě vyznívající snímek, který nejenže strašlivě zjednodušuje takřka všechny motivy, o něž se otře, ale navíc je i neuvěřitelně málo vtipný.

Late Night – Recenze
© FilmNation Entertainment

Úkrokem stranou se ukazuje už pochybná strategie zasadit děj do prostředí trapných stand-up komiků, vyhořelých scenáristů a vyvanulé talk show, jejíž humor je slabý a omšelý, následkem čehož film ve své první polovině záměrně obsahuje pouze špatné vtipy. Zlepšení však nepřichází ani v polovině druhé, kdy má dojít k zásadnímu zlomu a ta talk show má být už zase v kurzu a zábavná – leč její vtipy jsou stejně chabé a nepodařené jako předtím, takže divák prakticky nezaznamená žádný rozdíl.

Další věc je, že film Late Night se hodně opírá o témata multikulturní a genderové rovnoprávnosti a vyváženosti, nicméně dělá to takovým způsobem, že je vlastně v některých ohledech (pravděpodobně nechtěně) rasistický a sexistický. Molly je navzdory své nulové zkušenosti se psaním přijata na otevřenou pozici vyloženě jen díky svému pohlaví a hnědé kůži, díky nimž splňuje kvóty, jimž je nutno dostát – a s radostí to přijímá. Nechá se klidně balit od kolegy-záletníka, přestože se tento opakovaně dopouští sexismu na pracovišti i v soukromí a de facto ji uráží. Nijak nevystoupí proti tomu, že muži opakovaně (i v její přítomnosti) používají dámskou toaletu, přestože mají k dispozici pánskou.

O něco lépe (ale stále chatrně a mizerně) se filmu daří vyjadřovat k tomu, že v Hollywoodu a na trhu práce není příliš zájem o ženy ve věku 50+ (což Katherine musí v rámci jednoho monologu několikrát zopakovat, aby si to každý zapamatoval), nebo k nutné průbojnosti žen operujících v rámci převážně mužského pracovního prostředí, nahlíženém navíc z perspektivy představitelky rasové menšiny. Nicméně i v tom panuje značná nekonzistence – v jednu chvíli je hrdinčina barva kůže volnou vstupenkou do zaměstnání, v jinou chvíli se stejná hrdinka holedbá, že si musela svou pozici ve světě bílých mužů pracně vybojovat. Film se zkrátka snaží být co nejrelevantnější k mnoha žhavým tématům, jež v současnosti hýbou společností, leč činí tak nedůsledně a namísto důležitých poselství a společenských komentářů vytváří spíš zjednodušené ploché zkratky.
 
Late Night – Recenze
© FilmNation Entertainment

Příběh je kromě toho vrcholně předvídatelný a otravný svou upovídaností (s naprostým minimem dobrých vtipů, připomínám), kvůli níž film každou chvíli zásadně ztrácí tempo a zabředává do sebelítostivých výlevů klišovitých a zkarikovaných postav, posedlých opakováním stejných vět neustále dokola. Cesta k očekávanému napravení nevrlé, odměřené a místy až přehnaně kruté Katherine se kvůli tomu zdá být nekonečná a Molly v ní ve výsledku hraje spíš vedlejší úlohu – svými upřímnými názory sice svou zaměstnavatelku popostrčí správným směrem, leč ke zpytování svědomí a přijetí nutných změn Katherine nakonec donutí až výhružka o nahrazení mladším nástupcem a prožití veřejného skandálu.

Průměrná televizní režie, návodná hudba, celková nevěrohodnost příběhu a jeho nudné, vyčpělé zpracování, jsou už jen dodatečnými nedostatky, které nemá šanci vykoupit ani snaživá Emma Thompson, ani zjevné ambice ve všech ohledech nevalného scénáře, v němž se nepodařilo skloubit politicky korektní moralitu upozorňující na neduhy ve společnosti s ostrým, místy až vulgárním satirickým humorem. Jistě může navnadit pohled do zákulisí (fiktivní) televizní talk show a do světa jejích scenáristů, podstatou té návnady je ale akorát mělká skoro-komedie vybízející nanejvýš k několika trpkým uchechtnutím, jež by se dala spočítat na prstech jedné ruky.





Žádné komentáře:

Okomentovat