Kořist (Crawl) – Recenze – 50%

Floridu sužuje obří hurikán a pětadvacetileté Haley (Kaya Scodelario) ani její sestře nebere jejich otec (Barry Pepper) telefon. Haley se za ním proto vydává do jeho bytu v již evakuované a uzavřené oblasti, leč nachází ho až v jejich opodál stojícím starém rodinném domě, konkrétně v pomalu se zatápějícím sklepě, zraněného a v bezvědomí. A spolu s ním i několik aligátorů, kterým silné deště rozvodnily nedalekou rezervaci, a kteří hrdinům nedovolí jen tak odejít.

 

Zdroj fotek: cinemart.cz

Původem francouzský režisér Alexandre Aja poprvé vešel v mezinárodní známost díky sérii exploatačních hororů (Noc s nabroušenou břitvou, Hory mají oči), kterou završil snímkem Piraňa 3D, což bylo dost přihlouplé béčko s dementními dialogy, leč s řadou nápaditých scén zaměřených především na extrémně brutální krvavé orgie, během nichž byli lidé cupováni na kusy žravými piraňami, případně mrzačeni jinými způsoby. Později se pokusil i o pár ambicióznějších, vážnějších filmů se zřetelnějším přesahem (Rohy, Devátý život Louise Draxe).

Nyní se však Alexandre Aja vrací do kin se snímkem Kořist, který je spíš návratem k žánru, v němž se pohybovala i Piraňa 3D, akorát tedy s aligátory a bez třetího rozměru. Oproti Pirani 3D je však Kořist mnohem umírněnější co do brutality (nějaké otevřené zlomeniny či ukousnuté končetiny fanoušky tohoto typu filmů rozhází jen těžko) a naopak se snaží zaujmout i prací s postavami a jejich jakžtakž propracovanou psychologií. Kromě toho se Kořist bere velmi vážně – zcela jí chybí jakýkoli humor a odmyslíme-li si písničku doprovázející závěrečné titulky, tak i nadhled. Avšak nic z toho jí její béčkovou auru stejně neodpáře.

Gradace příběhu je přitom ještě docela slušná – co začíná jako naháněčka s přerostlými ještěrkami v zatopeném sklepě (kde přijde velmi vhod, že hlavní hrdinka je zároveň shodou okolností profesionální plavkyně), se později přesouvá i do jiných lokací, přičemž hrdinové každou chvíli narazí na příslib v podobě nějakého bezpečného úkrytu či rekvizity, jež by jim mohla pomoci v obraně proti zuřivým predátorům. Každý takový příslib je jim ale vzápětí odepřen, případně se změní okolnosti, kdy jeho využití již pozbývá smysl, a film v tomto zvládá být dostatečně invenční a napínavý.

Občas se do příběhu vloží i nějaké okrajové vedlejší postavy, které pochopitelně slouží především jako potenciální aligátoří potrava, na rozdíl od dvojice hlavních hrdinů, kteří jsou naopak velmi životní, na poměry dobrodružného thrilleru s krokodýly i relativně prokreslení, a jejichž vzájemnému vztahu a motivacím je věnováno nemálo času. Postavy otce a dcery k sobě totiž tváří v tvář nebezpečné situaci znovu nacházejí ztracené pouto, narušené před určitou dobou odchodem Haley a její sestry z rodinného hnízda a následným rozvodem rodičů, na což je upomínáno jak lokací domu, kde obě dívky vyrůstaly, tak hrdinčinou zálibou v plavání, která ji s otcem vždy spojovala a dodnes spojuje.

Přesto je poměrně nesnadné s oběma hrdiny plně soucítit a fandit jim, neb jejich fyzická výdrž je až podezřele vysoká vzhledem k nejrůznějším zraněním, jež v průběhu filmu utrží. Když postava otce bez obtíží pochoduje po obou nohách, přestože mu z jedné z nich ještě nedávno trčela obnažená zlomená kost, působí to přeci jen poněkud podezřele, byť u toho dotyčný sem tam zaúpí. Realističnost a plnou věrohodnost snad nečeká nikdo, ale dělat z hrdinů superhrdiny ignorující většinu svých tržných ran pár sekund po jejich vzniku, je vyloženě kontraproduktivní.

Snímku Kořist nelze odepřít konzistentní tempo, zábavnou akci a napětí, které z něj dělají uspokojivou žánrovou podívanou na jedno použití. Jinak ale platí, že v plném rozletu filmu brání zbytečná snaha o serióznost, neumožňující mu nadsadit krvavé scény, celkově přidat na otáčkách a povýšit v rámci žánru na výraznější úroveň. Vážnou tvář si totiž snímek udržet nedokáže, ať už kvůli řadě realizačních slabin, hollywoodsky předvídatelnému finále či provařenému námětu hodícímu se na pozdně večerní vysílání nějaké komerční televizní stanice.