Muži v černém: Globální hrozba (Men in Black: International) – Recenze – 40%

Muži v černém se vrací po sedmi letech od premiéry třetího dílu, aby i napočtvrté ochránili Zemi před šmejdem z vesmíru, tentokrát dokonce v globálním měřítku (mimozemšťané i organizace Muži v černém se nyní nacházejí i na jiných místech po světě než jen v New Yorku), nicméně zároveň bez Willa Smithe a Tommyho Lee Jonese v hlavních rolích. Štafetu po nich přebrala mladá a snaživá Molly (Tessa Thompson), jenž je na začátku filmu rekrutována do londýnské pobočky coby Agentka M, a která vyrazí na svou první misi do Paříže hned po boku nejlepšího agenta celé pobočky – Agenta H (Chris Hemsworth).

Zdroj fotek: falcon.cz

Věc se má tak, že snímek Muži v černém: Globální hrozba má celkem slušné tempo, je přiměřeně akční, je v něm docela dost roztodivných mimozemšťanů i několik atraktivních zeměpisných lokací, po technické a řemeslné stránce je přinejmenším ucházející a herci v něm jsou sympatičtí a snaží se. Výsledek ale přesto vůbec nemá grády a není ani zdaleka tak zábavný, jak by bylo třeba.

Zásadním zdrojem tohoto nedostatku je zejména děj filmu, za nějž jsou zodpovědní Matt Holloway a Art Marcum, scénáristé prvního Iron Mana a pátých Transformers, a který je strašlivě obvyklý, jednoduchý a nenápaditý a tím pádem nudný, předvídatelný a nezajímavý. Jde v něm vyloženě pouze o to, že dvojici hlavních hrdinů se dostane do rukou jakási mocná super-zbraň, o kterou se následně přetahují s jinými postavami, a k tomu se snaží odhalit ve vlastních řadách zrádcovského dvojitého agenta. Příběh zkrátka působí jako spíchnutý za jeden večer na autopilota a režisér filmu Felix Gary Gray (Straight Outta Compton, Rychle a zběsile 8) jej navíc natočil sice lehkou rukou, leč poněkud rutinně a nevýrazně.

Druhým obrovským pochybením je akutní nedostatek humoru, respektive kvalitního humoru. Snímek obsahuje řadu dlouhých, zamýšleně legračních dialogových sekvencí, z nichž však k pousmání vybízí naprosté minimum, natožpak ke smíchu. Většina zásadnějších mimozemšťanů je dětinská a otravná, hlavní hrdinové se každou chvíli verbálně pošťuchují, leč nijak zvlášť vynalézavě (a jakékoli náznaky romantiky mezi nimi se zcela míjejí účinkem), a celkově je snímek Muži v černém: Globální hrozba veskrze nevtipný a většina jeho gagů doplácí na slaboduchost a nedostatečnou ostrost. Mluvící mops je ve filmu čtyři vteřiny a řekne jednu větu.

Nejpozoruhodnějším atributem celého filmu je tudíž akorát ta skutečnost, že oproti předchozím dílům Mužů v černém v něm tentokrát svět před mimozemskou hrozbou poprvé zachraňuje i žena, což je realizováno takovým způsobem, že to funguje víceméně jako protiklad k řadě filmů, v nichž byly hlavními hrdiny a hybateli děje výhradně muži, a ženy v nich byly prakticky jen na okrasu nebo jako pouhé pomocnice. V tomto filmu je to totiž naopak žena, kdo stojí za většinou klíčových činů, zatímco mužský hrdina je tu především za pohledného hlupáka. Agent H je totiž schopný, leč arogantní frajírek, co příliš spoléhá na své dřívější úspěchy a vlastní charisma a často se kvůli tomu dopouští chyb, kdežto Molly je sebevědomou začátečnicí, která se však mnohdy jeví být mnohem zdatnější než její zkušenější mužský protějšek.

Co si tvůrci v rámci genderového boje naopak mohli odpustit, je nesympaticky nucená scéna, v níž si ženské hrdinky marně stěžují na příliš maskulinní název organizace, pro kterou pracují, což je vážně bezradný způsob, jak omluvit přítomnost ženské hlavní hrdinky ve filmové sérii pojmenované podle mužů.

Je možné, že film Muži v černém: Globální hrozba uspokojí diváky vyhledávající vyloženě nenáročnou oddychovou letní zábavu, u níž budou moci vypnout a relaxovat. Jinak ale snímek prakticky jen variuje úspěšné motivy svých předchůdců a splétá je do značně chabého odvaru, který nenabízí nic moc, čím by ospravedlnil svou existenci.

Zásadní update!: 17.6.2019 se na veřejnost dostaly informace o produkčních problémech filmu Muži v černém: Globální hrozba, které do jeho nedostatků vnášejí nové světlo. Už od počátku natáčení se režisér F. Gary Gray nepohodl s producentem filmu, Walterem Parkesem, jenž měl o podobě snímku zcela jinou představu a nechal původní scénář Matta Hollowaye a Arta Marcuma od základu přepsat. Hercům pak každý den chodily po kouscích nové stránky scénáře, což vedlo k tomu, že si Tessa Thompson a Chris Hemsworth najali na úpravu svých dialogů ještě vlastní scenáristy navíc. F. Gary Gray se o výsledné podobě filmu mnohokrát s Parkesem dohadoval a několikrát chtěl dát výpověď, ale ve studiu Sony ho vždy přesvědčili, aby zůstal. Nakonec vznikly dvě separátní verze filmu - Grayova a Parkesova - přičemž do kin nakonec šla ta Parkesova. Takže oproti tomu, co zmiňuji v recenzi, se zdá, že F. Gary Gray a scenáristé Matt Holloway a Art Marcum jsou z obliga a za nekvalitu snímku je ve skutečnosti zodpovědný jeho producent.