KVIFF 2019 – První nálož dojmů z Karlových Varů, svět bez žen Caseyho Afflecka i nejukřičenější film roku

Je to s podivem, ale letos mi zatím všechno z toho, co jsem ve Varech už stihl vidět, připadá nadprůměrné. Avšak na nějakou zásadní perlu, kterou bych chtěl vyloženě vychválit do nebes, stále čekám.

Narušitel systému (Systemsprenger) – Německý snímek oceněný na letošním Berlinale Cenou Alfreda Bauera (cena udělovaná počinům, jež otevírají filmové tvorbě nové perspektivy) je hutným dramatem o desetileté holce s agresivními záchvaty vzteku, které se její vlastní matka bojí, a sociální zařízení si ji předávají jako Černého Petra. S přehledem nejukřičenější film roku, jenž obstojí i jako celovečerní reklama na antikoncepci, se skvělými herci a empatickým náhledem do starostí sociálních pracovníků, jejichž pocit bezvýchodnosti, ohrožení a neustálého teroru se zdařile přenáší i na diváky. Film exceluje v budování obav z dalšího hrdinčina záchvatu a nabízí řadu překvapivě mrazivých scén, ve své druhé polovině se však příliš dlouho motá v kruhu, mírně bezradný to trápení nějak uspokojivě ukončit. (70%)

Zdroj fotek: Film Servis Festival Karlovy Vary

KVIFF 2019 – Jsem ve Varech a mám dost co dělat

Letos jsem ve Varech od 28. června do 5. července. Mám v hledáčku přibližně 35 filmů, které bych teoreticky měl za osm dní stihnout vidět. I když zřejmě budu muset obětovat legendární Satanské tango, protože na film se stopáží sedm a půl hodiny kapacitu zkrátka mít nebudu. Na to ostatní si každopádně ode mě budete moci přečíst první dojmy, které budu průběžně vydávat, a zřejmě dojde také na několik plnohodnotných recenzí, jež budu publikovat jak během festivalu, tak po jeho skončení. Již nyní si můžete přečíst recenzi na film Yesterday, který se tu také bude promítat. V nejbližší době přibydou i recenze na filmy Spider-Man: Daleko od domova a Mrtví neumírají, které budou záhy k vidění i v běžné distribuci, následovat bude vítězný snímek z Cannes Parazit, režijní debut Jonaha Hilla Devadesátky či nový snímek Petera Stricklanda Takové krásné šaty.

Hlavní hvězdou festivalu je herečka Julianne Moore, která převezme Křišťálový globus za mimořádný umělecký přínos světové kinematografii a osobně zde uvede s režisérem Bartem Freundlichem a hercem Billym Crudupem jejich nový film s názvem Po svatbě, zahajovací film celého festivalu. Po dvou letech se vrací do Varů i herec Casey Affleck, jenž zde uvede film Světlo mého života, který režíroval a hraje v něm hlavní roli. Křišťálového globusu se dočká i herečka Patricia Clarkson, zatímco kameraman Vladimír Smutný obdrží Cenu prezidenta MFF KV. Zakončovacím snímkem bude komedie Late Night (která po skončení festivalu zamíří i do kin). V nejnovější festivalové znělce vystupuje Jiřina Bohdalová, která získala Cenu prezidenta MFF KV v roce 2016.

Annabelle 3 (Annabelle Comes Home) – Recenze – 50%

Lze předpokládat, že čtenář této recenze ví, o čem je filmová hororová řada Annabelle. Proto jen připomenu, že za jejím vznikem stojí režisér, scenárista a producent James Wan, tvůrce série V zajetí démonů a vůbec celého filmového universa točícího se kolem manželů Warrenových (volně inspirovaných dvojicí skutečných démonologů a paranormálních vyšetřovatelů), do něhož spadají kromě filmů Annabelle a Annabelle 2: Zrození zla i nedávné snímky Sestra a La Llorona: Prokletá žena. Annabelle 3 sice opět produkoval James Wan, leč napsal a natočil jej coby svůj režijní debut Gary Dauberman, scenárista všech předchozích dílů Annabelle i zmíněné Sestry.

 

Zdroj fotek: Vertical Entertainment

Yesterday – Recenze – 70%

Neúspěšný písničkář Jack (filmově debutující seriálový herec Himesh Patel) se řadu let marně snaží prorazit po boku své nejlepší kamarádky a manažerky Ellie (Lily James), až se jednoho dne rozhodne s hudební kariérou definitivně skoncovat. Právě toho dne dojde po celém světě ke krátkodobému výpadku elektřiny, během něhož Jacka srazí autobus. Po návratu z nemocnice Jack zjistí, že svět okolo něj se změnil – nikdo nezná písničky od kapely Beatles, protože Beatles nikdy neexistovali a Jack je jediný, kdo si na jejich songy pamatuje. Začne je tedy vydávat za své vlastní a obrovský úspěch na sebe nenechá dlouho čekat.

Zdroj fotek: cinemart.cz

Tajný život mazlíčků 2 (The Secret Life of Pets 2) – Recenze – 60%

Animovaný film Tajný život mazlíčků byl před třemi roky velmi úspěšný, a tudíž pochopitelně vzniklo jeho pokračování, natočené v podobném duchu a za použití prakticky stejného mustru – všechny jeho zápletky jsou opět v podstatě jen záminkami pro všelijaké zvířecí groteskové skopičiny, které jsou na filmu tím hlavním. Protože dětem je víceméně jedno, o čem snímek je, hlavně když je dostatečně střelený, akční a je v něm hodně roztomilých zvířátek, která neustále skotačí a halekají.

 

Zdroj fotek: cinemart.cz

Muži v černém: Globální hrozba (Men in Black: International) – Recenze – 40%

Muži v černém se vrací po sedmi letech od premiéry třetího dílu, aby i napočtvrté ochránili Zemi před šmejdem z vesmíru, tentokrát dokonce v globálním měřítku (mimozemšťané i organizace Muži v černém se nyní nacházejí i na jiných místech po světě než jen v New Yorku), nicméně zároveň bez Willa Smithe a Tommyho Lee Jonese v hlavních rolích. Štafetu po nich přebrala mladá a snaživá Molly (Tessa Thompson), jenž je na začátku filmu rekrutována do londýnské pobočky coby Agentka M, a která vyrazí na svou první misi do Paříže hned po boku nejlepšího agenta celé pobočky – Agenta H (Chris Hemsworth).

Zdroj fotek: falcon.cz

Poslední večery na Zemi (Long Day´s Journey Into Night) – Recenze – 80%

Už pozoruhodný debut čínského režiséra Gana Biho s názvem Kaili Blues byl docela silnou intelektuální kávou a uměleckou potravou pro náročné diváky. Melancholickou a elipticky vyprávěnou meditaci o cykličnosti času pojal tehdy teprve šestadvacetiletý režisér jako příběh na pomezí snu, vzpomínky a halucinace, která vrcholila více než čtyřicetiminutovou scénou natočenou v jediném záběru, odehrávajícím se v kontrastu se zbytkem filmu v reálném čase. Na snímek, s nímž vyhrál v roce 2015 dvě ceny na festivalu ve švýcarském Locarnu, Gan Bi navazuje s magickým a imaginativním počinem Poslední večery na Zemi, který tentokrát putoval už rovnou do Cannes.

 

Zdroj fotek: filmeurope.cz

Psí poslání 2 (A Dog´s Journey) – Recenze – 60%

U amerického rodinného filmu Psí poslání z roku 2017 si zřejmě pobrečelo tolik diváků, že padlo rozhodnutí natočit i jeho pokračování, které je stejně jako jeho předchůdce adaptací románu spisovatele Williama Bruce Camerona. Příběh navazuje po pár letech na události z prvního filmu a jeho hlavním hrdinou a zároveň vypravěčem je opět psí duše, která se umí reinkarnovat a vystřídá tím pádem v průběhu snímku hned několik psích podob. Zachován byl tudíž i motiv psího umírání a následného znovuzrození v jiném psím těle, kvůli čemuž by bylo rozumné vzít si s sebou do kina nějaké kapesníky, zvlášť pokud jste na tohle téma citliví. Jestli to rozdýchají vaše děti, nechám na vás.

Zdroj fotek: Vertical Entertainment

X-Men: Dark Phoenix – Recenze – 60%

Píše se rok 1992 a zdá se, že veřejnost konečně začíná přijímat mutanty jako plnohodnotné členy společnosti a některé z nich má dokonce za hrdiny. Tým X-Men se vydává na víceméně rutinní misi do vesmíru s cílem zachránit astronauty z rozpadajícího se raketoplánu. V průběhu akce je však hrdinka Jean (Sophie Turner) zasažena podivným zářením, které enormně posílí její schopnosti. Síla neznámého původu však zároveň naruší její sebekontrolu a vytlačí na povrch traumata, jež utrpěla v dětství.

Zdroj fotek: cinemart.cz