Trhlina – Recenze – 30%

Slovenský mysteriózní/hororový thriller Trhlina je adaptací stejnojmenné knihy spisovatele Jozefa Kariky, který ji napsal na motivy četných hypotéz o lidech záhadně zmizelých v západoslovenském pohoří Tribeč, jimiž se na internetu zabývají konspirační teoretici. Díky tomuto napojení na mnohé nevyjasněné skutečné události získal úspěšný bestseller, byť zjevně mystifikační, značně na atraktivitě. Zdání reality jeho autor přiživil i prohlášením, že se nechal inspirovat vyprávěním údajného očitého svědka, jemuž výprava do tribečských horských lesů změnila život, a proto knihu pojal jako románový přepis jím vylíčených zážitků, přičemž hodnocení jejich věrohodnosti ponechává na čtenářích.

Hlavním hrdinou příběhu je mladík jménem Igor (Matej Marušin), jenž při hledání zaměstnání skončí u dělnické placené stáže v likvidační firmě. Při vyklízení bývalé psychiatrické léčebny narazí na záznamy blouznícího pacienta, souvisejícího s mizením lidí v Tribeči, a napíše o tom na svůj neúspěšný blog. Článek si získá velké množství čtenářů, a aby čtenost ještě navýšil, rozhodne se Igor domluvit si schůzku se dvěma znalci zmíněných hor (Tomáš Maštalír a Dávid Hartl), s nimiž se následně v doprovodu své přítelkyně (Mária Bartalos) vydá přímo do centra záhady s cílem přijít jí na kloub.

 

Zdroj fotek: falcon.cz

Film Trhlina vznikl původně jako trojdílná televizní mini-série, jejíž uvedení do kin v celovečerní podobě se nakonec ukázalo být výhodným krokem. Film se totiž stal krátce po své lednové domácí premiéře jedním z nejúspěšnějších slovenských snímků, k čemuž kromě popularity Karikova románu pravděpodobně dopomohlo i jméno režiséra Petera Bebjaka (Meruňkový ostrov, Čára). Televizní kořeny jsou každopádně na snímku znát – evidentně byl poměrně laciný a jeho původní rozložení na tři části je víceméně zachováno prostřednictvím dělení filmu do tří kapitol.

Děj se celkem věrně drží předlohy, což není vždy ku prospěchu věci. První třetina, v níž se divák seznamuje s jednotlivými postavami a jejich velmi rozdílnými postoji k tribečskému „Bermudskému trojúhelníku“, představuje velice vláčný rozjezd, v němž se zbytečně plýtvá časem třeba na tom, že Igor musí klíčové informace získané v blázinci nejprve tajně vydolovat z tamního zamčeného sejfu. Zbylé dvě třetiny filmu se věnují tomu, jak čtveřice hrdinů zmateně bloudí po lese, díky čemuž je Trhlina v řadě médií připodobňována k Záhadě Blair Witch, ačkoli nemá nic společného se žánrem „found footage“ a navíc není ani zdaleka tak strašidelná nebo napínavá.

Oproti knize je ve filmu navíc přidaná akorát uvozovací linie, v níž Igor rok po událostech v Tribeči unese jakéhosi spisovatele (zřejmě Karikovo alter-ego), jemuž během cesty autem vše vypráví (a veškerý zbytek filmu je tudíž flashback). Tím bylo zadostiučiněno legendě o vzniku původního románu a jeho formě a částečně se tím ospravedlnil i na pár místech ponechaný vypravěčský komentář, nicméně filmu to jinak ničím příliš neprospělo. Další podstatná změna je v tom, že zatímco knižní Trhlina i při vší své nespecifičnosti a spekulativnosti nabízí relativně konkrétní vysvětlení toho, co se hrdinům v Tribeči přihodilo, tak film obsahuje vícero potenciálních vodítek a je v tomhle směru interpretačně otevřenější.

Druhá polovina filmu je každopádně založena na tom, že hrdinové při bloudění lesem podléhají nejrůznějším, průběžně se stupňujícím halucinacím, avšak ani v úplném závěru nelze rozklíčovat, co všechno z jejich zážitků byly opravdu vidiny a co byla skutečnost. Odpověď se možná nachází v rozřešení toho, co jim ty halucinace způsobovalo, nicméně film se v tomto ohledu snaží co nejvíc mlžit a velmi nejednoznačně a ambivalentně nabízí nejméně tři varianty (v tom smyslu, že rozhodí pár náznaků a nechá diváka, aby si zbytek domyslel), připadající v úvahu se zhruba stejnou pravděpodobností. Ty varianty jsou přirozené i nadpřirozené, žádná z nich ale příliš světla do řešení tribečské záhady ve výsledku nepřináší.

Kvůli tomu děj filmu nedává ani na okamžik ani trošku smysl, s motivy převzatými z knihy nakládá značně zkratkovitě a prakticky by se v něm mohlo stát cokoli, leč pochopitelně se v něm dějí pouze takové věci, které nebyly filmařsky či finančně náročné. V jistých ohledech atmosférické budování nejistoty film nemá moc čím završit a chybí mu tím pádem pořádné vyvrcholení. Některé události, k nimž v závěru dojde, jsou dokonce v rozporu s tím, co Igor poté vykládá v autě unesenému spisovateli. A plus mínus průměrné herecké výkony všech představitelů mají spolu s nesympatičností jejich postav za následek to, že vám žádná z nich k srdci nepřiroste a nebude vám tím pádem příliš záležet na jejím osudu.

Trhlinu lze ocenit pro snahu jejích tvůrců natočit ve slovenském prostředí žánrový film, v němž jsou viditelně (leč nedostatečně uspokojivě) používány filmařské postupy, běžné pro natáčení zahraničních hororů (mimochodem, to samé zvládl o dost lépe Petr Jákl se svým Ghoulem), pro několik povedených záběrů a na mnoha místech i pro působivé zvuky a hudbu. Znalost knižní předlohy tentokrát příliš nehraje roli, byť zhlédnutí filmu by mohlo ty spokojenější z diváků k její četbě pobídnout – zejména milovníky mysteriózních záhad a konspirací, které má Trhlina šanci oslovit obzvlášť.