Pokémoni byli spolu se sběratelskými kartičkami, hrami na Nintendo konzole
GameBoy, animovaným seriálem a řadou celovečerních animovaných filmů na svém
vrcholu někdy před patnácti až dvaceti lety. Když začala dospívat generace dětí,
jež s Pokémony vyrůstala, tak zájem o ně sice mírně opadl, leč nikdy zcela
nevymizel. Před nějakou dobou navíc celý fenomén znovu výrazně ožil díky mobilní
hře Pokémon Go. Pravděpodobně i díky této
nové vlně popularity vznikl i první hraný film s Pokémony, jenž nese název Pokémon: Detektiv Pikachu.
Jeho hlavním hrdinou je jednadvacetiletý Tim (Justice Smith), jenž se dozví
o tragickém úmrtí svého otce Harryho, policejního detektiva, s nímž nebyl
už delší dobu v kontaktu, a přijíždí do města Ryme City, kde se setká s jeho
parťákem. Tím je ikonický žlutý elektrický hlodavec – Pikachu – toho času se
ztrátou paměti, zálibou v kofeinu a nepodloženým tušením, že Harry ve
skutečnosti nezemřel. Zároveň se ukazuje, že Tim je jako jediný schopen rozumět
všemu, co Pikachu říká. Oba se pak společně pouští do řešení případu, v němž
hraje mimo jiné roli i jakýsi experimentální fialový plyn, jenž dělá z jinak
roztomilých a přátelských Pokémonů rozzuřené a nebezpečné zrůdy.
Námět filmu je přitom takřka totožný s námětem tři roky staré Nintendo
hry Detective Pikachu, v níž se kromě
v kávě si libujícího a hlasem dospělého muže hovořícího Pikachua vyskytují
také Tim pátrající po svém zmizelém/zavražděném otci i podzápletka s běsnícími
Pokémony. Film Pokémon: Detektiv Pikachu
je tedy v podstatě volnou adaptací této hry, přičemž má jen pramálo
společného s Pokémon Go a
kupodivu i s námětem původního seriálu, jímž bylo zejména lovení Pokémonů,
jejich trénování a zápasení s nimi. I tyto činnosti sice ve filmu probíhají,
leč v minimální míře (v celém filmu dojde pouze na jediný vrh Poké Ballem
a na jeden souboj v aréně), přičemž děj filmu je zasazen do prostředí speciálního
velkoměsta, v němž (jak je v úvodu vysvětleno) to funguje jinak než v okolním
světě, neb lidé v něm Pokémony neloví, nýbrž s nimi žijí ve vzájemné
harmonii v uspořádaných dvojicích (kdy každého člověka doprovází jeden
Pokémon).
Výsledným tvarem je tak rodinná sci-fi/fantasy/noir detektivka na pomezí
dětského filmu o přátelství hlavního hrdiny s mluvícím zvířetem a netradiční
komedie o dvou policejních parťácích, doplněná o otcovsko-synovský patos a
připomínající všechno možné od Zlatého
kompasu po Theodora Rexe. Vzhledem
k tomu, jak často postavy polopaticky popisují dění na plátně a vysvětlují
i věci zcela zřejmé, jde patrně o snímek cílící převážně na menší děti, ačkoli se
tu najde i pár dospěláckých narážek. Kromě dětí si ale přijdou na své i odrostlí
nostalgičtí fanoušci a všichni, pro něž je Pikachu s čepičkou Sherlocka
Holmese vrcholem roztomilosti. Vyznat se v Pokémonech je každopádně výhodou,
jelikož neznalí diváci mohou být ochuzeni o četné vtípky, leč nejde o
nezbytnost.
Ani dokonalá znalost zákonitostí světa Pokémonů vám nicméně nepomůže v orientaci
ve světě filmu, jenž se řídí vlastními pravidly, která však nejsou nikdy
vysvětlena a ani se nezdají být příliš konzistentní. Kromě standardních Pokémonů
tu totiž mají své místo i vědecky modifikovaní Pokémoni, takřka neomezenými
schopnostmi nadaný Pokémon Mewtwo i záporák s ďábelským plánem, všechno je
to ale používáno velice nahodile coby zdroj zběsile dávkovaných akčních atrakcí
s účelem znemožnit přemýšlení nad tím, jestli dává spletitý a chaotický
děj vůbec nějaký smysl.
Včetně režiséra Roba Lettermana, jenž začínal coby režisér u animovaných filmů
od Dreamworks (Příběh žraloka, Monstra vs. Vetřelci) a skončil u
hraných rodinných fantasy (Gulliverovy
cesty, Husí kůže), dávala příběh dohromady
čtveřice scenáristů, která film zaplnila hromadou pozoruhodných, leč scenáristicky
nedostatečně podchycených nápadů. Některé dějové aspekty tak zbytečně vytvářejí
nejasnosti (hrdinové se vloupají do tajné laboratoře, jsou odhaleni záporákem, avšak
ten je bez problému pustí na svobodu, přestože si s sebou odnášejí dost
cenné usvědčující informace) a děj navíc, tak jak je prezentován ve finální podobě,
může existovat jen díky tomu, že určitá klíčová postava soustavně zadržuje před
hrdiny filmu zásadní informace, které jim sdělí pochopitelně až v rámci rozkrývání
závěrečných dějových zvratů.
Po herecké stránce se snímek může pyšnit jmény jako Bill Nighy (jenž
ztvárnil zakladatele Ryme City) či Ken Watanabe (v roli policejního náčelníka),
avšak na ty se dostane jen v pár krátkých scénách, v nichž je jejich
výkon definován především usilovnou snahou zachovat si navzdory své přítomnosti
ve filmu vážnou tvář. Jiné vedlejší a okrajové postavy nicméně vyznívají kvůli své
výrazné stylizaci až sebe-parodicky, bohužel včetně karikaturně působící začínající
nadějné novinářky Lucy (Kathryn Newton), která se k pátrání hlavních
hrdinů přidá. Justice Smith oproti tomu svou stereotypní úlohu vykuleného
dobráka zvládá s přehledem, i tak ale nemůže být sporu o tom, že tou hlavní
hvězdou je tu ve skutečnosti hláškující digitální Pikachu (v originálním znění
namluvený Ryanem Reynoldsem).
Plně počítačový titulní hrdina, vládnoucí elektrickým výbojům a pracující v řadách
policie, je totiž sympatičtější a zajímavější než kterákoli jiná postava ve
filmu, přičemž on i ostatní Pokémoni budou stejně pro většinu diváků podstatně
větším lákadlem než veskrze zapomenutelný příběh, do nějž jsou zasazeni.
Na filmu jsem byla, moc se mi líbil, jelikož mám ráda Pokémony, Pikachua a skvělého britského herce Billa Nighy. Vystihl jste to dobře, hezky zpracoval.
OdpovědětVymazatMia Štruplová, ČSFD: Mianelia2050