7. 5. 2019

Pokémon: Detektiv Pikachu (Pokémon: Detective Pikachu) – Recenze – 50%

Pokémoni byli spolu se sběratelskými kartičkami, hrami na Nintendo konzole GameBoy, animovaným seriálem a řadou celovečerních animovaných filmů na svém vrcholu někdy před patnácti až dvaceti lety. Když začala dospívat generace dětí, jež s Pokémony vyrůstala, tak zájem o ně sice mírně opadl, leč nikdy zcela nevymizel. Před nějakou dobou navíc celý fenomén znovu výrazně ožil díky mobilní hře Pokémon Go. Pravděpodobně i díky této nové vlně popularity vznikl i první hraný film s Pokémony, jenž nese název Pokémon: Detektiv Pikachu.

Jeho hlavním hrdinou je jednadvacetiletý Tim (Justice Smith), jenž se dozví o tragickém úmrtí svého otce Harryho, policejního detektiva, s nímž nebyl už delší dobu v kontaktu, a přijíždí do města Ryme City, kde se setká s jeho parťákem. Tím je ikonický žlutý elektrický hlodavec – Pikachu – toho času se ztrátou paměti, zálibou v kofeinu a nepodloženým tušením, že Harry ve skutečnosti nezemřel. Zároveň se ukazuje, že Tim je jako jediný schopen rozumět všemu, co Pikachu říká. Oba se pak společně pouští do řešení případu, v němž hraje mimo jiné roli i jakýsi experimentální fialový plyn, jenž dělá z jinak roztomilých a přátelských Pokémonů rozzuřené a nebezpečné zrůdy.
 
Pokémon: Detektiv Pikachu (Pokémon: Detective Pikachu) – Recenze
© Warner Bros.

Námět filmu je přitom takřka totožný s námětem tři roky staré Nintendo hry Detective Pikachu, v níž se kromě v kávě si libujícího a hlasem dospělého muže hovořícího Pikachua vyskytují také Tim pátrající po svém zmizelém/zavražděném otci i podzápletka s běsnícími Pokémony. Film Pokémon: Detektiv Pikachu je tedy v podstatě volnou adaptací této hry, přičemž má jen pramálo společného s Pokémon Go a kupodivu i s námětem původního seriálu, jímž bylo zejména lovení Pokémonů, jejich trénování a zápasení s nimi. I tyto činnosti sice ve filmu probíhají, leč v minimální míře (v celém filmu dojde pouze na jediný vrh Poké Ballem a na jeden souboj v aréně), přičemž děj filmu je zasazen do prostředí speciálního velkoměsta, v němž (jak je v úvodu vysvětleno) to funguje jinak než v okolním světě, neb lidé v něm Pokémony neloví, nýbrž s nimi žijí ve vzájemné harmonii v uspořádaných dvojicích (kdy každého člověka doprovází jeden Pokémon).

Výsledným tvarem je tak rodinná sci-fi/fantasy/noir detektivka na pomezí dětského filmu o přátelství hlavního hrdiny s mluvícím zvířetem a netradiční komedie o dvou policejních parťácích, doplněná o otcovsko-synovský patos a připomínající všechno možné od Zlatého kompasu po Theodora Rexe. Vzhledem k tomu, jak často postavy polopaticky popisují dění na plátně a vysvětlují i věci zcela zřejmé, jde patrně o snímek cílící převážně na menší děti, ačkoli se tu najde i pár dospěláckých narážek. Kromě dětí si ale přijdou na své i odrostlí nostalgičtí fanoušci a všichni, pro něž je Pikachu s čepičkou Sherlocka Holmese vrcholem roztomilosti. Vyznat se v Pokémonech je každopádně výhodou, jelikož neznalí diváci mohou být ochuzeni o četné vtípky, leč nejde o nezbytnost.
 
Pokémon: Detektiv Pikachu (Pokémon: Detective Pikachu) – Recenze
© Warner Bros.

Ani dokonalá znalost zákonitostí světa Pokémonů vám nicméně nepomůže v orientaci ve světě filmu, jenž se řídí vlastními pravidly, která však nejsou nikdy vysvětlena a ani se nezdají být příliš konzistentní. Kromě standardních Pokémonů tu totiž mají své místo i vědecky modifikovaní Pokémoni, takřka neomezenými schopnostmi nadaný Pokémon Mewtwo i záporák s ďábelským plánem, všechno je to ale používáno velice nahodile coby zdroj zběsile dávkovaných akčních atrakcí s účelem znemožnit přemýšlení nad tím, jestli dává spletitý a chaotický děj vůbec nějaký smysl.

Včetně režiséra Roba Lettermana, jenž začínal coby režisér u animovaných filmů od Dreamworks (Příběh žraloka, Monstra vs. Vetřelci) a skončil u hraných rodinných fantasy (Gulliverovy cesty, Husí kůže), dávala příběh dohromady čtveřice scenáristů, která film zaplnila hromadou pozoruhodných, leč scenáristicky nedostatečně podchycených nápadů. Některé dějové aspekty tak zbytečně vytvářejí nejasnosti (hrdinové se vloupají do tajné laboratoře, jsou odhaleni záporákem, avšak ten je bez problému pustí na svobodu, přestože si s sebou odnášejí dost cenné usvědčující informace) a děj navíc, tak jak je prezentován ve finální podobě, může existovat jen díky tomu, že určitá klíčová postava soustavně zadržuje před hrdiny filmu zásadní informace, které jim sdělí pochopitelně až v rámci rozkrývání závěrečných dějových zvratů.
 
Pokémon: Detektiv Pikachu (Pokémon: Detective Pikachu) – Recenze
© Warner Bros.

Po herecké stránce se snímek může pyšnit jmény jako Bill Nighy (jenž ztvárnil zakladatele Ryme City) či Ken Watanabe (v roli policejního náčelníka), avšak na ty se dostane jen v pár krátkých scénách, v nichž je jejich výkon definován především usilovnou snahou zachovat si navzdory své přítomnosti ve filmu vážnou tvář. Jiné vedlejší a okrajové postavy nicméně vyznívají kvůli své výrazné stylizaci až sebe-parodicky, bohužel včetně karikaturně působící začínající nadějné novinářky Lucy (Kathryn Newton), která se k pátrání hlavních hrdinů přidá. Justice Smith oproti tomu svou stereotypní úlohu vykuleného dobráka zvládá s přehledem, i tak ale nemůže být sporu o tom, že tou hlavní hvězdou je tu ve skutečnosti hláškující digitální Pikachu (v originálním znění namluvený Ryanem Reynoldsem).

Plně počítačový titulní hrdina, vládnoucí elektrickým výbojům a pracující v řadách policie, je totiž sympatičtější a zajímavější než kterákoli jiná postava ve filmu, přičemž on i ostatní Pokémoni budou stejně pro většinu diváků podstatně větším lákadlem než veskrze zapomenutelný příběh, do nějž jsou zasazeni.




1 komentář:

  1. Na filmu jsem byla, moc se mi líbil, jelikož mám ráda Pokémony, Pikachua a skvělého britského herce Billa Nighy. Vystihl jste to dobře, hezky zpracoval.
    Mia Štruplová, ČSFD: Mianelia2050

    OdpovědětVymazat