Americký nezávislý režisér a tvůrce videoklipů Harmony Korine, jehož osobité
a sem tam i kontroverzní filmy obvykle konzistentně dodržují určitou
stylizovanou formu, leč pracují s velice rozvolněným obsahem a stylem
vyprávění, je tím typem filmaře, který se nebojí provokovat a vysmívat se většinovým trendům napříč mnoha žánry. Není pro něj problém natočit
podvratnou a vizuálně podmanivou uvolněnou komedii s hollywoodskými hvězdami,
ani brakové home-video o zmutovaných bezdomovcích, kteří souloží
s popelnicemi. Jeho nový snímek The
Beach Bum má naštěstí blíž k tomu prvnímu.
Jeho hlavním hrdinou je plážový povaleč, básník a bohém s přezdívkou
Moondog (Matthew McConaughey), jenž před časem vydal úspěšnou básnickou sbírku a
povýšil mejdanové dovádění v konstantním rauši na životní styl. Bezstarostně
a svobodně si žije na Floridě, trvale pod vlivem alkoholu a/nebo marihuany, s cílem
hlavně se dobře bavit, a když se mu jednou za čas ozve jeho bohatá manželka, že
se jí stýská, tak za ní zajede na návštěvu v motorovém člunu. A jeho
nejlepším kamarádem je Snoop Dogg, který dokonce oddával jeho dceru.
Pointa je v tom, že film The
Beach Bum je stejně ležérně uvolněný, nic neřešící a kašlající na jakákoli
pravidla jako jeho hlavní protagonista. Moondog v něm za celou dobu
neprojde vůbec žádným vývojem, pokud se tedy za dostatečný vývoj nepočítá to,
že v poslední třetině filmu se najednou začne oblékat do ženských šatů.
Film jako takový nemá žádný souvislý příběh a rozpadá se do epizodických
segmentů, založených na tom, že Moondog má po smrti své ženy zdědit značný
majetek, který mu ale bude předán pouze pod podmínkou, že vydá další literární
publikaci.
Děj filmu je tudíž tvořen sérií scének, v nichž se Moondog setkává se
svými přáteli, případně se seznamuje s různými podivíny, neustále u toho
chlastá a hulí a v průběhu toho občas ťuká do psacího stroje. Jde o
osvobozující a odpočinkový snímek, odehrávající se v euforickém oparu omamných
látek (avšak bez následné ranní kocoviny), který ironicky oslavuje tento způsob
žití bohatých a bezstarostných požitkářů a s nadsázkou jej završuje ponaučením,
že když si budete každý den udržovat hladinku a hulit trávu, tak pak dostanete
Pulitzerovu cenu za poezii. Harmony Korine přitom udržuje tempo vyprávění ve
stejnoměrném rytmu, režíruje pevnou rukou, pohrává si se střihem a návazností
scén a udržuje film od začátku do konce v soudržném tvaru a náladě.
V rámci režisérovy filmografie připomíná The Beach Bum nejvíce asi Spring
Breakers, ale jen v některých specifických formálních aspektech a motivech,
neb jeho atmosféra a sdělení jsou už zcela odlišná. Zatímco film Spring Breakers byl hodně ovlivněn
hudebními klipy od MTV, zhýralostí mládeže a povrchností popkultury a stavěl se
k tomu všemu kriticky, tak The Beach
Bum se jen málokdy zdá být kritickým a nanejvýš v něm lze postřehnout lehkou
ironii. Spíš se snaží diváka uvolnit a hodit do pohody, přičemž se ani
v nejmenším nezabývá jakýmikoli závažnými tématy a nejlépe jej vystihuje
scéna, v níž zhulený hlavní hrdina skotačí po šesti pivech s tlupou
bezdomovců v bazénu mezi nafukovacími plameňáky. Je to film, na který se
vyplatí jít v podobném rozmaru, v jakém se člověk vypravuje na párty
nebo do tanečního klubu.
Sice nejde o kdovíjak převratné kinematografické dílo, do učebnic se The Beach Bum taky nedostane a příliš
sofistikovaný nebo chytrý také rozhodně není, nicméně snadno obstojí jako
nezávazná odpočinková zábava a pravděpodobně by jej šlo obhájit i jako
svéráznou filmovou poezii. Pokusy o humor sice sem tam nepříjemně skřípou, ale
bohatě to vynahrazuje Matthew McConaughey svým odvázaným hereckým výkonem, byť
jeho postava není kvůli své nepředvídatelnosti a vzezření ožralého pobudy ani
moc sympatická. Na druhou stranu je tam Zac Efron s neuvěřitelnou úpravou
vousů, marihuana vyrůstající z fosforeskujícího mechu, papoušek se závislostí na kokainu a slepý rastafariánský pašerák trávy
s jointem o velikosti okurky. A scéna s výpravou za delfíny
by zasloužila zařadit do zlatého komediálního fondu.
Žádné komentáře:
Okomentovat