Nový film Clinta Eastwooda (který v něm zároveň ztvárnil hlavní roli)
je natočen volně na motivy skutečné události z roku 2014, kdy
devadesátiletý americký stařík pašoval velké náklady kokainu pro mexický drogový
kartel. Nejde ovšem o žádný zločinecký thriller plný akčních honiček a policejních
razií. Pašerák je naopak pomalým a
staromódním dramatem s lehkými komediálními prvky, vyprávějícím především o
důležitosti rodiny a nutnosti občas zpomalit a vychutnat si kouzlo přítomnosti.
Jeho hlavním hrdinou je profesionální pěstitel květin a veterán Korejské
války Earl, který se na stará kolena ocitne bez domova, bez práce a bez peněz a
rozhodne si proto vydělávat pašováním drog (přičemž ze začátku neví, že pašuje
zrovna drogy). Má čistý trestní rejstřík a v životě nedostal jedinou
pokutu, takže ho nikdo nepodezřívá. A za vydělané peníze si pořídí nové auto, odkoupí
od banky svůj dům, zrekonstruuje prostory pro srazy válečných veteránů a k tomu
si začne zpětně kupovat i přízeň své vlastní rodiny, která na něj zanevřela kvůli
tomu, že ji po dobu několika posledních desetiletí přehlížel a zanedbával.
 |
| Zdroj fotek: Vertical Entertainment |
Děj filmu je tudíž tvořen dvěma rovinami. Ta první je velice jednoduchá,
předvídatelná a ukotvená v opakujících se sekvencích scén, v nichž se
Earl repetitivně schází s mexickými gangstery a jezdí z místa A do místa
B s vozem naloženým podezřelými taškami, zatímco po něm pasou agenti FBI z protidrogového
oddělení (Bradley Cooper a Michael Peña), kteří se u svého šéfa (Laurence Fishburne) neustále
doprošují dalších a dalších šancí na jeho dopadení. V té druhé sledujeme příběh
starého muže, který celý život dával přednost práci před rodinou, ledacos kvůli
tomu zameškal, a myslí si, že když na poslední chvíli začne projevovat trochu
zájmu a rozdávat peníze, tak mu bude odpuštěno (což se také stane).
Clint Eastwood tím pádem hraje chlapíka, jehož opakované šíření rad o
nutnosti stavět rodinu vždy na první místo vycházejí spíš z uvědomění vlastních
chyb a z projevu lítosti, než že by se tímto mottem sám řídil, a jemuž pozdní snaha
o nápravu vyjde až překvapivě snadno, což vyznívá poněkud problematicky. Na
druhou stranu Earlovy vnitřní pohnutky a jeho osobní trable nejsou v tomto
případě tak zajímavé jako Eastwoodův fyzický a herecký výkon, byť je pro
jeho věk už trochu bizarní sledovat jej napůl vysvlečeného při dovádění s prostitutkami.
V rámci příběhu je nejasné akorát to, proč kartel Earlovi nepřidělí místo
jeho černého pick-upu jiné auto, když vidí, že policie odchytává a prohledává
výhradně jen vozidla tohoto typu a této barvy. Kromě toho je ale Pašerák jinak velice přímočarý a
koherentní a prakticky v něm není nic dalšího, co by mu šlo vyloženě
vytknout, ani herecky, ani dějově. Zároveň ale neobsahuje nic moc, za co by
stálo jej zvlášť vyzdvihnout či pochválit.
Ve výsledku je totiž Pašerák
poměrně mírný a nevzrušivý jak po stránce dramatické, tak po stránce humoru.
Jak dopadne linie s pašováním, se dá odhadnout už na začátku, a za celou
dobu se nestane vůbec nic, co by vás jakkoli překvapilo či zvedlo ze židle (ale
je to příjemně režírované a poklidné a tudíž vhodné i pro diváky, kteří
preferují pomalejší tempo vyprávění). Z komediálního hlediska lze ocenit zejména
práci s pár mexickými stereotypy, naopak občasné rasistické nebo cynické Eastwoodovy
průpovídky, dávkované jednou za dvacet minut, působí poněkud vyčpěle.
Ačkoli tedy Pašerák nepředstavuje
žádnou událost, na kterou byste ještě dlouho vzpomínali, tak Clint Eastwood
beze sporu i ve svých 88 letech dokazuje, že herecky i režijně je stále ve formě,
přičemž ke svému filmu přistupuje starosvětsky a bez potřeby se někam příliš
hnát, ale současně i se zřetelnou vizí a schopností ji beze zbytku naplnit, což
je obdivuhodné.
Žádné komentáře:
Okomentovat