Animovaný film Kouzelný park,
vzniklý v americko-španělské koprodukci, vypráví o zhruba desetileté
holčičce June, která se svou maminkou už léta tráví volný čas fantazírováním o
zábavním parku s futuristickými atrakcemi, jež se samy vytvářejí pomocí
kouzelného fixu, a které jsou obsluhovány a provozovány mluvícími zvířaty. Pak
ale maminka onemocní a musí do nemocnice a June na park zanevře. Po nějaké době
jede June na letní tábor, leč rozhodne se vrátit do města a při cestě lesem
narazí na místo, kde se nachází její vysněný park (i s mluvícími zvířaty) v životní
velikosti. Akorát je celý poničený, zarostlý a ve vzduchu nad ním se vznáší temný
mrak, který jej do sebe po částech nasává. Jedinou šancí na jeho záchranu je,
aby v sobě June znovu probudila svou fantazii.
 |
| Zdroj fotek: cinemart.cz |
Celý tento děj je následně metaforou, v níž zpustošený lunapark
představuje dětskou představivost hlavní hrdinky, jejíž myšlenky upustily od
naivních snů a začaly se ubírat praktičtějším směrem, zatímco temný mrak
zastupuje její strach i smutek spojený s odjezdem maminky do nemocnice. Přičemž
tato interpretace je pozoruhodně využita k tomu, že hrdinčin opadlý zájem
o park se negativně projevuje nejen na parku samotném, ale má zásadní dopad i
na jeho personifikovanou zvířecí obsluhu, která je na něm existenčně závislá –
neb sama existuje pouze v rámci onoho parku. To snímku dodává jistou
dramatičnost a osudovost, ačkoli ve filmu málokdy někomu hrozí reálné nebezpečí
– je pravděpodobné, že hrdince se o parku při procházení lesem pouze zdá, resp.
že boj o jeho záchranu reprezentuje střet myšlenek, které se jí honí hlavou, a
nakonec stejně všechno dobře dopadne, jak se ostatně dá v dětském animovaném
filmu očekávat.
O téma smutku a strachu ze ztráty rodiče a z osamění se přitom snímek
navíc jen lehce opírá (ale přitom rozhodně v dostatečné míře na poměry
animáku pro děti), tak aby oslovoval zejména dospělejší diváky, zatímco tou
hlavní atrakcí pro děti bude především chaotické běsnění postav v prostorách
vizuálně atraktivního parku, v němž se každou chvíli něco epicky zřítí a
musí se to magicky přestavovat, neustále se pobíhá z místa na místo, jezdí
na kolotočích a na horských drahách, přeskakuje z jednoho fantazijního
místa do druhého a prchá před zdivočelými plyšovými šimpanzi (kteří se náhodou objeví
pokaždé, když to je třeba, avšak jakmile je potřeba řešit v příběhu něco
jiného, tak zmizí neznámo kam). Efekt akční divokosti ještě umocňují zvířecí
postavy dvou bobrů, kteří se mezi sebou neustále pošťuchují, dikobraza, který
kolem sebe nekontrolovaně vystřeluje bodliny, a medvěda, jenž v každé třetí
scéně narkolepticky upadá do zimního spánku.
Všechno se to přitom děje poněkud nahodile a bez ladu a skladu, jen aby to
bylo co nejbarevnější a nejakčnější (až je to místy ubíjející) a aby byly z fyzikálního
hlediska zachovány alespoň základní aspekty akce a reakce (což ještě neznamená,
že to realisticky odpovídá skutečné mechanice předmětů). Vyčítat to snímku
nelze – Kouzelný park v tomto ohledu
už jen pro svou snovou atmosféru podléhá určité nadsázce a stylizaci. Všechno se tím
nicméně omluvit nedá a nelze tudíž mávnout rukou nad tím, že film je hlavně akční
animovanou bláznivinou, jejíž děj i humor je spíše jednoduššího charakteru, a
že filmy od Pixaru, Disneyho či Dreamworks jsou ve většině případů úplně jiná
liga (včetně animace).
Na druhou stranu Kouzelný park rozhodně
není špatný, nenudí a zdařile pracuje s emocemi prostřednictvím hezky
zpracovaného poselství o neztrácení naděje, byť jeho hlavním cílem je být
vizuálně atraktivní akční jízdou, která nemá ambice pouštět se do jakkoli
složitějšího děje či hlubšího psychologizování. Výsledkem je slušná jednohubka,
která se vám však pravděpodobně rychle vykouří z hlavy, pokud tedy nejste dítě
posedlé pouťovými atrakcemi.
Žádné komentáře:
Okomentovat