Dumbo – Recenze – 50%

Disneyho animovaný Dumbo z roku 1941 je bajkou o slůněti narozeném v cirkusu, které má obrovské uši, kvůli nimž se mu všichni smějí. Pak ale zjistí, že když bude těma ušima dost mávat, dokáže létat, načež se z něj stane světoznámá cirkusová hvězda. Zkrátka je to jednoduchý příběh o sebedůvěře a o tom, že když se od ostatních v něčem lišíte, nemusíte se za to stydět, protože ty odlišnosti vás činí výjimečnými. Z dospělého hlediska pak jde zejména o kritiku šikany, v níž nechybí opilecké halucinace či dobové odkazy na afroamerickou komunitu a na Disneyho nespokojené zaměstnance.

 

Zdroj fotek: falcon.cz

Skleněný pokoj – Recenze – 40%

Mezinárodně obsazené česko-slovenské melodrama režiséra Julia Ševčíka (Normal, Masaryk) Skleněný pokoj je adaptací stejnojmenného románu spisovatele Simona Mawera. Ten se při jeho psaní volně inspiroval životními osudy manželů Grety a Fritze Tugendhatových, původních majitelů brněnské vily Tugendhat.

Ve filmu, odehrávajícím se v letech 1928 až 1968, však tato vila nese název vila Landauer, neb její majitelé jsou ve snímku (a také ve smyšleném příběhu Mawerovy knihy) přejmenováni na Liesel a Viktora Landauerovy, které s reálnými manželi Tugendhatovými spojuje pravděpodobně pouze vkus pro moderní a nekonvenční bydlení a opuštění Československa v roce 1938 v obavách spojených s jejich židovským původem. Děj filmu se však nesoustředí primárně na soužití Liesel (švédská herečka Hanna Alström) a Viktora (dánský herec Claes Bang), nýbrž na kamarádský/milostný vztah mezi Liesel a její přítelkyní Hanou (nizozemská herečka Carice van Houten).

 

Zdroj fotek: bioscop.cz

Zraněná srdce (The Aftermath) – Recenze – 50%

Za britským plukovníkem Lewisem (Jason Clarke) přijíždí v roce 1946 do poválečného rozbombardovaného Hamburku jeho žena Rachael (Keira Knightley). Jeho trápí to, co v Německu za války zažil a co všechno byl nucen dělat, ji trápí nevítaná změna prostředí a pobyt v zemi plné nedávných nepřátel. A oba navíc trpí ztrátou syna, jenž před časem zemřel při leteckém náletu, což v jejich manželství způsobilo silnou trhlinu. V Hamburku se ubytují v luxusní vile patřící německému architektovi Stefanovi (Alexander Skarsgård), kterého Lewis nechá i s jeho dospívající dcerou bydlet v podkroví, aby nemuseli žít na ulici. To Rachael nelibě nese, protože se těšila na trochu soukromí, a navíc Němce z principu nenávidí. Po několika týdnech společného soužití však její odpor opadne a poté, co Stefana blíže pozná, v něm dokonce najde zalíbení. A on v ní.

 

Zdroj fotek: cinemart.cz

My (Us) – Recenze – 60%

V roce 1986 se černošská holčička zatoulá na pouti do zrcadlového bludiště, odkud si odnese traumatizující zážitek – v jednom ze zrcadel totiž spatří místo svého odrazu svou dvojnici (nebo si to alespoň myslí). Následuje skok do současnosti, kdy je z holčičky dávno dospělá žena, která má sama dospívající dceru, mladšího syna a manžela, a jede s nimi na rodinnou dovolenou do domu na pláži. Tam je pak jednoho večera přepadne jiná čtyřčlenná rodina, která ovšem vypadá stejně jako oni – resp. vypadá jako jejich zlé, pokřivené klony, které je chtějí zabít.

 

Zdroj fotek: cinemart.cz

Ceny Český lev 2019 - Výsledky

Letošní ročník Českých lvů byl zdaleka nejvydařenější za posledních mnoho let. Předávání cen probíhalo v hbitém tempu a bez zbytečných prostojů, důstojně a povětšinou i bez trapného vtipkování (a přesto zábavně). Moderátor večera Václav Kopta zvládl svou úlohu výborně, vstupy předávajících a děkovné řeči oceněných se díkybohu obešly bez politických agitací.

Úvodní scénka, v níž Václav Kopta při cestě do Rudolfina potkával řadu postav z loni natočených filmů, byla skvělá a zábavná. Dobrým nápadem bylo i obléknout předávající herce do kostýmů, v nichž v loňských filmech sami hráli. Na oboje však mohou dobře reagovat pouze ti, kdo se v české filmografii uplynulého roku orientují a nominované snímky viděli – ostatním divákům to totiž příliš nepomůže v přiblížení toho, jaké filmy se u nás točí, o čem jsou, čím jsou významné a proč se jim udělují nějaké ceny (snad s výjimkou filmů nominovaných v hlavní kategorii, jimž byla věnována samostatná okénka). Je docela škoda, že předávání cen v hereckých kategoriích probíhá bez promítání ukázek výkonů nominovaných.

Oproti loňskému otravnému, nedůstojnému a celkově příšernému přerušování děkovných řečí pískáním na píšťalky a tvorbou jiných zvukových efektů tentokrát došlo na velkou tabuli s digitálním odpočtem, což na děkující pořád vytváří určitý nátlak (na rozdíl od předávajících, kteří jsou omezeni pouze moderátorem, nikoli časově), ale aspoň při děkování v tomto případě nebyli nikým skutečně vyrušování a přerušováni, což je v podstatě zlepšení.

Pokud by se ještě trochu víc mluvilo o nominovaných filmech a pouštělo se z nich víc ukázek (aby to diváky třeba navnadilo se na ty filmy podívat) a podařilo se udržet celý ceremoniál alespoň na této úrovni, nebyl by důvod, proč se na další ročníky udílení Českého lva netěšit.

Nejlepší film: Všechno bude

Pašerák (The Mule) – Recenze – 60%

Nový film Clinta Eastwooda (který v něm zároveň ztvárnil hlavní roli) je natočen volně na motivy skutečné události z roku 2014, kdy devadesátiletý americký stařík pašoval velké náklady kokainu pro mexický drogový kartel. Nejde ovšem o žádný zločinecký thriller plný akčních honiček a policejních razií. Pašerák je naopak pomalým a staromódním dramatem s lehkými komediálními prvky, vyprávějícím především o důležitosti rodiny a nutnosti občas zpomalit a vychutnat si kouzlo přítomnosti.

Jeho hlavním hrdinou je profesionální pěstitel květin a veterán Korejské války Earl, který se na stará kolena ocitne bez domova, bez práce a bez peněz a rozhodne si proto vydělávat pašováním drog (přičemž ze začátku neví, že pašuje zrovna drogy). Má čistý trestní rejstřík a v životě nedostal jedinou pokutu, takže ho nikdo nepodezřívá. A za vydělané peníze si pořídí nové auto, odkoupí od banky svůj dům, zrekonstruuje prostory pro srazy válečných veteránů a k tomu si začne zpětně kupovat i přízeň své vlastní rodiny, která na něj zanevřela kvůli tomu, že ji po dobu několika posledních desetiletí přehlížel a zanedbával.

Zdroj fotek: Vertical Entertainment

High Life – Recenze – 20%

Sci-fi High Life je prvním anglicky mluveným filmem francouzské režisérky Claire Denis (Miluji tě k sežrání, Vnitřní slunce), u jehož popisu děje si výjimečně dovolím citovat synopsi distributora: „Monte (Robert Pattinson) a jeho malá dcera Willow žijí společně v naprosté izolaci na palubě kosmické lodi hluboko ve vesmíru. Monte, pro kterého byla přísná sebekázeň obranným štítem proti touze, se stal otcem proti své vůli. On i žena, která dítě porodila, byli členové posádky vězňů – odsouzenců na smrt. Pokusní králíci poslaní na misi s cílem najít alternativní zdroje energie. Mise se účastní také lékařka (Juliette Binoche), která zkoumá lidskou sexualitu v extrémních podmínkách a s vězni má své vlastní záměry. Otec a dcera se společně přibližují cíli – černé díře, kde čas a prostor přestávají existovat.“

 

Zdroj fotek: filmeurope.cz

Kouzelný park (Wonder Park) – Recenze – 60%

Animovaný film Kouzelný park, vzniklý v americko-španělské koprodukci, vypráví o zhruba desetileté holčičce June, která se svou maminkou už léta tráví volný čas fantazírováním o zábavním parku s futuristickými atrakcemi, jež se samy vytvářejí pomocí kouzelného fixu, a které jsou obsluhovány a provozovány mluvícími zvířaty. Pak ale maminka onemocní a musí do nemocnice a June na park zanevře. Po nějaké době jede June na letní tábor, leč rozhodne se vrátit do města a při cestě lesem narazí na místo, kde se nachází její vysněný park (i s mluvícími zvířaty) v životní velikosti. Akorát je celý poničený, zarostlý a ve vzduchu nad ním se vznáší temný mrak, který jej do sebe po částech nasává. Jedinou šancí na jeho záchranu je, aby v sobě June znovu probudila svou fantazii.

Zdroj fotek: cinemart.cz

Arctic: Ledové peklo (Arctic) – Recenze – 80%

Kdesi v arktické ledové pustině živoří muž (Mads Mikkelsen), který zde před časem havaroval s letadlem, a pomalu ztrácí naději na záchranu. Každý den loví ryby na vlasec, mapuje své okolí, vyšlapává do sněhu velký nápis SOS, manuálně vysílá nouzový signál, na nějž nikdo neodpovídá, nocuje v nefunkčním vraku letadla a doufá, že ho nenavštíví lední medvědi. Pak se na obloze objeví helikoptéra a spása je téměř na dosah – stroj však také havaruje, jeho pilot zemře a druhá pilotka je zraněná, neschopná pohybu a mluvící cizí řečí. V helikoptéře muž najde mapu a zjistí, že pár dní chůze od nich se nachází výzkumná stanice. Naloží tudíž omezené zásoby a imobilní (a často spící/bezvědomou) ženu na improvizované sáně a vydá se na cestu…

 

Zdroj fotek: bohemiamp.cz

Captain Marvel – Recenze – 50%

Film Captain Marvel (od studia Marvel) poprvé uvádí na scénu superhrdinku téhož jména (vlastním jménem Carol, hraje ji držitelka Oscara Brie Larson), která je jednou z nejsilnějších a nejmocnějších postav tohoto universa a podle všeho bude mít zásadní roli v příběhu snímku Avengers: Endgame, jehož se dočkáme již na konci letošního dubna. Jde tedy o první samostatný film Marvelu věnovaný ženské hrdince, který se navíc odehrává v 90. letech (a jeho druhou nejvýraznější postavou je o dvacet let mladší Nick Fury), což z něj dělá de facto prequel série Avengers.

 

Zdroj fotek: falcon.cz

Šťastný Lazzaro (Lazzaro felice) – Recenze – 80%

Italský koprodukční film Šťastný Lazzaro režisérky a scenáristky Alice Rohrwacher (Zázraky) soutěžil loni na festivalu v Cannes, kde získal ocenění za nejlepší scénář. Jde o pozoruhodnou směs realistického sociálního dramatu a víceúrovňového podobenství s prvky magického realismu, která je uprostřed zřetelně rozdělena na dvě části, jež na sebe sice dějově i myšlenkově navazují (dohromady vyprávějí jeden příběh a vystupují v nich tytéž postavy), ale jinak se od sebe zásadně odlišují – mimo jiné se každá z nich odehrává v jiné době a v jiné lokaci.

První polovina snímku se soustředí na sociální aspekty života rolníků-nevolníků, žijících v odlehlé italské vesničce v izolované feudální komunitě o zhruba padesáti lidech všech věkových kategorií a pracujících na tabákových plantážích pro přísnou a bohatou hraběnku. Sami přitom plat nedostávají a žijí skromným životem věrných poddaných. Jedním z nich je i prostoduchý Lazzaro, dobrosrdečný, naivně důvěřivý a své práci oddaný mladík, jehož optikou šťastného prosťáčka je na jeho okolí nahlíženo.

 

Zdroj fotek: aerofilms.cz