Všechno nejhorší 2 (Happy Death Day 2U) – Recenze – 30%

V rok a půl starém komediálním slasheru Všechno nejhorší se vysokoškolačka Tree (Jessica Rothe), stíhaná maskovaným zabijákem, ocitla v časové smyčce, v rámci níž musela prožívat den svých narozenin (a zároveň den svého brutálního úmrtí) znovu a znovu. Pokaždé, když ji vrah zabil, tak se celý den restartoval a ona se vrátila v čase do rána téhož dne, což jí ale zároveň dalo velké množství šancí na přemožení onoho vraha a odhalení jeho identity. Šlo o takovou thrillerovou variaci snímku Na Hromnice o den více, akorát o poznání horší a podstatně méně konzistentní v dodržování pravidel, podle nichž by ta časová smyčka měla fungovat. Nicméně bylo to zábavné a poměrně dynamicky režírované, což dokázalo ty méně zásadní logické lapsy částečně přebít, takže vlastně proč ne.

 

Zdroj fotek: cinemart.cz

Co se týče pokračování Všechno nejhorší 2 (k jehož sledování je nutná znalost předchozího dílu), tak to už není natolik dravé a zábavné, aby tím dokázalo zamazat nedostatky, a navíc jsou ty nedostatky tentokrát natolik extrémní (nejen z hlediska časových paradoxů, ale i v rámci celkového vyprávění, děje a dramaturgie), že by je nešlo ignorovat, i kdyby šlo o nejzábavnější film roku. Částečně to může být způsobné i tím, že Všechno nejhorší 2 sice natočil stejný režisér jako jedničku (Christopher Landon, tvůrce několika pokračování v sérii Paranormal Activity), avšak na rozdíl od jedničky si tentokrát navíc i sám napsal scénář.

Problém je totiž mimo jiné v tom, že první Všechno nejhorší pouze nerespektovalo určitá pravidla a v konkrétních bodech je porušovalo, zatímco děj Všechno nejhorší 2 se chová, jako kdyby žádná pravidla neexistovala (ale přesto je vytváří). Výsledkem je zoufale nekonzistentní festival dadaismu, ve kterém se může stát prakticky cokoli, avšak jen máloco z toho, co se ve filmu odehrává, je zábavné dostatečně (a většina z toho je navíc okopírovaná z předchozího dílu). Ani to není dost střelené/ujeté/bizarní, aby si to divák mohl skutečně užít jako nesmyslný dadaistický výplach, protože film samotný tímto způsobem k sobě nepřistupuje a naopak se snaží tvářit, jako že to nějaký smysl dává.

Děj filmu začíná událostmi den poté, co skončila jednička. Dozvídáme se, že vysokoškolák Ryan (spolubydlící Cartera, přítele hlavní hrdinky) sestrojil v rámci technického projektu kvantový vynález, který dokáže vytvářet časové smyčky – a takhle se omylem ocitla v předchozím filmu ve smyčce Tree (jaká to náhoda, že se tak stalo zrovna v den jejích narozenin, kdy se jí zrovna někdo rozhodl zabít). Nyní se ovšem ocitá v časové smyčce Ryan (takže to na začátku vypadá, že hlavním hrdinou je on) a také po něm jde nějaký maskovaný vrah. Po chvíli se však podaří vraha chytit a odmaskovat – a pod maskou se skrývá opět Ryan (z nějaké paralelní dimenze), který se snaží zabít své druhé já, aby se v budoucnosti nedopustilo něčeho strašného. Původní Ryan se dovtípí, že je potřeba uzavřít časovou smyčku a znovu spustí svůj vynález, čímž ovšem ta smyčka přejde opět na Tree, která se znovu začne probouzet v den svých narozenin (tedy o den dříve), kdy po ní jde maskovaný vrah, stejně jako v prvním díle.

V tuto chvíli (patnáct minut po začátku) film zcela opouští tu zápletku s Ryanem a jeho druhým já, takže se už nikdy nedozvíme, jak se mu povedlo být dvakrát ve stejné dimenzi a co tak hrozného měl způsobit, že to bylo potřeba zastavit zabitím sebe samotného. Zbytek filmu už je vyprávěn z perspektivy Tree a odehrává se ve stejném dni jako první Všechno nejhorší.

Změna spočívá ovšem v tom, že Tree sice stále jde o život a po každém svém úmrtí se probouzí téhož dne ráno, nicméně děje se tak v jakési alternativní realitě, do níž byla následkem působení Ryanova vynálezu uvržena. Takže například jejím vrahem je někdo jiný, než posledně, její přítel Carter nyní chodí s jinou holkou a její máma není mrtvá. Následně je většina filmu věnována tomu, že se Tree rozhoduje, jestli se chce vrátit do původní reality, kde chodila s Carterem, nebo zůstat v této realitě, kde je její máma naživu (a nenapadne ji, že by klidně mohla Cartera sbalit znovu a mít jeho i živou mámu). A pak je také třeba dopadnout vraha a donutit Ryana, aby zrušil tu smyčku.

Celý film je přitom skrz naskrz protkán situacemi, v nichž si film často vyloženě protiřečí, a v nichž se jeho hrdinové chovají zcela náhodně, aniž by to dávalo jakýkoli smysl, což v kombinaci s absolutní rezignací na dodržování časové návaznosti a pravidel těch časových smyček (která jsou jasně definována, ale je to k ničemu, když se jich film nedrží), dělá z filmu Všechno nejhorší 2 značně rozpadlou a nesmyslnou slátaninu, kterou si její tvůrce navíc dovoluje srovnávat s mnohem soudržnějšími a především lepšími filmy (postavy sem tam poukážou na něco ve stylu „Tohle je jak z Návratu do budoucnosti,“ nebo „Něco podobnýho bylo v Inception.“) Plán hlavního záporáka (který je na konci vysvětlen) je jeden z nejdementnějších, jaké byly za dlouhou dobu k vidění.

Takže je sice pozoruhodné, jak se ve Všechno nejhorší 2 míchají různé žánry (nejen komedie, slasher, sci-fi, detektivka a romantické/rodinné drama, ale na chvíli i heist krimi ve stylu Dannyho parťáků), nicméně i tak není mnoho toho, co by mohlo zanechat pozitivní dojem. Postavy jen málokdy řeknou nebo udělají něco vtipného a nějakých úmrtí nebo vraždění je ve filmu sotva pár minut (a je to mládeži přístupné). Třetí díl už by vážně vzniknout nemusel.