Úhoři mají nabito – Recenze – 20%

Český film Úhoři mají nabito natočil režisér Vladimír Michálek, který kdysi točil velmi dobré a oceňované filmy, ale v posledních letech měl v kinech akorát podprůměrného Pohádkáře a vyloženě otřesné Prázdniny v Provence (které byly tak špatné a bizarní, až byly díky tomu místy zábavné). Film Úhoři mají nabito však svou mimořádnou nepodařeností vtipný ani zábavný bohužel není a je pouze špatný, přestože vznikl podle scénáře, na němž Vladimír Michálek spolupracoval se scenáristou Petrem Pýchou, autorem scénáře k filmu Všechno bude.

Hrdiny snímku je skupina pěti mužů různého věku (zhruba od pětadvaceti do šedesáti), kteří si své šedivé, nudné a prázdné životy na malém městě oživují zvláštním koníčkem – vydávají se za členy policejního útvaru rychlého nasazení (URNA), včetně veškerého vybavení od kompletního oblečení přes střelné zbraně až po kouřové granáty, a takto vystrojeni přepadají nic netušící lidi v hospodách, kulturních centrech i v jejich vlastních domovech a různě je buď mlátí, nutí ležet na zemi s rukama za hlavou, nebo je jiným způsobem šikanují – a mají z toho srandu a adrenalin. Hrají je Oldřich Kaiser (který jim velí a je hlavním organizátorem), Matěj Hádek, Kryštof Hádek, Jiří Vyorálek a Patrik Holubář.

 

Zdroj fotek: falcon.cz

V tuto chvíli se nabízí otázka, proč by měl divák proboha fandit postavám, které jsou ztvárněny jako stupidní, vulgární a pologramotní burani, co se neustále chovají jako nesympatičtí a nekompetentní idioti, pomalu ani nedají dohromady kloudnou větu, umí se akorát scházet v hospodě u piva a nadávat na všechno a na všechny a zajímavé je na nich pouze jejich netradiční hobby, spočívající v ilegální a tím pádem trestné činnosti, při níž navíc (sem tam i dost násilně) ubližují náhodným lidem.

Podle tvůrců je film Úhoři mají nabito černou komedií. Je to s podivem, neboť vůbec není vtipný (a dokonce ani úsměvný nebo legrační), neobsahuje jediný vtip (slovní ani vizuální) a jeho jediným zdrojem humoru se zdá být mluva hlavních hrdinů (spočívající v tom, že všichni mají značně omezenou slovní zásobu a soustavně říkají „ty vole“ za každým druhým slovem) a pak jedna scéna, v níž se Jiří Lábus (ve velmi okrajové roli) otočí zády k divákům takovým způsobem, že mu jsou přitom výrazně vidět nahý zadek a varlata. Plus sem tam občasné pokusy o opilecké/buranské hlášky, které jsou nicméně tak bizarní a krkolomné, že se nemají šanci uchytit.

Zápletka spočívá v tom, že jedné noci se hrdinové vracejí z úspěšné akce a po cestě zastaví na benzínce (stále v mundůrech policejního zásahového komanda), která je zrovna shodou okolností přepadávána maskovaným lupičem, jenž při spatření domnělých policistů zpanikaří a prostřelí si hlavu vlastní zbraní, s níž předtím ohrožoval slečnu u pokladny (Anna Kameníková). Hrdinové urychleně vyklidí pole a nějakou dobu další akce nepodnikají, dokud se situace neuklidní. Jeden z nich se nicméně poté náhodou spřátelí s onou pokladní z benzínky, z jakéhosi bizarního důvodu ji zasvětí do činnosti, kterou s kamarády provozuje, a ona mu za to prozradí nejedno překvapení.

Následný vývoj událostí bohužel nelze popsat bez prozrazování zásadních spoilerů. I tak by to ale šlo dost těžko, neboť děj filmu je extrémně nesmyslný, nesoudržný a plný bizarních náhod, chyb v kontinuitě a zvláštních a nepochopitelných událostí, jež nelze nijak racionálně vysvětlit ani interpretovat. Viz tyto scény:

• Hrdinové se připravují vyjet do akce a oblékají se. Oldřich Kaiser říká: „Nic tady nezapomeňte, pojedeme tam hodinu, tak ať se nemusíme vracet,“ zatímco venku je slunečný den. Když ale hrdinové přijíždějí na místo, je skoro půlnoc.

• Hrdiny někdo vydírá, o čemž Oldřich Kaiser jako jediný neví. Když se s ním pak ostatní setkají, tvrdí mu, že je vše v pořádku (načež si to on ještě speciálně ověřuje a oni mu znovu řeknou, že se nic neděje). V další scéně ale Kaiser zjevně o tom vydírání už ví, ovšem aniž by mu to kdokoli řekl.

• Prodavačka z benzínky se chce k hrdinům přidat, leč je jí vysvětleno, že to je absurdní, protože k tomu potřebuje vědět, jak to v policejním komandu chodí, a musí mít speciální výstroj za velkou spoustu peněz. V závěru filmu hrdinové stejně jdou do akce i s prodavačkou, i když nemá potřebné znalosti (avšak už má kompletní výstroj, bůhví odkud).

• Hrdinové při odchodu z hospody močí do řeky a pak se tou řekou z nějakého důvodu brodí proti proudu a opilecky přitom hýkají něco v tom smyslu, že jsou jako úhoři, kterým teroristé přidělávají na těla výbušniny. Odtud zřejmě název snímku, přestože v celém zbytku filmu už o úhořích jiná zmínka nepadne.

• Jeden z hrdinů si na zahradě podomácku vyrobí ruské kuželky s elektronickým počítadlem, které při každém sražení kuželek eroticky vzdychá. S dějem filmu to nijak nesouvisí.

• S dějem filmu nesouvisí ani ta skutečnost, že jeden z hrdinů pracuje v půjčovně loděk, kde má nějakou přítelkyni (asi), která tam akorát leží nahá (a nic jiného nedělá), a když si někdo přijde půjčit loďku, tak je seřván, že voda je špinavá a vodáci jsou kreténi. Jiný z hrdinů zas pracuje v prodejně cyklistických kol, přičemž zákazníky opakovaně nechává na těch kolech bez placení ujet a je mu to jedno (protože je asi dement).

• Když hrdinové odjíždějí z akce, tak se všichni navzájem plácají po zádech, jak se jim zátah vydařil, a Oldřich Kaiser je jako velitel mise pyšně chválí. V následující scéně (v hospodě) jim ale najednou začne nadávat za to, jak se během akce dopouštěli základních amatérských chyb.

• V jednu chvíli dojde k nečekané situaci, kdy je potřeba rychle někoho podplatit. Postava Oldřicha Kaisera má naštěstí v kapse náhodou deset tisíc korun.

• Hrdiny filmu za jejich činnost nikdy nikdo nenahlásí, a to ani, když se během jedné své akce náhodou setkají se skutečným policejním komandem, jehož velitel se akorát podiví tomu, proč se jeho mise účastní najednou tolik lidí.

• Film končí titulkem, že podle výroční zprávy BIS vznikají na území ČR paramilitární skupiny, což má zřejmě vyvolat v divácích dojem, že obsah filmu má cosi společného se skutečnými událostmi a s aktuální situací v ČR, přestože se celý odehrává mimo jakoukoli uvěřitelnou realitu.

Podobných rozporuplností, nejasností, nesmyslů a obecně nedostatků je přitom ve filmu mnohem víc, neb k nim průběžně dochází neustále. Film Úhoři mají nabito je z hlediska scénáře a dramaturgie natolik rozpadlý a nelogický, že v něm nejenže nelze obhájit smysl leckterých pasáží, ale ani nejde rozklíčovat motivace a chování naprosté většiny postav, a to nejen v rámci celého filmu, ale mnohdy ani v rámci jednotlivých scén. Vyprávění příběhu je zoufale roztříštěné, nahodilé a zmatené a navíc až zbytečně moc skáče v čase, a to tím způsobem, že nějaká postava vždy vyřkne určitou informaci, přičemž divák se podiví, odkud tu informaci vzala, načež následuje flashback, v němž se zpětně vysvětlí, jak ta postava k té informaci přišla.

Dalším naprosto zásadním problémem je absence jakéhokoli náznaku morálky nebo etického hodnocení napříč celým filmem, v němž se různé postavy soustavně dopouštějí činů, které nevyvolávají žádnou odpovídající reakci. Hlavní hrdinové jsou nezodpovědní hloupí idioti, kteří pro zábavu, pocit kamarádské pospolitosti a potěšení vlastního ega ubližují náhodným lidem, což je ale natočeno bez jakékoli komediální stylizace a podáváno tak, že by jim diváci měli fandit, vybudovat si k nim pozitivní vztah a později s nimi i soucítit a strachovat se o jejich zdraví a bezpečí, což se však katastrofálně míjí účinkem. Když někdo poruší slib, tak se to přejde bez odezvy, když někdo někoho podvede a dotyčný mu na to přijde, tak podvodníka namísto trestu přibere do party.

V průběhu filmu se navíc žádná z postav nepolepší, hlavní hrdinové na konci filmu dál provozují stejnou nezákonnou činnost jako na začátku a tvůrci snímku ještě jejich konání alibisticky ospravedlňují tím, že jim jako cíle vybírají různé pytláky či podlé bohaté podnikatele, které následně prezentují jako „to větší zlo“, které je potřeba potrestat. Ve výsledku ale nikdo potrestán není, film svým ideově pomateným hrdinům fandí a vzhlíží k nim prostřednictvím postavy Anny Kameníkové, která se jako jediná zdá být jejich koníčkem i jimi samotnými zálibně fascinována a okouzlena.

Film kupodivu působí značně odbytě nejen z hlediska režie a scénáře, ale po řemeslné stránce obecně, včetně hudby a střihu. Jediných ucházejícím aspektem jsou kreace (těžko mluvit o výkonech) některých herců v hlavních rolích, kteří se svým mnohdy netradičním fyzickým vzezřením a dikcí alespoň strefují do určité stylizace, přestože přitom vypadají, jako kdyby své ploché, stereotypní a karikované postavy neměli jak pořádně uchopit.

Je sice pravda, že existuje mnoho ještě strašnějších českých filmů než Úhoři mají nabito, ale to lze jen těžko brát jako dostatečnou omluvu. Tenhle navíc vznikl za podpory Státního fondu kinematografie, což, pokud to bylo více než deset korun, je poněkud alarmující.