Nezaměstnaný bývalý trestanec Dell (Kevin Hart) se náhodou nachomýtne při
pohovoru na pracovní pozici osobního asistenta ochrnutého multimilionáře
Phillipa (Bryan Cranston) a práci navzdory nedostatku kvalifikace získá. Přestože
jsou oba muži každý z jiného světa, začnou se z nich stávat nejlepší přátelé…
Pravděpodobně je vám tato zápletka povědomá a není divu – pochází totiž z francouzského
filmu Nedotknutelní z roku 2011,
přičemž film Nedotknutelní, který
nyní vstupuje do kin, je jeho americký remake. Původní verze je mimochodem mezi
českými diváky nesmírně oblíbená a až absurdně ceněná (na ČSFD jde momentálně o
osmý nejlépe hodnocený film všech dob), zatímco jeho zámořská verze sklízí
nemalou porci hněvu už z principu za to, že si ignorantní Američané, neschopní
číst titulky a snažící se akorát vydojit peníze z popularity původního
snímku, vůbec dovolili natočit vlastní předělávku. Přičemž je to celé nesmysl,
protože nové Nedotknutelné takto odmítavě
hodnotí i lidé, kteří je dosud neviděli, nehledě na to, že americké remaky se
natáčí už desítky let a že tento navíc není tak špatný, aby si zasloužil tak
tvrdě odsoudit.
 |
| Zdroj fotek: bontonfilm.cz |
On ani ten francouzský originál nebyl kdovíjaký zázrak – byla to taková
naivní humanistická pohádka natočená podle jednoduché šablony, na jejímž
základu vznikla celá řada (i hollywoodských) filmů. Zároveň šlo ale o veselou,
vtipnou, hřejivou, slušně natočenou, skvěle zahranou a obecně velmi příjemnou komedii
s pozitivním nábojem, u níž se nedá divit tomu, že se lidem hodně líbí. (Ale
osmý nejlepší film všech dob, to jako vážně?) Americká verze je v podstatě
stejná, akorát už není tolik vtipná, za což může zaprvé vyloženě průměrná a
rutinní režie Neila Burgera (Iluzionista,
Všemocný) a zadruhé ta skutečnost, že
prakticky všechny vtipy, které se v nových Nedotknutelných vyskytují, zazněly už v jeho francouzském
předchůdci.
Skutečně jde o předělávku natolik věrnou, že opisuje bez jakýchkoli větších
změn nejen většinu zápletky (pouze vyústění některých linií je trochu jiné),
ale i jednotlivé komické situace, včetně scény, kdy Dell svého zaměstnavatele
holí a testuje různé varianty úprav jeho vousu a kníru, nebo pasáže, v níž
Dell namaluje obraz, jenž je následně prodán za velké peníze coby umělecké dílo.
Vtipné je, že stejně jako v původních Nedotknutelných,
natočených podle skutečné události, jsou i zde hlavní hrdinové běloch a
černoch, přičemž jejich reálné předobrazy mají k černé barvě kůže oba
daleko…
Bryan Cranston je jinak obvykle dobrý a i Kevin Hart hraje příjemně a
umírněně, přičemž se ku prospěchu věci velmi snaží nekřenit a nešklebit (což v jiných
filmech obvykle dělá). Jejich postavy jsou nicméně poněkud stereotypní a
vedlejší postavy ještě víc (mimo jiné Nicole Kidman), což je další věc, s níž
se film shoduje se svým osm let starým předchůdcem. A i tady prakticky vůbec nevychází
jakékoli pokusy o dojímání diváků nebo poskytování sociálního komentáře a navíc
i ten pocit hřejivosti a optimismu se nedostavuje v takové míře.
Takže původní Nedotknutelní byli
sice lepší a vtipnější, ale to ještě z jejich americké předělávky, která
je akorát obyčejně průměrná, nedělá nějaký příšerně nepodařený škvár. Jen jde o
poněkud zbytečnou záležitost pro ty, kteří znají francouzskou verzi, protože ta
americká je trochu slabší ve všech ohledech a nenabízí nic nového navíc, co by vyloženě
stálo za to zmínit.
Žádné komentáře:
Okomentovat