Ve spárech ďábla (The Possession of Hannah Grace) – Recenze – 30%

Dvacetiletá Hannah je posednutá zlým démonem/ďáblem a během neúspěšného exorcismu usmrcuje kněze, takže jejímu otci nakonec nezbyde než ji zabít. O tři měsíce později je její tělo přivezeno do márnice, kde zrovna nastupuje na svou první službu bývalá policistka Megan (Shay Mitchell). A diváci na rozdíl od ní vědí, co je s tím tělem v nepořádku…

 

Zdroj fotek: falcon.cz

Americký horor Ve spárech ďábla je po všech stránkách mimořádně tendenčním žánrovým produktem, jehož tvůrci (v čele s nizozemským režisérem Diederikem van Rooijenem, pro nějž snímek představuje jeho první americký počin, a podprůměrným hororovým scenáristou Brianem Sievem) nedokázali vytěžit potenciál jeho zápletky a ani děsivého prostředí nemocniční márnice a místo toho jej zaplnili tradičními klišé a sem tam nějakou rutinní lekačkou. Už hlavní hrdinka je jeden velký chodící stereotyp – třicátnice s traumatem z bývalého zaměstnání, která se sotva vzpamatovala ze závislosti na prášcích, má kvůli tomu hrůzné halucinace, ale stejně vezme za vděk nočními šichtami ve skladu mrtvol.

Samotná márnice pak nabízí pochopitelně místnost se schránkami na nebožtíky, výtah, spalovnu a několik temných chodeb, v nichž se zářivky dost neochotně spouštějí na pohybová čidla a dveře se otevírají na magnetickou kartu, přičemž o patro výš se již nachází běžná nemocnice. Nic z toho ale není využito k čemukoli alespoň trochu nápaditému a celá ta lokace je tudíž děsivá jen svou vlastní existencí a chmurnou ošklivostí, aniž by tomu nějak dopomáhaly jiné filmové prostředky. Přeludy a vidiny hlavní hrdinky se také přihlásí o slovo jen sporadicky.

Démonem/ďáblem posedlá mrtvola pak sice docela hrůzostrašná je, ale vlivem dost uboze napsaného děje dá práci vůbec rozluštit, podle jakých pravidel se chová, neb tomu zjevně chybí konzistence a smysl. Když totiž Megan nebo kdokoli jiný (třeba noční hlídač) schránku s Hannah otevře (což se děje opravdu často), její tělo tam vždy je – pokaždé ve stejné poloze a zazipované v igelitu. Zároveň se ale stejné tělo každou chvíli prochází po chodbách nemocnice a zabíjí každého, kdo mu přijde do cesty, a zachycují jej při tom bezpečnostní kamery.

Jedna varianta tudíž je, že tělo Hannah je pořád ve futrálu a po márnici brouzdá démon/ďábel, který na sebe vzal její podobu a zabíjí ostatní, aby pak mohl Hannah oživit a znovu ji posednout, místo toho, aby raději posednul někoho živého a čerstvého. Dění ve filmu nicméně o trochu více odpovídá druhé variantě, a sice že Hannah (stále posedlá) pravidelně opouští svůj box a vydává se strašit a zabíjet, načež se po chvíli vrací zpátky a (zevnitř) za sebou zavírá a zazipovává se, aby zaměstnanci nemocnice nepřišli na nic podezřelého, nejméně pětkrát za celý film. Vtipné je také to, že své mrtvé oběti pak schovává po různých koutech nemocnice a že se po lokaci potutelně plazí i přesto, že jí zjevně nedělá problém teleportace.

Značně nesmyslný děj, předvídatelná šablonovitost a absence nápaditosti jsou tak hlavním důvodem toho, proč v případě hororu Ve spárech ďábla není o co stát, ledaže by vám k hororovému zážitku stačilo párkrát se leknout a prostředí márnice bylo samo o sobě místem, z něhož by vám vstávaly vlasy hrůzou na hlavě jen při pouhém pomyšlení na něj. Mnohem, ale opravdu mnohem vydařenější horor v podobném duchu (tentokrát z prostředí pitevny) je Tajemství smrti slečny Neznámé (The Autopsy of Jane Doe) z roku 2016, které se naší distribuci kupodivu vyhnulo.

A samozřejmě, v traileru jsou i scény, které pak ve filmu neuvidíte...