Mary Poppins se vrací (Mary Poppins Returns) – Recenze – 50%

Chůva Mary Poppins se skutečně vrací, a sice 54 let po uvedení původního, pěti Oscary oceněného filmu Mary Poppins z roku 1964. Nový film je oficiálně pokračováním, leč je v mnoha bodech natolik podobný svému předchůdci, že lze do jisté míry mluvit o předělávce. Natočil jej režisér Rob Marshall (Chicago, Čarovný les, Piráti z Karibiku 4), jenž má s filmovými muzikály již bohaté zkušenosti, a který do hlavní role kouzelné chůvy obsadil herečku Emily Blunt.

 

Zdroj fotek: falcon.cz

Příběh původního filmu je zasazen do roku 1910, kdy manželé Banksovi shánějí chůvu pro své dvě děti, Michaela a Jane. V tom na létajícím deštníku přiletí Mary Poppins (Julie Andrews), která umí každou všední činnost povýšit na magický zážitek, a tak spolu s dětmi a s kominíkem Bertem (Dick Van Dyke) prožije několik muzikálně-tanečních dnů prodchnutých bezbřehou fantazií a pak zase odletí.

Děj nového filmu se odehrává kolem roku 1930 během londýnské ekonomické krize, tedy v době, kdy děti z původní Mary Poppins jsou již dávno dospělé, přičemž Michael (Ben Whishaw) se po smrti své ženy těžce potýká s chodem domácnosti a Jane (Emily Mortimer) mu chodí pomáhat s jeho třemi potomky. Mary Poppins (Emily Blunt) se tentokrát objeví ve chvíli, kdy Michaelovi a jeho rodině hrozí vystěhování poté, co si banka v čele s jejím hamižným ředitelem (Colin Firth) začne nárokovat jejich dům kvůli nesplacené hypotéce. A kominíka Berta nahradil čistič lamp Jack (Lin-Manuel Miranda), který zamilovaně pokukuje po Jane.

Původní Mary Poppins je nadčasová rodinná muzikálová klasika z dílny Walta Disneyho, jejíž vznik doprovázely ostré spory mezi Disneym a spisovatelkou P. L. Traversovou, autorkou knižní předlohy (dokonce o tom v produkci Disneyho vznikl film Zachraňte Pana Bankse, v němž jsou tyto spory ovšem vylíčeny výrazně zabarveně, pochopitelně ve prospěch Disneyho). Mary Poppins je každopádně obrovským americko-britským kultem a má za sebou nespočetné davy fanoušků, kteří milují její nápadité písničky a herecké výkony obou představitelů hlavních rolí a často jde navíc o oblíbený film z jejich dětství. Zároveň jde o snímek, jenž se zapsal do historie revoluční kombinací živých herců s ruční animací, a který je oslavou dětské fantazie a snahy probudit v dospělém člověku vzpomínky na vlastní dětství a na to, jak zábavným se tehdy svět mohl snadno stát díky pouhé představivosti.

Zároveň se ale na Mary Poppins dá dívat skeptičtějším pohledem. Jako na pitvořivou, bláznivou pohádku o podněcování víry ve věci nemožné, na poměry rodinného filmu navíc přehnaně dlouhou (140 minut) a s řádně rozvláčným tempem vyprávění. Písničky posunují už tak dost jednoduchý a takřka neexistující děj jen zřídka, a když už, tak jen směrem k nutnému ponaučení. Komický výkon Dicka Van Dykea hraničí s nesnesitelným křepčením, celková výprava snímku je poměrně kýčovitá a kdo se na naivní, barvitou a snovou (dalo by se říct i zdrogovanou) podívanou nenaladí, čeká ho vcelku konzistentní divácké peklo, navíc plné maniodepresivních postav a bizarních motivů (třeba když je dětem zakázáno utratit dvě pence za krmení pro holuby od nebohé žebračky vysedávající na kostelních schodech a místo toho jsou nuceny vyslechnout si písničku hrabivých starých bankovních úředníků o výhodách spoření a věrohodnosti bankovních institucí).

Ta skutečnost, že film Mary Poppins se vrací kráčí velmi přesně ve stopách čtyřiapadesát let starého originálu a je s ním z hlediska celkové atmosféry, vyznění a podobnosti jednotlivých postav a motivů víceméně totožný, má tím pádem jednu výhodu a jednu nevýhodu – komu se původní Mary Poppins líbíla, tomu se bude s nejvyšší pravděpodobností líbit i její pokračování, avšak kdo jí na chuť nepřišel, toho nemá nová verze čím oslovit a spíš se u ní bude otravovat. Děj je navíc opět jen minimální, přičemž hlavní zápletka spočívající v tom, že Michael musí kvůli záchraně domu nalézt potvrzení o vlastnictví akcií banky a splatit jimi dluh, je de facto odstrčena na okraj a mnohem více času z celkových 130 minut (což je opět přespříliš) zabírají nesouvisející vedlejší (ne)dějové odbočky.

Přinejmenším půlhodina je například věnována tomu, že děti rozbijí porcelánovou mísu, načež jsou i s Mary Poppins a lampářem Jackem vcucnuty do animovaného světa uvnitř mísy, kde pomohou kočímu opravit kočár, jímž jsou následně převezeny do cirkusového varieté, kde Mary Poppins a Jack zazpívají dlouhou písničku o tom, jak by nikdo neměl soudit knihu podle obalu, a vrcholí to akční honičkou. Další den (už v normálním světě) jdou děti společně s Mary navštívit Maryinu sestřenici (Meryl Streep), aby jim tu mísu opravila, ta si ale místo toho zoufá nad špatným dnem a zazpívá písničku o tom, jak se jí svět obrátil vzhůru nohama, leč nakonec je jí mísa stejně vnucena. Tím celá epizoda končí a ve zbytku filmu už nikdo nezmíní ani mísu, ani tu sestřenici. A podobných slepých příběhových linií, jež jsou jen záminkou pro rozjuchaná muzikálová čísla, je ve filmu vícero.

Kromě obsahové prázdnoty, uměle zaplněné zpěvy, tanci, magicko-fantazijně-snovými sekvencemi a výraznou vizuální stylizací, lze pak spatřovat určité nedostatky i v tom, že hlavními hrdiny jsou kromě Mary a Jacka tři více či méně rozjívené děti, povětšinou odsouzené do úlohy konstantně vyjevených malých rozumbradů, a že za všech okolností elegantní a zásadová Mary je oproti tomu, jak ji ztvárnila Julie Andrews, obohacena v podání Emily Blunt o špetku nadřazenosti a namyšlenosti, což jí na sympatičnosti nepřidává. Ale pokud Mary Poppins milujete, tak pravděpodobně nebudete podobným výtkám přikládat moc velkou váhu a i ten dietní příběh snadno přejdete mávnutím ruky.

Nadšení fanoušci Mary Poppins si naopak ještě mnohem více užijí provázanost obou filmů skrz postavy a rekvizity, jako je novinami opravený papírový drak či mluvící rukojeť na deštníku, animovaní tučňáci, starý admirál bydlící naproti domu Banksových a běžné zvyklosti Mary Poppins, která se například místo chůze do schodů raději ladně klouže po zábradlí směrem nahoru. Vcelku roztomilý je i zhruba dvouminutový návrat Dicka Van Dykea v roli starého bankovního ředitele, což je stejná role, v níž byl k vidění už v původní Mary Poppins – akorát že teď už ho nebylo v jeho třiadevadesáti letech potřeba do té role tolik maskovat.

Filmu rozhodně nelze upřít jistá výpravnost, řemeslnost, technická dokonalost, povedené herecké výkony a nápadité písničky – byť žádná z nich není tak chytlavá jako v původní Mary Poppins a triky na dnešní dobu také nepředstavují nic nevídaného nebo originálního. Český dabing se mimochodem překvapivě povedl (Mary namluvila a nazpívala Monika Absolonová), jen se při něm pochopitelně ochudíte o možnost slyšet herce zpívat v originále – a když Emily Blunt zpívá jednu písničku v londýnském dialektu Cockney, tak se to v české verzi nepřekvapivě také nijak neodráží – ale jinak bez námitek. Problematický je akorát místy překlad, byť vyvedený vcelku zdařile, avšak na řadě míst je poznat, že v něm byla určitá slova použita zcela nesmyslně, jen aby byl zachován rým.

Jako rodinná podívaná film Mary Poppins se vrací přesto rozhodně obstojí a čím víc máte v lásce původní Mary Poppins, o to vřeleji a s větší nostalgií k němu budete přistupovat. Emily Blunt je navíc v titulní roli velmi dobrá a po řadě výrazně odlišných rolí z poslední doby (Tiché místo, Dívka ve vlaku, Na hraně zítřka, Sicario) dokazuje, že je schopná zahrát skutečně cokoli. Pokud vás ale původní Mary Poppins neoslovila, tak bych štěstí s jejím pokračováním raději nepokoušel.