Chůva Mary Poppins se skutečně vrací, a sice 54 let po uvedení původního,
pěti Oscary oceněného filmu Mary Poppins
z roku 1964. Nový film je oficiálně pokračováním, leč je v mnoha bodech
natolik podobný svému předchůdci, že lze do jisté míry mluvit o předělávce.
Natočil jej režisér Rob Marshall (Chicago,
Čarovný les, Piráti z Karibiku 4), jenž má s filmovými muzikály již bohaté
zkušenosti, a který do hlavní role kouzelné chůvy obsadil herečku Emily Blunt.
Příběh původního filmu je zasazen do roku 1910, kdy manželé Banksovi
shánějí chůvu pro své dvě děti, Michaela a Jane. V tom na létajícím
deštníku přiletí Mary Poppins (Julie Andrews), která umí každou všední činnost
povýšit na magický zážitek, a tak spolu s dětmi a s kominíkem Bertem (Dick
Van Dyke) prožije několik muzikálně-tanečních dnů prodchnutých bezbřehou fantazií
a pak zase odletí.
Děj nového filmu se odehrává kolem roku 1930 během londýnské ekonomické
krize, tedy v době, kdy děti z původní Mary Poppins jsou již dávno dospělé, přičemž Michael (Ben
Whishaw) se po smrti své ženy těžce potýká s chodem domácnosti a Jane (Emily
Mortimer) mu chodí pomáhat s jeho třemi potomky. Mary Poppins (Emily
Blunt) se tentokrát objeví ve chvíli, kdy Michaelovi a jeho rodině hrozí
vystěhování poté, co si banka v čele s jejím hamižným ředitelem (Colin Firth) začne nárokovat jejich dům kvůli nesplacené hypotéce. A kominíka
Berta nahradil čistič lamp Jack (Lin-Manuel Miranda), který zamilovaně pokukuje
po Jane.
Původní Mary Poppins je nadčasová
rodinná muzikálová klasika z dílny Walta Disneyho, jejíž vznik doprovázely
ostré spory mezi Disneym a spisovatelkou P. L. Traversovou, autorkou knižní předlohy
(dokonce o tom v produkci Disneyho vznikl film Zachraňte Pana Bankse, v němž jsou tyto spory ovšem vylíčeny výrazně
zabarveně, pochopitelně ve prospěch Disneyho). Mary Poppins je každopádně obrovským americko-britským kultem a má za
sebou nespočetné davy fanoušků, kteří milují její nápadité písničky a herecké
výkony obou představitelů hlavních rolí a často jde navíc o oblíbený film z jejich
dětství. Zároveň jde o snímek, jenž se zapsal do historie revoluční kombinací
živých herců s ruční animací, a který je oslavou dětské fantazie a snahy probudit
v dospělém člověku vzpomínky na vlastní dětství a na to, jak zábavným se tehdy svět
mohl snadno stát díky pouhé představivosti.
Zároveň se ale na Mary Poppins dá
dívat skeptičtějším pohledem. Jako na pitvořivou, bláznivou pohádku o
podněcování víry ve věci nemožné, na poměry rodinného filmu navíc přehnaně
dlouhou (140 minut) a s řádně rozvláčným tempem vyprávění. Písničky
posunují už tak dost jednoduchý a takřka neexistující děj jen zřídka, a když
už, tak jen směrem k nutnému ponaučení. Komický výkon Dicka Van Dykea
hraničí s nesnesitelným křepčením, celková výprava snímku je poměrně
kýčovitá a kdo se na naivní, barvitou a snovou (dalo by se říct i zdrogovanou) podívanou
nenaladí, čeká ho vcelku konzistentní divácké peklo, navíc plné
maniodepresivních postav a bizarních motivů (třeba když je dětem zakázáno
utratit dvě pence za krmení pro holuby od nebohé žebračky vysedávající na
kostelních schodech a místo toho jsou nuceny vyslechnout si písničku hrabivých
starých bankovních úředníků o výhodách spoření a věrohodnosti bankovních
institucí).
Ta skutečnost, že film Mary Poppins
se vrací kráčí velmi přesně ve stopách čtyřiapadesát let starého originálu
a je s ním z hlediska celkové atmosféry, vyznění a podobnosti jednotlivých
postav a motivů víceméně totožný, má tím pádem jednu výhodu a jednu nevýhodu –
komu se původní Mary Poppins líbíla,
tomu se bude s nejvyšší pravděpodobností líbit i její pokračování, avšak
kdo jí na chuť nepřišel, toho nemá nová verze čím oslovit a spíš se u ní bude otravovat.
Děj je navíc opět jen minimální, přičemž hlavní zápletka spočívající v tom,
že Michael musí kvůli záchraně domu nalézt potvrzení o vlastnictví akcií banky
a splatit jimi dluh, je de facto odstrčena na okraj a mnohem více času z celkových
130 minut (což je opět přespříliš) zabírají nesouvisející vedlejší (ne)dějové odbočky.
Přinejmenším půlhodina je například věnována tomu, že děti rozbijí
porcelánovou mísu, načež jsou i s Mary Poppins a lampářem Jackem vcucnuty
do animovaného světa uvnitř mísy, kde pomohou kočímu opravit kočár, jímž jsou následně
převezeny do cirkusového varieté, kde Mary Poppins a Jack zazpívají
dlouhou písničku o tom, jak by nikdo neměl soudit knihu podle obalu, a vrcholí
to akční honičkou. Další den (už v normálním světě) jdou děti společně s Mary
navštívit Maryinu sestřenici (Meryl Streep), aby jim tu mísu opravila, ta si
ale místo toho zoufá nad špatným dnem a zazpívá písničku o tom, jak se jí svět obrátil
vzhůru nohama, leč nakonec je jí mísa stejně vnucena. Tím celá epizoda končí a
ve zbytku filmu už nikdo nezmíní ani mísu, ani tu sestřenici. A podobných
slepých příběhových linií, jež jsou jen záminkou pro rozjuchaná muzikálová
čísla, je ve filmu vícero.
Kromě obsahové prázdnoty, uměle zaplněné zpěvy, tanci, magicko-fantazijně-snovými
sekvencemi a výraznou vizuální stylizací, lze pak spatřovat určité nedostatky i
v tom, že hlavními hrdiny jsou kromě Mary a Jacka tři více či méně
rozjívené děti, povětšinou odsouzené do úlohy konstantně vyjevených malých
rozumbradů, a že za všech okolností elegantní a zásadová Mary je oproti tomu,
jak ji ztvárnila Julie Andrews, obohacena v podání Emily Blunt o špetku
nadřazenosti a namyšlenosti, což jí na sympatičnosti nepřidává. Ale pokud Mary Poppins milujete, tak pravděpodobně
nebudete podobným výtkám přikládat moc velkou váhu a i ten dietní příběh snadno
přejdete mávnutím ruky.
Nadšení fanoušci Mary Poppins si naopak
ještě mnohem více užijí provázanost obou filmů skrz postavy a rekvizity, jako
je novinami opravený papírový drak či mluvící rukojeť na deštníku, animovaní
tučňáci, starý admirál bydlící naproti domu Banksových a běžné zvyklosti Mary
Poppins, která se například místo chůze do schodů raději ladně klouže po zábradlí
směrem nahoru. Vcelku roztomilý je i zhruba dvouminutový návrat Dicka Van Dykea
v roli starého bankovního ředitele, což je stejná role, v níž byl k vidění
už v původní Mary Poppins –
akorát že teď už ho nebylo v jeho třiadevadesáti letech potřeba do té role
tolik maskovat.
Filmu rozhodně nelze upřít jistá výpravnost, řemeslnost, technická
dokonalost, povedené herecké výkony a nápadité písničky – byť žádná z nich
není tak chytlavá jako v původní Mary
Poppins a triky na dnešní dobu také nepředstavují nic nevídaného nebo
originálního. Český dabing se mimochodem překvapivě povedl (Mary namluvila a nazpívala
Monika Absolonová), jen se při něm pochopitelně ochudíte o možnost slyšet herce
zpívat v originále – a když Emily Blunt zpívá jednu písničku v londýnském
dialektu Cockney, tak se to v české verzi nepřekvapivě také nijak neodráží
– ale jinak bez námitek. Problematický je akorát místy překlad, byť vyvedený
vcelku zdařile, avšak na řadě míst je poznat, že v něm byla určitá slova
použita zcela nesmyslně, jen aby byl zachován rým.
Jako rodinná podívaná film Mary
Poppins se vrací přesto rozhodně obstojí a čím víc máte v lásce původní
Mary Poppins, o to vřeleji a s větší
nostalgií k němu budete přistupovat. Emily Blunt je navíc v titulní roli
velmi dobrá a po řadě výrazně odlišných rolí z poslední doby (Tiché místo, Dívka ve vlaku, Na hraně zítřka, Sicario) dokazuje, že je
schopná zahrát skutečně cokoli. Pokud vás ale původní Mary Poppins neoslovila, tak bych štěstí s jejím pokračováním
raději nepokoušel.
Žádné komentáře:
Okomentovat