Doktor Martin: Záhada v Beskydech – Recenze – 30%

Populární seriál Doktor Martin s Miroslavem Donutilem v hlavní roli, vytvořený podle britské seriálové předlohy, na níž koupila Česká televize licenci, se oproti osmi řadám anglického originálu dočkal svého konce již po dvou sériích. Na oplátku je nyní korunován celovečerním filmem, který měl plnit roli rozlučkové tečky za seriálem i Donutilovým hlavním hrdinou. Doktor Martin: Záhada v Beskydech však spíš než jako film určený pro kina působí jako další televizní seriálová epizoda, akorát natažená na větší délku a disponující podstatně výstřednější zápletkou.

 

Zdroj fotek: Bontonfilm

Tvůrci filmu v čele s televizním režisérem Petrem Zahrádkou a scenáristou Tomášem Končinským, kteří spolupracovali už i na seriálovém Doktoru Martinovi, se totiž rozhodli protáhnout titulního hrdinu skrz bizarní mysteriózní kriminální případ, nad nímž zůstává rozum stát. Obvyklé a relativně všední trable ze života obvodního lékaře na beskydské vesnici jsou tak narušeny nálezem trpasličí kostry, jenž dá v obci vzpomenout na legendu o kdesi zakopaném trpasličím pokladu. Po detailech dávno promlčeného úmrtí netřeba pátrat, kriminální vyšetřování se tudíž záhy mění v honbu za údajným bohatstvím, které vrcholí akční honičkou v práškovacím letadle a sérií absurdních zvratů, v nichž mimo jiné hrají roli i nacisté, indiáni a cirkus z padesátých let.

Tyto události se přitom prolínají s druhou příběhovou linií, do jisté míry inspirovanou děním v jedné z pozdějších sérií britského Doktora Martina, v níž Martin (Miroslav Donutil) a jeho žena (Jitka Čvančarová), doplněni ročním potomkem, řeší banální a uměle vyhrocenou partnerskou krizi, kdy on jí vymlouvá návrat do zaměstnání, protože by měla být doma a starat se o dítě, leč ona se chce nějak realizovat a tahá ho kvůli tomu k manželskému poradci. A také jí na něm vadí, že zbytečně tráví čas hledáním důkazů o pokladu, což je ve filmu vylíčeno tím způsobem, jako kdyby bylo přeleštění jedněch starých hodinek objevených v blízkosti nalezené kostry pro hlavního hrdinu prací na plný úvazek, kvůli níž by byl nucen zanedbávat rodinu.

Miroslav Donutil je v hlavní roli přímého, jízlivého a prakticky věcného doktora standardně charismatický a pomáhá si i suchým ironickým humorem, zároveň ale působí na mnoha místech jako hlavní hrdina značně nesympaticky (hned ve své první scéně vynadá všem svým pacientům do hypochondrů a vyhodí je z čekárny, což asi mělo být legrační, ale vyznívá to dost tvrdě). Jitka Čvančarová sice jen adekvátně naplňuje úlohu jednorozměrné nespokojené manželky, ale i tak působí ještě jako dostatečně reálná postava v porovnání se zbytkem osazenstva, zredukovaným na zdegenerované panoptikum idiotů a pitvořivých karikatur.

Jediný policista v obci, strážmistr Topinka (Robert Mikluš), je nešikovný a omezený výstavní blb, jemuž nelze policejní schopnosti uvěřit ani skrz přivřené oko. Do jeho vyšetřování se motá ale i mladá a vypočítavá policejní kadetka píšící diplomku o československých vraždách (Elizaveta Maximová), stereotypně sexuálně objektivizovaná a stylizující samu sebe do laškovně svádivé kočičky, co ale umí vystrčit drápky, a machistický vyšetřovatel ze Slovenska (Marek Geišberg), mezi nímž a strážmistrem Topinkou panuje značné nepřátelství, aniž by bylo zmíněno, kvůli čemu.

Společnost doplňuje duo hrozivě vyhlížejících buranů, kteří od začátku filmu prakticky jen náhodně vytlačují ostatní řidiče ze silnice, ale jsou snímáni s okázalou důležitostí, aby bylo každému jasné, že časem budou mít v příběhu nějakou podstatnější úlohu, a okrajová figurka hajného, který při pohledu na lidskou lebku vysloví vážně míněnou domněnku, že patří medvědovi. Jiří Bartoška je sice výrazně přítomen na plakátu, ale na plátně stráví jen dvě minuty na začátku a dvě minuty na konci.

Místy až zrůdně napsané postavy, chabě vystavěný absurdní příběh, pitomé a chvílemi až parodicky vyznívající dialogy a zjevnou televiznost ve všech produkčních aspektech pak ještě doplňuje slabá režie Petra Zahrádky, který vede své herce ke šklebení a nepřirozenému přehrávání a na mnoha místech se dopouští logických lapsů i vyloženě směšných tvůrčích rozhodnutí (nález kostry je doprovázen čarodějnickým smíchem ze záhrobí, pokusy o akční scény končí velmi podivně), což už ani záběry na horskou přírodu a malebná obydlí nemají šanci zachránit.

Film je navíc vyprávěn dost pomalu a kriminální pátrání hrdinů po umístění pokladu často přešlapuje na místě, přičemž pokrok se dostaví zhruba jednou za dvacet minut. Žánrem filmu je komedie, humoru ale snímek nabízí překvapivě málo, a když už, tak na úrovni speciální školy. Když se film snaží být vtipný, tak většinou vtipný není, zato je ale překvapivě často nechtěně zábavný v segmentech, v nichž se snaží být vážný, napínavý či akčně-dramatický (čemuž kraluje neuvěřitelné patnáctiminutové finále), což se dá svým způsobem brát i jako pozitivum. Těžko to ale budou vnímat stejně i věrní diváci a fanoušci seriálového Doktora Martina, jimž je snímek Doktor Martin: Záhada v Beskydech určen především, a kteří pravděpodobně budou celkově spokojenější, pokud pro ně za vlasy přitažený děj a jeho šílené vyvrcholení nebudou tvořit příliš velkou překážku.

A v roce 2019 se na televizních obrazovkách objeví nový seriál navazující na Doktora Martina a natočený stejnými tvůrci, v hlavní roli se strážmistrem Topinkou. Doufám, že ten imbecilní hajný se také dočká svého vlastního spin-offu.