Populární seriál Doktor Martin
s Miroslavem Donutilem v hlavní roli, vytvořený podle britské
seriálové předlohy, na níž koupila Česká televize licenci, se oproti osmi řadám
anglického originálu dočkal svého konce již po dvou sériích. Na oplátku je nyní
korunován celovečerním filmem, který měl plnit roli rozlučkové tečky za
seriálem i Donutilovým hlavním hrdinou. Doktor
Martin: Záhada v Beskydech však spíš než jako film určený pro kina působí
jako další televizní seriálová epizoda, akorát natažená na větší délku a disponující podstatně
výstřednější zápletkou.
Tvůrci filmu v čele s televizním režisérem Petrem Zahrádkou a scenáristou
Tomášem Končinským, kteří spolupracovali už i na seriálovém Doktoru Martinovi, se totiž rozhodli protáhnout
titulního hrdinu skrz bizarní mysteriózní kriminální případ, nad nímž zůstává
rozum stát. Obvyklé a relativně všední trable ze života obvodního lékaře na
beskydské vesnici jsou tak narušeny nálezem trpasličí kostry, jenž dá v obci
vzpomenout na legendu o kdesi zakopaném trpasličím pokladu. Po detailech dávno
promlčeného úmrtí netřeba pátrat, kriminální vyšetřování se tudíž záhy mění v honbu
za údajným bohatstvím, které vrcholí akční honičkou v práškovacím letadle
a sérií absurdních zvratů, v nichž mimo jiné hrají roli i nacisté,
indiáni a cirkus z padesátých let.
Tyto události se přitom prolínají s druhou příběhovou linií, do jisté
míry inspirovanou děním v jedné z pozdějších sérií britského Doktora Martina, v níž Martin (Miroslav
Donutil) a jeho žena (Jitka Čvančarová), doplněni ročním potomkem, řeší banální
a uměle vyhrocenou partnerskou krizi, kdy on jí vymlouvá návrat do zaměstnání,
protože by měla být doma a starat se o dítě, leč ona se chce nějak realizovat
a tahá ho kvůli tomu k manželskému poradci. A také jí na něm vadí, že zbytečně
tráví čas hledáním důkazů o pokladu, což je ve filmu vylíčeno tím způsobem,
jako kdyby bylo přeleštění jedněch starých hodinek objevených v blízkosti nalezené
kostry pro hlavního hrdinu prací na plný úvazek, kvůli níž by byl nucen zanedbávat
rodinu.
Miroslav Donutil je v hlavní roli přímého, jízlivého a prakticky věcného
doktora standardně charismatický a pomáhá si i suchým ironickým humorem, zároveň
ale působí na mnoha místech jako hlavní hrdina značně nesympaticky (hned ve své první
scéně vynadá všem svým pacientům do hypochondrů a vyhodí je z čekárny, což
asi mělo být legrační, ale vyznívá to dost tvrdě). Jitka Čvančarová sice jen
adekvátně naplňuje úlohu jednorozměrné nespokojené manželky, ale i tak působí
ještě jako dostatečně reálná postava v porovnání se zbytkem osazenstva, zredukovaným
na zdegenerované panoptikum idiotů a pitvořivých karikatur.
Jediný policista v obci, strážmistr Topinka (Robert Mikluš), je nešikovný
a omezený výstavní blb, jemuž nelze policejní schopnosti uvěřit ani skrz přivřené
oko. Do jeho vyšetřování se motá ale i mladá a vypočítavá policejní kadetka
píšící diplomku o československých vraždách (Elizaveta Maximová), stereotypně sexuálně
objektivizovaná a stylizující samu sebe do laškovně svádivé kočičky, co ale umí
vystrčit drápky, a machistický vyšetřovatel ze Slovenska (Marek Geišberg), mezi
nímž a strážmistrem Topinkou panuje značné nepřátelství, aniž by bylo zmíněno,
kvůli čemu.
Společnost doplňuje duo hrozivě vyhlížejících buranů, kteří od začátku
filmu prakticky jen náhodně vytlačují ostatní řidiče ze silnice, ale jsou
snímáni s okázalou důležitostí, aby bylo každému jasné, že časem budou mít
v příběhu nějakou podstatnější úlohu, a okrajová figurka hajného, který
při pohledu na lidskou lebku vysloví vážně míněnou domněnku, že patří
medvědovi. Jiří Bartoška je sice výrazně přítomen na plakátu, ale na plátně
stráví jen dvě minuty na začátku a dvě minuty na konci.
Místy až zrůdně napsané postavy, chabě vystavěný absurdní příběh, pitomé a
chvílemi až parodicky vyznívající dialogy a zjevnou televiznost ve všech
produkčních aspektech pak ještě doplňuje slabá režie Petra Zahrádky, který vede
své herce ke šklebení a nepřirozenému přehrávání a na mnoha místech se
dopouští logických lapsů i vyloženě směšných tvůrčích rozhodnutí (nález kostry
je doprovázen čarodějnickým smíchem ze záhrobí, pokusy o akční scény končí velmi
podivně), což už ani záběry na horskou přírodu a malebná obydlí nemají šanci
zachránit.
Film je navíc vyprávěn dost pomalu a kriminální pátrání hrdinů po umístění
pokladu často přešlapuje na místě, přičemž pokrok se dostaví zhruba jednou za
dvacet minut. Žánrem filmu je komedie, humoru ale snímek nabízí překvapivě málo,
a když už, tak na úrovni speciální školy. Když se film snaží být vtipný, tak většinou
vtipný není, zato je ale překvapivě často nechtěně zábavný v segmentech, v nichž
se snaží být vážný, napínavý či akčně-dramatický (čemuž kraluje neuvěřitelné
patnáctiminutové finále), což se dá svým způsobem brát i jako pozitivum. Těžko to
ale budou vnímat stejně i věrní diváci a fanoušci seriálového Doktora Martina, jimž je snímek Doktor Martin: Záhada v Beskydech určen
především, a kteří pravděpodobně budou celkově spokojenější, pokud pro ně za
vlasy přitažený děj a jeho šílené vyvrcholení nebudou tvořit příliš velkou
překážku.
A v roce 2019 se na televizních obrazovkách objeví nový seriál navazující
na Doktora Martina a natočený
stejnými tvůrci, v hlavní roli se strážmistrem Topinkou. Doufám, že ten
imbecilní hajný se také dočká svého vlastního spin-offu.
Nic horšího jsem neviděla.
OdpovědětVymazat