Aquaman – Recenze – 60%

Komiksový superhrdina Aquaman v podání Jasona Momoy se poprvé objevil v Lize spravedlnosti, kde bojoval po boku Supermana, Wonder Woman, Batmana a dalších. Film Aquaman se nyní věnuje výhradně tomuto potomkovi královny moří a strážce majáku a plnohodnotně jej představuje v jeho vlastním příběhu, který se sice odehrává až po událostech z Ligy spravedlnosti, ale nijak na ně nenavazuje, takže to časové zařazení není vůbec důležité a ani není potřeba Ligu spravedlnosti znát nebo vidět – Aquaman je v tomto ohledu filmem plně soběstačným.

 

Zdroj fotek: Vertical Entertainment

Aquaman (vlastním jménem Arthur) je napůl člověk a napůl urozený princ z podmořského národa Atlanťanů. Umí dýchat pod vodou, má nadlidskou sílu, komunikuje s rybami a jinými vodními živočichy, plave rychleji než motorový člun a vládne vodě pomocí svého trojzubce. Je to svalnatý potetovaný drsňák s dlouhými vlasy, jehož matka byla popravena, když byl malý chlapec, a který žije na souši, protože se svým národem, jenž ho má za královnina bastarda s nečistou krví, nechce mít nic společného. Bojuje proti pirátům a vysedává v hospodě se svým otcem. Pak ho ale kontaktuje podmořská princezna Mera (Amber Heard) s informací, že jeho mladší bratr Orm (Patrick Wilson) chce sjednotit podmořská království v boji proti lidem, a tudíž je potřeba jej zastavit. K tomu je ale potřeba nalézt bájný Poseidonův trojzubec, nejsilnější trojzubec ze všech.

Předně je potřeba si uvědomit, že Aquaman je řádně ujetá komiksová bláznivina, která se z velké části odehrává na dně oceánu, kde vládne sedmero královských rodů (včetně třeba bojových korýšů), zájemci o trůn válčí v obří aréně, v níž na bubny hraje chobotnice, obyvatelé Atlantidy jsou chráněni hradbami s plazmovými děly a jezdí na osedlaných třímetrových mořských konících a na žralocích. To všechno je nehorázně barevné, výpravné, téměř kompletně digitální, se spoustou extravagantních kostýmů, masek a monster a celé to vypadá jako přepálená kombinace Flashe Gordona, prvního Thora, Hněvu titánů, Batmana a Robina a Malé mořské víly. Takže je potřeba to přijmout a hodnotit film skrz tuhle optiku. Protože tohle není film, jehož tvůrci by si dávali záležet na tom, jestli jsou fyzikální zákony nebo pravidla podvodního světa konzistentně dodržovány (nejsou vůbec dodržovány, natož pak konzistentně) a spíš jim šlo o to, aby to bylo co nejvelkolepější, nejšílenější a aby to pokud možno rychle utíkalo (i při délce téměř dvě a půl hodiny).

Režiséru Jamesi Wanovi pak ve studiu Warner Bros. zřejmě svěřili režii Aquamana nikoli primárně proto, že natočil úspěšné a skvělé horory V zajetí démonů a V zajetí démonů 2, nýbrž že režíroval ještě úspěšnější Rychle a zběsile 7 – a oni potřebovali další superhrdinský film nakopnout v podobném duchu. Wanovy kořeny v hororovém žánru se přesto na pár místech obnaží a jde o velmi působivé okamžiky, kromě toho se Wanovi ale daří i s akčními scénami – skvěle zvládá hlavně souboje jednotlivců, ale i hromadné bitvy velkých armád, přetvořené ve stejně chaotickou a přeplácanou digitální změť jako v předchozích DC komiksových filmech, zvládá jakžtakž ukočírovat, aby zůstaly víceméně přehledné. Zároveň trochu ubral na temné osudovosti a přidal na humoru, což už ale nemá vždy pozitivní efekt.

Skoro všechny vtipné hlášky, které pronáší Jason Momoa, představitel hlavní role (jinak dokonale obsazený, charismatický a majestátně působící herec známý z první řady seriálu Hra o trůny a z remaku Barbara Conana), jsou hrozně přihlouplé, což souvisí i s tím, že celý děj a i veškeré dialogy jsou přihlouplé úplně stejně. Scény doprovázené pop-songy jsou už za hranicí parodie, protože ty písničky jsou v nich vždy použity v lepším případě nevhodně, v horším případě směšně a trapně. Komická je i snaha o propojení filmu s nějakým ekologickým poselstvím (v tomto případě velice povrchním) a s konspiračními teoriemi o existenci Atlantidy. Úsměv vyvolaný předtuchou zvrácené podívané budí i obsazení vedlejších rolí, v němž nechybí Nicole Kidman jako Aquamanova matka, Willem Dafoe coby Ormův rádce a Dolph Lundgren v roli jednoho z vládců podmořských rodů.

Nedostatečně výrazný je v téhle sestavě akorát Patrick Wilson, který zkrátka nemá na to, aby věrohodně ztvárnil zápornou postavu, navíc jeho král Orm je spíš pomýlený a vypočítavý než vyloženě zlý a podlý. Zklamáním je i druhá a nechtěně legračně působící záporná postava v podobě piráta, jenž si z pokročilé výzbroje Atlanťanů sestaví oblek s helmou a stane se z něj super-moucha Black Manta (což je v komiksech Aquamanův úhlavní nepřítel), a který vlastně pro příběh filmu není úplně podstatný, ale bylo nutné ho představit a vybudovat jeho nenávist vůči Aquamanovi, aby s ním mohl bojovat i v případných pokračováních.

Aquaman je zábavný hollywoodský spektákl s dějem na úrovni naivní dobrodružné pohádky, u něhož je potřeba příliš nepřemýšlet nad detaily a jejich smyslem a raději se nechat unášet jeho prvoplánovou vizuální stylizací, digitální vypiplaností, charismatickými hrdiny v pozoruhodném světě a režijním zápalem svébytného a talentovaného tvůrce, díky jehož hbitému stylu vyprávění a kreativnímu nadšení je možné se snadno nechat strhnout a ledacos omluvit. Nicméně úplně všechno omluvit nelze.