Komiksový superhrdina Aquaman v podání Jasona Momoy se poprvé objevil v Lize spravedlnosti, kde bojoval po boku
Supermana, Wonder Woman, Batmana a dalších. Film Aquaman se nyní věnuje výhradně tomuto potomkovi královny moří a strážce
majáku a plnohodnotně jej představuje v jeho vlastním příběhu, který
se sice odehrává až po událostech z Ligy
spravedlnosti, ale nijak na ně nenavazuje, takže to časové zařazení není
vůbec důležité a ani není potřeba Ligu
spravedlnosti znát nebo vidět – Aquaman
je v tomto ohledu filmem plně soběstačným.
 |
| Zdroj fotek: Vertical Entertainment |
Aquaman (vlastním jménem Arthur) je napůl člověk a napůl urozený princ z podmořského
národa Atlanťanů. Umí dýchat pod vodou, má nadlidskou sílu, komunikuje s rybami
a jinými vodními živočichy, plave rychleji než motorový člun a vládne vodě
pomocí svého trojzubce. Je to svalnatý potetovaný drsňák s dlouhými vlasy,
jehož matka byla popravena, když byl malý chlapec, a který žije na souši,
protože se svým národem, jenž ho má za královnina bastarda s nečistou krví,
nechce mít nic společného. Bojuje proti pirátům a vysedává v hospodě se
svým otcem. Pak ho ale kontaktuje podmořská princezna Mera (Amber Heard)
s informací, že jeho mladší bratr Orm (Patrick Wilson) chce sjednotit
podmořská království v boji proti lidem, a tudíž je potřeba jej zastavit. K tomu
je ale potřeba nalézt bájný Poseidonův trojzubec, nejsilnější trojzubec ze
všech.
Předně je potřeba si uvědomit, že Aquaman
je řádně ujetá komiksová bláznivina, která se z velké části odehrává na
dně oceánu, kde vládne sedmero královských rodů (včetně třeba bojových korýšů),
zájemci o trůn válčí v obří aréně, v níž na bubny hraje chobotnice, obyvatelé
Atlantidy jsou chráněni hradbami s plazmovými děly a jezdí na osedlaných třímetrových
mořských konících a na žralocích. To všechno je nehorázně barevné, výpravné,
téměř kompletně digitální, se spoustou extravagantních kostýmů, masek a monster
a celé to vypadá jako přepálená kombinace Flashe
Gordona, prvního Thora, Hněvu titánů, Batmana a
Robina a Malé mořské víly. Takže
je potřeba to přijmout a hodnotit film skrz tuhle optiku. Protože tohle není
film, jehož tvůrci by si dávali záležet na tom, jestli jsou fyzikální zákony nebo
pravidla podvodního světa konzistentně dodržovány (nejsou vůbec dodržovány,
natož pak konzistentně) a spíš jim šlo o to, aby to bylo co nejvelkolepější,
nejšílenější a aby to pokud možno rychle utíkalo (i při délce téměř dvě a půl
hodiny).
Režiséru Jamesi Wanovi pak ve studiu Warner Bros. zřejmě svěřili režii Aquamana nikoli primárně proto, že
natočil úspěšné a skvělé horory V zajetí
démonů a V zajetí démonů 2, nýbrž
že režíroval ještě úspěšnější Rychle a zběsile 7 – a oni potřebovali další superhrdinský film nakopnout v podobném
duchu. Wanovy kořeny v hororovém žánru se přesto na pár místech obnaží a
jde o velmi působivé okamžiky, kromě toho se Wanovi ale daří i s akčními scénami
– skvěle zvládá hlavně souboje jednotlivců, ale i hromadné bitvy velkých armád,
přetvořené ve stejně chaotickou a přeplácanou digitální změť jako v předchozích
DC komiksových filmech, zvládá jakžtakž ukočírovat, aby zůstaly víceméně
přehledné. Zároveň trochu ubral na temné osudovosti a přidal na humoru, což už ale
nemá vždy pozitivní efekt.
Skoro všechny vtipné hlášky, které pronáší Jason Momoa, představitel hlavní
role (jinak dokonale obsazený, charismatický a majestátně působící herec známý
z první řady seriálu Hra o trůny
a z remaku Barbara Conana), jsou
hrozně přihlouplé, což souvisí i s tím, že celý děj a i veškeré
dialogy jsou přihlouplé úplně stejně. Scény doprovázené pop-songy jsou už za
hranicí parodie, protože ty písničky jsou v nich vždy použity v lepším
případě nevhodně, v horším případě směšně a trapně. Komická je i snaha o
propojení filmu s nějakým ekologickým poselstvím (v tomto případě velice
povrchním) a s konspiračními teoriemi o existenci Atlantidy. Úsměv vyvolaný
předtuchou zvrácené podívané budí i obsazení vedlejších rolí, v němž nechybí
Nicole Kidman jako Aquamanova matka, Willem Dafoe coby Ormův rádce a Dolph
Lundgren v roli jednoho z vládců podmořských rodů.
Nedostatečně výrazný je v téhle sestavě akorát Patrick Wilson, který
zkrátka nemá na to, aby věrohodně ztvárnil zápornou postavu, navíc jeho král
Orm je spíš pomýlený a vypočítavý než vyloženě zlý a podlý. Zklamáním je i
druhá a nechtěně legračně působící záporná postava v podobě piráta, jenž
si z pokročilé výzbroje Atlanťanů sestaví oblek s helmou a stane se z něj
super-moucha Black Manta (což je v komiksech Aquamanův úhlavní nepřítel),
a který vlastně pro příběh filmu není úplně podstatný, ale bylo nutné ho
představit a vybudovat jeho nenávist vůči Aquamanovi, aby s ním mohl
bojovat i v případných pokračováních.
Aquaman je zábavný hollywoodský spektákl s dějem na
úrovni naivní dobrodružné pohádky, u něhož je potřeba příliš nepřemýšlet nad
detaily a jejich smyslem a raději se nechat unášet jeho prvoplánovou vizuální
stylizací, digitální vypiplaností, charismatickými hrdiny v pozoruhodném světě
a režijním zápalem svébytného a talentovaného tvůrce, díky jehož hbitému stylu vyprávění
a kreativnímu nadšení je možné se snadno nechat strhnout a ledacos omluvit. Nicméně
úplně všechno omluvit nelze.
Žádné komentáře:
Okomentovat