Skupina lupičů ukradne dva miliony dolarů, během akce ale jejich lup shoří
a všichni zahynou, takže po nich zbydou akorát jejich pozůstalé manželky. Vdovu
Veronicu (Viola Davis) pak kontaktují černošští gangsteři, jimž patřily ty
ukradené peníze, jimiž plánovali financovat volební kampaň svého šéfa do funkce
starosty Chicaga, a chtějí po ní během jednoho měsíce škodu nahradit. Veronica
se proto spojí s dalšími dvěma vdovami (Michelle Rodriguez a Elizabeth Debicki)
a přesvědčí je, že jedinou možností, jak dluh splatit, je provézt ještě větší
loupež, kterou měli jejich manželé naplánovanou do budoucna…
Ve filmu také hraje Liam Neeson, ale byla by chyba myslet si, že jde o
nějaký další akční thriller s Liamem Neesonem (hraje totiž jednoho z těch
lupičů, co jsou zabiti policií hned na začátku filmu, a pak se sem tam mihne ve
flashbacku). Ve skutečnosti je film Vdovy
velmi neakčním dramatem o ženách různého věku, národnosti a sociálního zázemí,
které se navzájem neznaly, dokud byli jejich partneři na živu, a které jsou po
jejich smrti vrženy do existenciální krize, kterou jsou nuceny řešit narychlo
naplánovanou několikamilionovou loupeží, aniž by kterákoli z nich měla byť
minimální zkušenosti s krádežemi a organizovaným zločinem.
Postupně a velmi zvolna se pak film překlápí do thrilleru vrcholícího
loupeží provedenou těmito ženami, jejichž dramatické, nepředvídatelné a
psychologicky realistické počínání je napříč celým příběhem prokládáno
vedlejšími dějovými liniemi, v nichž figurují zaprvé ti zmínění gangsteři
a jejich volební kandidát a zadruhé jejich největší volební konkurent, politik
Jack (Colin Farrell), syn předchozího chicagského starosty (Robert Duvall). A
trojici hlavních hrdinek, dotlačených okolnostmi ke zločinu, později doplní
ještě jedna žena (Cynthia Erivo), aby jim dělala řidičku.
Předlohou Vdov je stejnojmenná televizní
minisérie z roku 1983, která se v roce 1985 dočkala pokračování a v roce
2002 dokonce i volně inspirované seriálové předělávky – a ani film Vdovy nebere původní minisérii úplně doslova.
Natočil jej režisér Steve McQueen (Hlad,
Stud, 12 let v řetězech), s nímž spolupracovala na scénáři spisovatelka
Gillian Flynn, autorka knižních předloh ke snímkům Temné kouty a Zmizelá (a
též scenáristka Zmizelé). Výsledkem
jejich práce je příběh napěchovaný zajímavým dějem bohatým na chytré dialogy a
zvraty, u nějž není třeba napjatě čekat na to, kdy už konečně začne ta loupež,
protože i veškeré dění před ní je pozoruhodné, skvěle vyprávěné, výborně napsané
a režírované a bravurně zahrané.
Zároveň jde o snímek, který strká hluboko do kapsy nedávnou Debbie a její parťačky a nabízí pro
změnu pořádný „ženský“ zlodějský film, jaký si ženy zaslouží – nepase se po
povrchním pozlátku a akt samotné loupeže dokonce víceméně upozaďuje ve prospěch
toho, že se zevrubně zabývá tím, co jsou jeho hrdinky zač, z jakých poměrů
pocházejí a jak vedou či vedly své životy, a nechává je zazářit v konfrontaci
s nečekanými překážkami, jimž jsou nuceny čelit, aniž by přitom riskoval
ztrátu efektnosti. Nicméně je to efektnost vyplývající z osudového údělu
hrdinek potýkajících se s psychicky i fyzicky náročnou zkouškou, z psychologicky
vybudovaných situací, spletitě propojených dějových vláken, hereckých výkonů
všech zúčastněných a z dojmu opravdovosti, nikoli z audiovizuálních prvků.
Vizuálně jsou Vdovy naopak výrazně
utlumené a neokázalé, stejně jako nezvykle minimalistický hudební doprovod
Hanse Zimmera.
Při vší té chvále je však ještě potřeba zmínit, že vedlejší dějové linie s Colinem
Farrellem, Robertem Duvallem a černošskými gangstery (mimo jiné Daniel Kaluuya
z filmu Uteč) nejsou tak výrazné
a poutavé jako hlavní příběhová rovina s trojicí/čtveřicí žen, že v závěru
nejsou všechny ty dějové meandry kvůli mírně zkratkovitému finále dostatečně
ukončeny a že jeden skvělý zvrat film sám vyzradí až příliš brzy, přestože v pozdější
fázi příběhu by zapůsobil podstatně silněji. Nicméně to jsou jediné zásadnější výtky,
které lze k Vdovám mít.
Žádné komentáře:
Okomentovat