Ten, kdo tě miloval – Recenze – 30%

Policejní vyšetřovatel Kalina (Pavel Řezníček) se během automobilové honičky s neznámými pronásledovateli stává obětí autonehody. Jako duch pak sleduje vlastní pohřeb, jehož se účastní jak jeho manželka Vanda (Soňa Norisová) a dva jejich malí synové, tak jeho matka (Eva Holubová), policejní náčelník (Václav Postránecký), státní zástupce (Lukáš Vaculík) a rodinný přítel – lékař (Hynek Čermák). Při procházení manželovy pozůstalosti Vanda nalezne informace o ženě jménem Irena a začne ho podezírat z nevěry. Pak ji napadne, že ta jeho nehoda nemusela být tak úplně nehoda, a začne pátrat po příčinách jeho smrti na vlastní pěst…

 

Zdroj fotek: falcon.cz/tenkdotemiloval.cz

Českou krimi-komedii Ten, kdo tě miloval zrežíroval a napsal podle stejnojmenné knižní předlohy Marie Poledňákové režisér a scenárista Jan Pachl (seriály Rapl a Cirkus Bukowsky, dvojice filmů Gangster Ka), který si chtěl natáčení temných a seriózních kriminálek zpestřit něčím odlehčeným. A jelikož původní román z roku 2016 je též víceméně vážnou kriminální detektivkou, obohatil jej o komediální stylizaci, ze zesnulého vyšetřovatele udělal ducha a výsledek je nyní prodáván jako vánoční rodinná kriminální komedie vhodná pro diváky všeho věku (přičemž pro děti ale moc vhodná není – ne snad nutně proto, že by děti nerozdýchaly zápletku s mrtvým tatínkem, ruskou mafii nebo sex ve školní ředitelně, ale protože by se u filmu pravděpodobně dost nudily).

Přestože film Ten, kdo tě miloval Marie Poledňáková nerežírovala, tak je na něm výrazně znát její povědomý autorský vklad – svou strukturou totiž dost nápadně připomíná její pozdní snímky Jak se krotí krokodýli, Líbáš jako Bůh a Líbáš jako ďábel, a to zejména v tom smyslu, že jsou přeplněné zbytečnými postavami, jejichž konání film sleduje bez ohledu na to, jestli má nebo nemá cokoli společného s hlavní zápletkou, čímž je uměle vytvářen dojem, že se ve filmu pořád něco děje, ale ve skutečnosti se toho děje povážlivě málo a příběh přešlapuje na místě (v tomto případě asi hodinu z celkové devadesátiminutové stopáže). Generická kriminální zápletka, točící se kolem domnělé nevěry a jakýchsi údajných důkazů o mafiánské korupci, které si různé postavy nesmyslně předávají mezi sebou jako Černého Petra, je vyloženě chabá, stejně slabá a neintenzivní je i komediální složka snímku a i to málo, co film obsahuje, je vyprávěno zmateně a za přispění řady naprosto nesouvisejících vedlejších příběhových linií:

• Oba synové propašují do školy tátovo odposlouchávací zařízení, které jim učitelka (Ester Kočičková) zabaví a přinese do ředitelny, odkud pak chlapci odposlouchávají zvuky jejího dovádění s ředitelem, z čehož mají posléze průser. Ve filmu je to evidentně jen proto, aby měli oba kluci podstatnější roli a diváci se mohli bavit jejich rošťáckými kousky a zvířeckým sexem Ester Kočičkové s ředitelem.

• Dva idiotští policejní poskoci (Jiří Bábek a Lukáš Příkazký) jsou v kostýmech Santy Clause nasazeni na sledování podezřelé osoby a debatují přitom o náhodných banalitách (třeba o výhodách přirozeného porodu). Ve filmu jsou evidentně jen proto, aby v něm bylo víc komediálních postav.

• Za lékařem opakovaně dolézá otravná pacientka, která se mu okatě snaží dohodit svoji dceru. Celé je to ve filmu evidentně jen proto, aby film obsahoval záběry na bujné vnady a náznaky nahoty.

Líný humor je přitom obvykle generován tím nejjednodušším a nejpodbízivějším způsobem, takže i podprůměrně vtipná, nepříliš využitá a de facto náhodná zjevení ducha, komentujícího dění okolo sebe s ironickou nadsázkou, působí nakonec jako malé ostrůvky naděje (byť není jasně definováno, nakolik může do světa živých zasahovat – když hrábne rukou po papíru, ruka mu projde skrz, jindy ale s tou samou rukou může psát po zamlženém skle). Zdaleka nejvtipnější na celém filmu je vánoční dodávka s nápisem „Tdd, něco, něco, Vánoce“, při jejímž lakování vzali v lakovně až moc doslova pokyn, co na ni mají napsat. Více než vtipy tak mají šanci uvíznout v paměti spíš ty momenty, které působí vyloženě křečovitě a bizarně:

• Na začátku filmu se postava Evy Holubové snaží přimět své vnuky ke snědení ztvrdlých rohlíků vyprávěním historky o Mikulášovi, která začíná jako anekdota o Somálcích, ale nemá pointu.

• Policista vidí, jak mu kdosi podezřelý vkládá pod auto nějakou blikající věc, ale pak do toho auta stejně bez okolků vleze a nastartuje ho.

• Na svatbě členů ruské mafie zajišťuje živý hudební doprovod duo Těžkej Pokondr, přičemž zpívají toto, což mi přijde ve filmu na motivy Marie Poledňákové mírně nevkusné:

Svatba ruské mafie...

Co se týče hereckých výkonů, tak prakticky o nikom nelze říct, že by předváděl nějaký výrazný, přesvědčivý a zdařilý výkon – akorát Hynek Čermák zvládá s přehledem vícero poloh své postavy, která i přes značně podivínský zevnějšek sklízí úspěchy při nadbíhání mladší partnerce, přičemž nevyrovnaně balancuje na hraně mezi nevinnou zamilovaností a chorobnou posedlostí. Lukáš Vaculík je výrazný akorát tím, že ve všech svých scénách žvýká žvýkačku takovým způsobem, že nesnesitelněji už to nešlo. Výkon Soni Norisové alespoň místy emocionálně odpovídá tomu, že její hrdince čerstvě zemřel manžel, což se o Evě Holubové v roli matky zesnulého nebo o představitelích jeho dětí říct nedá. Ostatní postavy jsou už jen ploché figurky a karikatury.

Film Ten, kdo tě miloval je nevydařeným skloubením komediálně rodinného světa Marie Poledňákové s drsným a dospělým kriminálním světem režiséra a scenáristy Jana Pachla. Kromě řádně skřípajícího střetu dvou nesourodých žánrů snímek trpí především plytkostí zbytečně roztahaného děje, jemuž schází nejen napětí a překvapení, ale i tempo a rytmus. Ani technické kategorie, jako jsou kamera či střih, nemají příliš vysokou úroveň a potvrzují, že snímek byl pro filmaře spíš povyražením a bokovkou před druhou sérií seriálového Rapla. Přesto je šance, že se vám film líbit bude a dobře se u něj zasmějete, ale jen pokud se vám líbí a přijdou vám zábavné i výše zmíněné poslední filmy Marie Poledňákové.

P.S. Z traileru to vypadá, že postava Evy Holubové je zároveň vypravěčkou příběhu, ale není tomu tak.