Americký thriller Dívka v pavoučí
síti je natočen podle stejnojmenné knižní předlohy spisovatele Davida
Lagercrantze, jenž přebral pomyslnou štafetu po spisovateli Stiegu Larssonovi,
autorovi románové trilogie Milénium (Muži, kteří nenávidí ženy, Dívka, která si hrála s ohněm a Dívka, která šlápla do vosího hnízda).
Lagercrantz se severskou trilogií inspiroval a rozhodl se napsat vlastní sérii,
v níž navazuje na Larssonovo dílo dalšími příběhy počítačové hackerky
Lisbeth Salander, přičemž Dívka v pavoučí
síti je její první díl.
Stojí za zmínku, že celá trilogie Milénium
existuje i ve filmové podobě – všechny tři díly byly natočeny ve Švédsku v roce
2009. O dva roky později se Američané pustili do vlastních filmových verzí,
vznikla však akorát adaptace prvního dílu, Muži,
kteří nenávidí ženy, v režii Davida Finchera. Dívka v pavoučí síti se tudíž ke stejným hlavním postavám
vrací po sedmileté pauze, se zbrusu novým hereckým obsazením a s režisérem
Fedem Alvarezem (Lesní duch, Smrt ve tmě). Obsah zmíněných předešlých
snímků naštěstí není potřeba znát, což je rozhodně velké plus. Takže pokud si
už nepamatujete, co se v nich dělo, nemusíte příliš zoufat.
Děj je tentokrát o tom, že Lisbeth je přemluvena jakýmsi bývalým vládním programovým
vývojářem k tomu, aby ukradla Američanům jeho poslední výtvor – počítačový
program na ovládnutí raketových střel po celém světě. Po úspěšně ukradeném
softwaru však prahne i jistá nebezpečně vyhlížející zločinecká organizace, která
se nezastaví před ničím. Lisbeth kontaktuje svého starého známého, novináře
Mikaela Blomkvista, aby jí pomohl v pátrání po oné organizaci, zatímco ona
sama musí ochránit program i onoho vývojáře (a jeho malého synka) před
útočníky.
Hlavní hrdinku tentokrát ztvárnila Claire Foy, známá ze seriálu The Crown, z romantického dramatu Nádech pro lásku či z poslední doby
z filmu První člověk, v němž si
zahrála manželku Neila Armstronga. V jejím podání se zachmuřená a
traumatizovaná lesbická punkerka/hackerka a bojovnice za spravedlnost, mstící
se mužům za špatné zacházení se ženami, změnila v neohroženou akční
agentku, co se nabourává do cizích počítačů v řádu desítek sekund, umí na
dálku ovládat i elektroniku v autech a řezné rány si ošetřuje vteřinovým
lepidlem. Z Mikaela Blomkvista (Sverrir Gudnason) je podstatně mladší a
hezčí novinářský playboy, jehož úloha ve filmu je spíše vedlejšího ražení.
Podobnou změnou vizáže ale kromě obou hrdinů prošla i atmosféra filmu,
která spíš než severskou kriminálku/detektivku připomíná o dost standardnější americký
akční thriller, v němž ani autentické lokace zasněženého Švédska nemají
šanci přebít přemíru hollywoodských klišé a opakujících se scenáristických
schémat. Celkově film přitom nepůsobí hloupě, řada jeho scén je velice dobře
vymyšlená a napsaná a díky napínavému příběhu a dravé a místy i relativně nápadité
Alvarezově režii nikdy nevzniká prostor pro nudu. Některé nedostatky nicméně
přehlížet nelze.
Především je podezřelé, jak často postavy dost idiotsky chybují (kladní
hrdinové i záporáci), ne nutně proto, aby se ukázalo, že chybovat je lidské,
ale aby ani jedna strana nebyla příliš dlouho ve výhodě a děj se mohl pohnout o
krok dál. Vynikající nápad je například schovat malého kluka na tajné lokaci,
kde ho nikdo nesmí najít, a nechat mu přitom v držení mobil se zapnutým GPS.
Úroveň smůly/náhody, s níž se postavy v určitých momentech (třeba záporáci
v závěru) potýkají, je na hranici trapnosti. Protivníci se místo rychlého
usmrcení nechávají naživu čistě proto, aby se mohli vzájemně ohrožovat ještě o
něco déle.
Příběh sice uhání kupředu rychlým tempem, ale nezbývá mu mnoho prostoru na
psychologii a vykreslení charakterů postav. Lisbeth Salander je tu sice představena
už od dětských let a dětství zároveň představuje strašáka, který jí nahání
hrůzu i v dospělosti, ale to je tak všechno. Její úloha mstitelky,
trestající bezpráví pramenící z misogynie, je odsunuta na okrajovou kolej ve
prospěch de facto špionážní akční zápletky, v níž se přetahuje s kriminálním
podsvětím o kódy k nukleárním zbraním – což je změna od osobité
unikátnosti takřka ke generické škatulce. Zajímavou ji dělá prakticky jen přesný
a velmi zdařilý herecký výkon Claire Foy a divákova znalost téže postavy z jejích
předchozích filmů (pokud jste je viděli).
Akce je nicméně přítomna téměř konstantně, díky čemuž dokáže Dívka v pavoučí síti konzistentně
bavit a napínat od začátku do konce, akorát je to svým stylem i atmosférou něco
podstatně jiného než Muži, kteří nenávidí
ženy od Finchera, i než jejich skandinávský ekvivalent a jeho dvě pokračování.
Příliš zásadního odklonu se nedočkala akorát vizuální stránka, čerpající ze
severské přírody, punkové estetiky a BDSM elementů, jinak ale nezůstal kámen na
kameni. I tak je výsledkem nadprůměrně dobrý, atraktivní a poutavý thriller,
akorát je zvláštní sledovat, jak se postava v zásadě anti-hrdinské, nekonformní,
proti-systémové a nepřizpůsobivé rebelky stala ve spárech Hollywoodu hlavní
hrdinkou filmu, jenž všechny tyto její vlastnosti popírá a utlumuje.
P.S. Trailer obsahuje spoilery, takže si ho pusťte jen na vlastní nebezpečí.
P.S. Trailer obsahuje spoilery, takže si ho pusťte jen na vlastní nebezpečí.
Žádné komentáře:
Okomentovat