Švédský multižánrový mix Tina a Vore,
kombinující temnou skandinávskou krimi a bestiální romanci s fantasy
mytologií, vyhrál letos v Cannes v sekci Un certain regard, kde si
vysloužil pověst výjimečně kuriózního, perverzního a v jistých ohledech
unikátního snímku. Jeho hlavní hrdinkou je Tina, podivínská a ošklivá žena,
jejíž nedostatky ve fyzickém vzhledu jsou vyváženy nadlidsky vyvinutým čichem,
schopným vycítit v lidech emoce. Tina proto pracuje v ochrance na hraničním
přechodu, kde pomáhá identifikovat pašeráky, a kde se jednoho dne seznámí se
záhadným cestujícím jménem Vore, který je podobně ošklivý jako ona. A oba
to k sobě začne od té doby přitahovat.
 |
| Zdroj fotek: TriArt Film |
V originále se film jmenuje Hranice,
což odkazuje nejen na lokaci Tinina zaměstnání a na pomezí mezi žánry, ale i na
nejrůznější hranice genderové, rasové a mentální. Na příběhu obou titulních
postav snímek reflektuje současné dění ve Švédsku (potažmo ve světě) ve smyslu
vztahu společnosti k menšinám a opřený o mnohovrstevné motivy se zabývá i
otázkou pohlavní a sexuální identity jednotlivců. Obsahuje sice pohádkové prvky
a řadu bizarních momentů, ale přesto je jednoznačně zakořeněn v naší
realitě. Trochu podobnou směsí mytologických elementů a sociálního realismu na
švédské půdě byl horor Ať vejde ten pravý
z roku 2008, který má s filmem Tina
a Vore stejného scenáristu, jenž je zároveň autorem literárních předloh k oběma
snímkům.
Děj významně stojí na postupném rozkrývání jakéhosi tajemství, jež obestírá
oba hlavní hrdiny, a díky jehož neznalosti si lze první polovinu filmu užít
jako velmi zábavnou a zvláštní, místy až mysteriózní podívanou a zkrátka s napětím
čekat, co se bude dít dál. Jakmile je však záhada odtajněna, snímek se posune do
trochu jiného světla, ale zároveň tím přijde o část kouzla, které ho činilo tak
zajímavým. Druhá polovina se proto už tolik nehonosí ujetou divností a více
spoléhá (sem tam poněkud problematicky) na vedlejší zápletky, v nichž se nepříliš
složitě rozplétá vztah Tiny s jejím sklerotickým otcem nebo kriminální
případ s dětskou pornografií, zároveň se ale dál vyvíjí cesta hlavní
hrdinky za hledáním vlastní identity, což je podáno pozoruhodně a magicky.
Pevnou rukou režírované a výstřední festivalové podivnosti by tak místy
slušelo trochu svižnější tempo a lépe uchopené dění ve druhé polovině, nicméně
originalita, jinakost a odvaha se tvůrcům ani filmu samotnému upřít nedají a
rozhodně se cení velmi vysoko. A stejně tak i výtečné masky a skvělé herecké výkony
obou představitelů titulních rolí.
Žádné komentáře:
Okomentovat