Stephanie (Anna Kendrick) je mladá vdova v domácnosti, matka na plný
úvazek a autorka internetových vlogů pro ostatní maminky na téma vaření a
kreativní ruční práce. Když se ve škole, kam chodí její malý syn, seznámí
s matkou jeho spolužáka, elegantní Emily (Blake Lively), stanou se
z obou žen kamarádky. Jednoho dne však Emily záhadně zmizí. Její manžel
(Henry Golding) případ nahlásí na policii, nicméně Stephanie se rozhodne po
nezvěstné přítelkyni pátrat na vlastní pěst.
 |
| Zdroj fotek: Vertical Entertainment |
Film Nebezpečná laskavost je
natočen podle stejnojmenného románu, kterýžto je seriózním thrillerem ve stylu Zmizelé nebo Dívky ve vlaku. Snímku se nicméně chopil Paul Feig, režisér komedií
Ženy sobě, Drsňačky, Špión a Krotitelé duchů (ten ženský remake) a
udělal z něj ve spolupráci se scenáristkou Jessicou Sharzer (drama Mluv, thriller Nerve: Hra o život) také komedii. Výsledným tvarem ovšem není kriminální
komedie, nýbrž vcelku vážný temný thriller s motivy jako incest, vražda,
žhářství a vydírání, jehož postavy jsou akorát výrazně komediálně stylizované. Film
pak nepříliš zdárně přepíná mezi dvěma tóny, v nichž by chtěl jednak napínat
postupným rozplétáním záhadného Emiliina zmizení a překvapovat dějovými zvraty
a zároveň bavit sarkastickými hláškami humorně charakterizovaných postav, ovšem
aniž by dokázal obojí přirozeně skloubit.
Co se povedlo, je budování zvláštního napětí v přátelském vztahu hlavních
hrdinek, kdy hyper-aktivní, přehnaně snaživé, rozverně veselé a bezprostřední
Stephanie imponuje Emiliina noblesa, ráznost, spontánní výstřelky a její vysoké
pracovní postavení, luxusní dům i vášnivé manželství, zatímco distingovaná
Emily si zas na Stephanie váží její mateřské oddanosti, přirozenosti a
odhodlaného pracovního nasazení. Obě ženy jsou přitom zcela rozdílné jak
povahově, tak v kontrastním projevu jejich hereckých protagonistek – Blake
Lively hraje temperamentní, tajemnou a výrazně charismatickou chronickou lhářku
a manipulátorku, Anna Kendrick zas roztomile střeleného a naivního diblíka.
Zápletka se zmizením a jeho vyšetřováním se naopak příliš nepovedla, je
totiž poměrně jednoduchá a tvůrci nedělali moc proto, aby ji udělali složitější
a záhadnější, ať už méně přímočarým stylem vyprávění nebo rafinovanějším nakládáním
s informacemi. Různá vodítka odkrývají divákovi v takovém množství a
pořadí, že nedá moc velkou práci být před hrdiny filmu minimálně o krok napřed,
většinu zvratů předem odhadnout a rozmyslet si dopředu různé scénáře, jak se
celá ta událost pravděpodobně odehrála. Následkem toho děj vůbec není napínavý,
překvapivý je jen minimálně a příliš legrační bohužel také není – obě hrdinky
jsou jen průměrně vtipné a vzhledem k jejich extrémní stylizaci obě místy
působí spíš jako nebezpečné psychopatky (na Emily se projevují různé deviantní
tendence snad v každé její scéně a Stephanie se zas v průběhu filmu
až moc rychle přerodí z nevinné a neškodné naivky v chladnou, vypočítavou
a sofistikovaně se přetvařující potvoru).
Poměrně dost humoru je navíc těženo z toho, že si postavy navzájem
nadávají a rýpou do sebe (dost za hranicí kamarádského nebo partnerského
škádlení), což se netýká jen hlavních hrdinů – mezi vedlejšími postavami jsou
například dva manželské páry, z nichž v jednom muž veřejně shazuje
svou partnerku (dost nepříjemně) a ten druhý je přítomen čistě proto, aby
pomlouval všechny ostatní. Náhodné hlášky nebo komediálně laděné scény se pak
divně tlučou se zbytkem víceméně seriózně pojatého thrillerového děje, kazí
většinu jeho potenciální naléhavé atmosféry a dělají z něj lehkou zábavu,
v níž de facto o nic vážného nejde a není tudíž potřeba se o nikoho bát. Komediální
rovina filmu docela odpovídá tomu, jaké filmy obvykle Paul Feig režíruje, ale
je zvláštní mít ji zahrnutou v materiálu, který působí jako dietní
limonáda stáčená z dvakrát převařené Zmizelé.
Jinak to srovnání se Zmizelou
padá nejen kvůli tomu, že režie Davida Finchera představuje na rozdíl od režie
Paula Feiga úplně jinou ligu, ale hlavně proto, že oba filmy jsou natáčené pro
úplně jinou sortu diváků. Zmizelá je podstatně
chytřejší, složitější a psychologicky komplexnější podívaná, která zvládá
skutečně nepředvídatelně napínat i ironicky bavit černohumornou jízlivou satirou
na rozpadající se mezilidské vztahy a společnost řízenou pokřivenými mediálními
obrazy, zároveň je ale mnohem náročnější a vyžaduje přemýšlení a soustředěnost.
Oproti tomu je Nebezpečná laskavost přístupnější
pro diváky, kteří se chtějí hlavně nezávazně bavit u něčeho komediálnějšího a
mají ve zvyku v kině spíš odpočívat a „vypínat mozek“, tudíž jim nevadí
sledování něčeho povrchnějšího a myšlenkově i příběhově jednoduššího, hlavně
když to bude mít spád, bude to stylové a sexy, slušně zahrané a vydrží to
zabavit na dvě hodiny.
Ani mozek utlumený na autopilota snad ale nemůže omluvit Nebezpečnou laskavost za její finále
(zcela odlišné od toho v knize), v němž se vypravěčská konzistence
již definitivně rozpadá spolu s veškerou logikou a motivacemi postav,
které se náhodně mění podle nespecifikovatelného klíče, a kdy na závěr neváhá
do situace vstoupit i do té doby jen okrajová postava, u níž neexistuje důvod,
proč by do ní vstupovat měla.
Nebezpečnou laskavost hodně táhnou obě herečky v hlavních rolích i
jejich zajímavě nadefinované hrdinky, šlapající tempo a na pohled příjemná vizuální
stránka, vyvolávající dojem atraktivní elegance a přirozené půvabnosti. Její tón
je však mimořádně nevyrovnaný, kvůli čemuž působí spíš jako dva filmy dvou
neslučitelných žánrů slité dohromady než jako jeden celistvý snímek operující s nějakou
stabilní náladou. Hlavně se ale ty dvě zkombinované složky – nezávazná komedie
a temný psychologický thriller – navzájem ruší a běží kvůli tomu obě jen na půl
plynu.
Žádné komentáře:
Okomentovat