Hovory s TGM – Recenze – 60%

Celovečerní režijní debut filmového producenta Jakuba Červenky Hovory s TGM se odehrává v roce 1928, kdy spisovatel Karel Čapek přijíždí za tehdejším československým prezidentem Masarykem, aby s ním pohovořil o knize, kterou spolu právě dokončili – Hovory s T. G. Masarykem – neb prezident si její vydání na poslední chvíli rozmyslel. Jde o konverzační nízkorozpočtové dobové drama, v němž spolu Masaryk (Martin Huba) a Karel Čapek (Jan Budař) 80 minut hovoří během procházky v lese a pak je konec.

 

Zdroj fotek: Bontonfilm

Minimalistický film se tudíž opírá čistě jen o silně nadprůměrné herecké výkony obou pánů v hlavních rolích (prakticky nikdo jiný ve filmu nevystupuje), o scénář Pavla Kosatíka (České století), jenž si dovolil obě postavy české historie mírně relativizovat, přičemž čerpal z jejich soukromé korespondence, Čapkovy knihy i jiných dobových materiálů, a o vizuální stránku, tvořenou obrazem nasnímaným v televizním formátu 4:3 a barevně evokujícím staré kolorované pohlednice. A z poměrně zdařilé režie, která spolu se scénářem dělá ze snímku místy spíš obecnější dialogovou úvahu na nejrůznější témata, pouze permutujícími informace z dochovaných zdrojů, než realisticky působící psychologický a politický film, který by byl dobově vyloženě přesný a důsledně nakládal s fakty – ostatně tvůrci určitou scenáristickou licenci připouštějí.

Celková představa, kterou o obou mužích film vytváří, tím pádem sice není plně věrná jejich autentickým předobrazům a Pavel Kosatík si je zjevně trochu uzpůsobil tak, aby mu to víc zapadalo do jeho vlastní vize, ale jelikož je tato vize poměrně soudržná, tak to ničemu moc nevadí. Na postavě Masaryka je tak znát zřejmá snaha ukázat ho jako obyčejného muže, oproštěného od idealizované nálepky tatíčka zakladatele a pochybujícího o některých vlastních činech, aniž by ho ale film obíral o auru významného a schopného politika. Prezentován je coby rázný řečník libující si v dlouhých monolozích, vedle jehož charismatu působí o něco zdrženlivější Karel Čapek trochu jako nedopečený student. Čapek je zas vylíčen coby autor s řadou traumat a komplexů, ovšem také se schopností umět je navenek překrývat výrazem optimistického nadhledu. Oba herci dodávají svým postavám patřičnou hloubku a zajímavost.

Zároveň je na tvůrcích znát, že když nechávají Masaryka mluvit o svých známostech se ženami, nadávat na určité politiky nebo vyjadřovat mírně ambivalentní postoj k víře v Boha, tak to považují za odvážné vstupování na tenký led. Přitom právě odvaha je to, co poměrně zajímavým promluvám mezi oběma muži znatelně chybí, zejména ve smyslu odvahy dostat do jejich rozhovoru nějaký výraznější konflikt. Rámcová konstrukce založená na Masarykově rozhodnutí zakázat publikování Čapkovy knihy těžko vyvolá nějaké drama či napětí, když je jasné, že kniha nakonec přeci jen bude muset vyjít. Nabízelo by se najít nějaký názorový nesouhlas v hovoru obou postav a vystavět na tom filozofický, ideologický nebo nějaký jiný rozkol, ale tahle možnost zůstala nevyužitá – jen na jednom místě se Čapek trochu urazí, jenže pak okamžitě nastane smíření a po zbytek filmu si s Masarykem víceméně už jen přitakává.

Hovory s TGM jsou rozhodně nadprůměrným filmem, který ohromně táhnou nahoru herecké výkony Martina Huby a Jana Budaře. Akorát je to film velmi nedramatický, v dialogové rovině poněkud banální a svým mimořádně úsporně minimalistickým a statickým (de facto divadelním) vzezřením více vhodný pro televizní obrazovku než pro kino.