Celovečerní režijní debut filmového producenta Jakuba Červenky Hovory s TGM se odehrává v roce
1928, kdy spisovatel Karel Čapek přijíždí za tehdejším československým prezidentem
Masarykem, aby s ním pohovořil o knize, kterou spolu právě dokončili – Hovory s T. G. Masarykem – neb prezident
si její vydání na poslední chvíli rozmyslel. Jde o konverzační nízkorozpočtové dobové
drama, v němž spolu Masaryk (Martin Huba) a Karel Čapek (Jan Budař) 80
minut hovoří během procházky v lese a pak je konec.
 |
| Zdroj fotek: Bontonfilm |
Minimalistický film se tudíž opírá čistě jen o silně nadprůměrné herecké
výkony obou pánů v hlavních rolích (prakticky nikdo jiný ve filmu nevystupuje),
o scénář Pavla Kosatíka (České století),
jenž si dovolil obě postavy české historie mírně relativizovat, přičemž čerpal
z jejich soukromé korespondence, Čapkovy knihy i jiných dobových materiálů,
a o vizuální stránku, tvořenou obrazem nasnímaným v televizním formátu 4:3
a barevně evokujícím staré kolorované pohlednice. A z poměrně zdařilé
režie, která spolu se scénářem dělá ze snímku místy spíš obecnější dialogovou
úvahu na nejrůznější témata, pouze permutujícími informace z dochovaných zdrojů,
než realisticky působící psychologický a politický film, který by byl dobově
vyloženě přesný a důsledně nakládal s fakty – ostatně tvůrci určitou
scenáristickou licenci připouštějí.
Celková představa, kterou o obou mužích film vytváří, tím pádem sice není
plně věrná jejich autentickým předobrazům a Pavel Kosatík si je zjevně trochu
uzpůsobil tak, aby mu to víc zapadalo do jeho vlastní vize, ale jelikož je tato
vize poměrně soudržná, tak to ničemu moc nevadí. Na postavě Masaryka je tak
znát zřejmá snaha ukázat ho jako obyčejného muže, oproštěného od idealizované nálepky
tatíčka zakladatele a pochybujícího o některých vlastních činech, aniž by ho
ale film obíral o auru významného a schopného politika. Prezentován je coby
rázný řečník libující si v dlouhých monolozích, vedle jehož charismatu
působí o něco zdrženlivější Karel Čapek trochu jako nedopečený student. Čapek
je zas vylíčen coby autor s řadou traumat a komplexů, ovšem také se schopností
umět je navenek překrývat výrazem optimistického nadhledu. Oba herci dodávají
svým postavám patřičnou hloubku a zajímavost.
Zároveň je na tvůrcích znát, že když nechávají Masaryka mluvit o svých
známostech se ženami, nadávat na určité politiky nebo vyjadřovat mírně
ambivalentní postoj k víře v Boha, tak to považují za odvážné
vstupování na tenký led. Přitom právě odvaha je to, co poměrně zajímavým promluvám
mezi oběma muži znatelně chybí, zejména ve smyslu odvahy dostat do jejich
rozhovoru nějaký výraznější konflikt. Rámcová konstrukce založená na Masarykově
rozhodnutí zakázat publikování Čapkovy knihy těžko vyvolá nějaké drama či
napětí, když je jasné, že kniha nakonec přeci jen bude muset vyjít. Nabízelo by
se najít nějaký názorový nesouhlas v hovoru obou postav a vystavět na tom
filozofický, ideologický nebo nějaký jiný rozkol, ale tahle možnost zůstala
nevyužitá – jen na jednom místě se Čapek trochu urazí, jenže pak okamžitě
nastane smíření a po zbytek filmu si s Masarykem víceméně už jen přitakává.
Hovory s TGM jsou rozhodně nadprůměrným filmem, který ohromně
táhnou nahoru herecké výkony Martina Huby a Jana Budaře. Akorát je to film velmi
nedramatický, v dialogové rovině poněkud banální a svým mimořádně úsporně
minimalistickým a statickým (de facto divadelním) vzezřením více vhodný pro
televizní obrazovku než pro kino.
Žádné komentáře:
Okomentovat