Americko-britské hudební drama Bohemian
Rhapsody popisuje kariéru zpěváka Freddieho Mercuryho během patnáctiletého
období od založení skupiny Queen v roce 1970 až po jejich účast na
charitativním mega-koncertě Live Aid v roce 1985. Na začátku příběhu se
tudíž Freddie Mercury ještě jmenuje Farrokh Bulsara (jeho rodiče byli Indové) a
Queen si ještě říkají Smile (a hrají jenom po hospodách). Následně film
převypráví to nejdůležitější z doby jejich raketového vzestupu a pak skončí
v okamžiku Mercuryho největší slávy, dřív než se na něm začaly projevovat účinky
zhoubné nemoci. A opravdu je to dost výrazně spíš film o Freddiem Mercurym
než o Queen.
 |
| Zdroj fotek: cinemart.cz |
Vznik filmu doprovázely značné porodní bolesti, kdy se několikrát
přepisoval scénář a dramaticky měnilo obsazení. Původně měl hlavní roli
ztvárnit Sacha Baron Cohen, ale odstoupil, když studio nepodpořilo jeho mládeži
nepřístupnou vizi (a výsledný film je bohužel mládeži přístupný). Režisér Bryan
Singer (série X-Men, Valkýra) musel být v závěru natáčení
vyměněn poté, co najednou přestal na natáčení docházet (nicméně v titulcích
je i tak uveden coby jediný režisér). Naštěstí se ale tyto komplikace na filmu
příliš nepodepsaly a naopak jde o velice suverénní a profesionální
produkt, který je akorát velice opatrný a až sterilní ve své snaze být co
nejvíce nezávadný a neurážející – takže žádná nahota, sex nebo vulgarismy,
drogy jen sporadicky a také velmi málo peprných historek ze zákulisí a soukromí
muzikantů. Zůstává jen poměrně standardní životopisný portrét, oslavně
přiživující Mercuryho pověst legendy a hudebního génia a triumfálně zakončený
hranou rekonstrukcí značné části z dvacetiminutového vystoupení Queen na
Live Aid (a bohudík ne uslzeně vyděračským umíráním na AIDS).
Hlavní roli si nakonec zahrál Rami Malek, Američan s egyptskými kořeny
známý především ze seriálu Mr. Robot,
který Freddieho Mercuryho fyzicky připomíná (ve spolupráci s make-upem) a
velice dobře imituje hereckým i pěveckým projevem (pravděpodobně
s přispěním nějaké dodatečné hlasové úpravy) s takovou grácií, že by
si za to zasloužil nějakou cenu – byť nejlepší je v těch momentech, kdy pouhou
nápodobu vylepšuje určitou drobností, jako jsou záchvěvy rtů, pohyby očí,
zalykání se při dojetí a podobné herecké nuance. Samozřejmě Rami Malek nikdy
nevypadá ani nezní úplně přesně jako Mercury, ale jeho výkon je každopádně
úctyhodný a jde o nesmírně podařený případ toho, že se nějaký herec ve filmu zdárně
převtěluje do nějaké všeobecně známé osobnosti.
Režie Bryana Singera je přinejmenším odpovídající jeho zkušenostem, takže
film má švih, je zábavný a v hudebních sekvencích takřka dokonalý, přičemž
poslední čtvrthodina je vyloženě úchvatná. Kromě toho si Singer pohlídal kvalitní
výkony všech herců (z vedlejších postav stojí za zmínku Lucy Boynton
v roli Freddieho přítelkyně a posléze manželky, z okrajových pak
libově obsazený Mike Myers jako hudební producent) a labužnicky si vyhrál
na různých gay motivech, absurdních oblečcích a upravených knírech. I tak je to
ale trošku režijní rutina, což jde ruku v ruce s taktéž rutinním a
extrémně bezpečným scénářem, který neobsahuje nic ani náznakem kontroverzního
nebo mírně ožehavého (o divokých homosexuálních večírcích se tu jen mluví).
Dokonce i Mercuryho skandály v médiích jsou omezeny na jedinou (přitom
výborně vystavěnou a sestříhanou) konfrontaci s novináři.
Z technického hlediska je vyloženě divné akorát to, že nikdo ze členů
Queen za těch patnáct let prakticky nezestárne.
Z hlediska empatie s hlavním hrdinou je pak mírně problematická
druhá polovina, v níž Freddie Mercury najednou skokově zpychne (spolu
s ostříháním vlasů), stane se z něj narcistní hovado a začne se
chovat ke svým přátelům jako k onucím, což způsobí v jeho vztahu se
zbytkem kapely nemalý rozkol, na nějž ovšem navazuje prozření a katarze, po
nichž si zpěvák napraví reputaci – a v závěru filmu je pak opět právem za
zbožňovanou hudební modlu. Vůbec je celkové provedení veškerých hudebních čísel
na takové úrovni, že to může Bohemian
Rhapsody vyšvihnout pro příznivce Queen na snímek roku. Jen některé
písničky, hrající v podkresu určitých scén, jsou občas použity v tak
lacině prvoplánovém kontextu, že to omylem vyznívá poněkud výsměšně (třeba když
Freddie odchází z nemocnice, kde mu právě diagnostikovali HIV, a k tomu
hraje Who Wants to Live Forever).
Bohemian Rhapsody jsou v každém případě nutností pro příznivce
Queen a Freddieho Mercuryho, ale i pro diváky mimo skupinu skalních fanoušků
představují skvěle odvedenou životopisnou podívanou a silný zážitek jak filmový,
tak hudební. Jen je trochu škoda té celkové tvůrčí všednosti a snahy držet se
v určitých ohledech zpátky, protože to je něco, co je přesným opakem
Mercuryho charakteru, a co dělá z filmu o této zcela mimořádné a legendami
opředené osobnosti poměrně nemimořádnou, byť silně nadprůměrnou záležitost. Ale
ta poslední čtvrthodina, ta je skutečně výborná a výjimečná.
Žádné komentáře:
Okomentovat