Bohemian Rhapsody – Recenze – 80%

Americko-britské hudební drama Bohemian Rhapsody popisuje kariéru zpěváka Freddieho Mercuryho během patnáctiletého období od založení skupiny Queen v roce 1970 až po jejich účast na charitativním mega-koncertě Live Aid v roce 1985. Na začátku příběhu se tudíž Freddie Mercury ještě jmenuje Farrokh Bulsara (jeho rodiče byli Indové) a Queen si ještě říkají Smile (a hrají jenom po hospodách). Následně film převypráví to nejdůležitější z doby jejich raketového vzestupu a pak skončí v okamžiku Mercuryho největší slávy, dřív než se na něm začaly projevovat účinky zhoubné nemoci. A opravdu je to dost výrazně spíš film o Freddiem Mercurym než o Queen.

Zdroj fotek: cinemart.cz

Dogman – Recenze – 50%

Na zuboženém předměstí Říma bydlí vyzáblý a citlivý Ital Marcello, který zde provozuje psí hotel/salon. Je to hodný člověk, co má rád svoji živnost a svou dceru (kterou mu půjčuje ex-manželka) a dobře se stará o svou pověst mezi sousedy, až na to, že sem tam trochu prodává kokain. Ten si k němu jezdí kupovat (resp. „kupovat“, protože za něj odmítá platit) labilní hromotluk a hrubián Simoncino, jenž má co do činění s italskou mafií, a kterého všichni na předměstí odsuzují coby zločince a problematického vyvrhele. Když pak Simoncino začne navážet Marcella do loupežných akcí, stane se pro Marcella neschopnost Simoncinovi vzdorovat osudnou.

 

Zdroj fotek: cinemart.cz

Nebezpečná laskavost (A Simple Favor) – Recenze – 50%

Stephanie (Anna Kendrick) je mladá vdova v domácnosti, matka na plný úvazek a autorka internetových vlogů pro ostatní maminky na téma vaření a kreativní ruční práce. Když se ve škole, kam chodí její malý syn, seznámí s matkou jeho spolužáka, elegantní Emily (Blake Lively), stanou se z obou žen kamarádky. Jednoho dne však Emily záhadně zmizí. Její manžel (Henry Golding) případ nahlásí na policii, nicméně Stephanie se rozhodne po nezvěstné přítelkyni pátrat na vlastní pěst.

 

Zdroj fotek: Vertical Entertainment

Johnny English znovu zasahuje (Johnny English Strikes Again) – Recenze – 40%

Nejnemožnější britský tajný agent Johnny English (opět Rowan Atkinson), toho času na agentské penzi a povoláním učitel, se po sedmi letech vrací do akce. Když se totiž Anglie stane obětí kyberterorismu a identity všech zaměstnanců tajných služeb jsou kompromitovány, je třeba vytáhnout ze zálohy někoho ze staré školy, aby škůdce vypátral podle hesla: „Digitálního padoucha lze dopadnout jen analogovými metodami.“

Třetí díl Johnnyho Englishe tentokrát hodně staví na kontrastu nejmodernějších technologií s notně zastaralými a zaprášenými vymoženostmi ze začátku století, s nimiž je Johnny English zvyklý pracovat, a na jeho konfrontaci se současnými vychytávkami, jako jsou chytré telefony nebo virtuální realita. Respektive chtěl by na tom stavět, leč bohužel není příliš nápaditý a málokdy využívá potenciál nějaké scény naplno, takže těch konfrontací Johnnyho Englishe s něčím supermoderním, čemu dostatečně nerozumí, je ve filmu poměrně málo. Většinu humoru tak nakonec stejně zabírají staré známé Atkinsonovy fyzické gagy a parodické odkazy na špionské filmy, čerpající však v mnohém už z předešlých dvou dílů.

 

Zdroj fotek: cinemart.cz

Climax – Recenze – 80%

Kontroverzní umělec a provokatér Gaspar Noé napsal a natočil svůj nový francouzský snímek Climax jako kombinaci psychedelického hororu a tanečního filmu a s touto směsí vytřel zrak divákům v Cannes (a nedávno zvítězil na festivalu ve španělském Sitges). Sleduje v něm skupinu zhruba třiceti tanečníků a tanečnic, kteří pořádají po úspěšném tréninku na turné po USA soukromý závěrečný večírek, a jimž někdo okoření občerstvení v čele se sangrií nějakou drogou (pravděpodobně éčkem nebo LSD), která jim všem zamotá hlavu a uvrhne je do halucinogenního deliria.

 

Zdroj fotek: aerofilms.cz

Zlatý podraz – Recenze – 70%

Český film Zlatý podraz režiséra Radima Špačka (Pouta, Místa) je natočen podle nebeletristické knihy Nebáli se své odvahy, jenž encyklopedicky líčí více než stoletou historii československého basketbalu, a kterou její autoři Jakub Bažant a Jiří Závozda ve spolupráci s filmařkou Kristinou Nedvědovou zároveň adaptovali do podoby filmového scénáře. Na rozdíl od knihy se film zaobírá podstatně menším časovým úsekem, soustředěným zejména na poválečné období mezi roky 1946 a 1951, v němž sleduje osudy československého basketbalového týmu, jemuž se tehdy podařilo prosadit na mezinárodních turnajích.

 

Zdroj fotek: falcon.cz/zlatypodrazfilm.cz

Tina a Vore (Gräns) – Recenze – 70%

Švédský multižánrový mix Tina a Vore, kombinující temnou skandinávskou krimi a bestiální romanci s fantasy mytologií, vyhrál letos v Cannes v sekci Un certain regard, kde si vysloužil pověst výjimečně kuriózního, perverzního a v jistých ohledech unikátního snímku. Jeho hlavní hrdinkou je Tina, podivínská a ošklivá žena, jejíž nedostatky ve fyzickém vzhledu jsou vyváženy nadlidsky vyvinutým čichem, schopným vycítit v lidech emoce. Tina proto pracuje v ochrance na hraničním přechodu, kde pomáhá identifikovat pašeráky, a kde se jednoho dne seznámí se záhadným cestujícím jménem Vore, který je podobně ošklivý jako ona. A oba to k sobě začne od té doby přitahovat.

 

Zdroj fotek: TriArt Film

Hovory s TGM – Recenze – 60%

Celovečerní režijní debut filmového producenta Jakuba Červenky Hovory s TGM se odehrává v roce 1928, kdy spisovatel Karel Čapek přijíždí za tehdejším československým prezidentem Masarykem, aby s ním pohovořil o knize, kterou spolu právě dokončili – Hovory s T. G. Masarykem – neb prezident si její vydání na poslední chvíli rozmyslel. Jde o konverzační nízkorozpočtové dobové drama, v němž spolu Masaryk (Martin Huba) a Karel Čapek (Jan Budař) 80 minut hovoří během procházky v lese a pak je konec.

 

Zdroj fotek: Bontonfilm

Mezinárodní filmový festival Sitges 2018 – První dojmy 3 (Overlord, Freaks,…)

Festival skončil v neděli 14. října, na slavnostním zakončení byli vyhlášeni vítězové (cenu za nejlepší film obdržel Climax režiséra Gaspara Noého) a celému ceremoniálu předcházel koncert filmové hudby Johna Carpentera, jehož se zúčastnil spolu s hudebníky i sám Carpenter. Za deset dní jsem tu viděl 40 filmů, předposlední den jsem se dokonce stihl dostat k moři. Poslední noc jsme se s kolegy rozhodli vyzkoušet noční filmový maraton, ale po náročném fyzickém i psychickém vypětí posledních dnů jsme vydrželi jen na jeden film, který i tak končil ve tři ráno. V následujícím textu, stejně jako ve dvou předcházejících (1, 2), si můžete přečíst dalších deset prvních dojmů z filmů, které se zde promítaly. Nezmiňuji tu akorát nový Halloween, na nějž jsem rovnou napsal plnohodnotnou recenzi, a pak několik starších filmů z minulých desetiletí nebo relativní novinky, které ale jsou nebo byly k vidění již dříve (třeba ve Varech nebo na letošním Be2Can).

© Paramount Pictures

První člověk (First Man) – Recenze – 70%

Příběh Neila Armstronga, prvního muže, jenž vkročil na povrch Měsíce, natočil oscarový režisér Damien Chazelle (Whiplash, La La Land) podle životopisné knižní předlohy Jamese R. Hansena a scénáře Joshe Singera (Spotlight, Akta Pentagon: Skrytá válka) jako svůj první nehudební snímek. Ten diváky seznamuje se zhuštěnou cestou Armstronga napříč vesmírným programem od počátků jeho kariéry až po historický okamžik roku 1969, s Armstrongovým rodinným zázemím, vnitřními strachy a traumaty i s přátelskou atmosférou, která tehdy panovala mezi piloty NASA.

 

Zdroj fotek: cinemart.cz

Halloween (2018) – Recenze – 70%

První Halloween natočil v roce 1978 slavný režisér John Carpenter, který tím dal vzniknout kanonické hororové sérii, v níž je nicméně opravdu dobrý jen ten úplně první film (jediný, který Carpenter režíroval), zatímco ty ostatní variují od mírně nadprůměrných slasherů po zoufale špatné žumpy. V něm byly představeny postavy hlavní hrdinky Laurie Strode v podání Jamie Lee Curtis a maskovaného vraha Michaela Myerse, který se jí snažil zabít. V roce 1981 vzniklo pokračování Halloween 2, které přímo navazovalo na události z jedničky, a o rok později i Halloween 3, který pro změnu s dějem svých předchůdců nesouvisel absolutně nijak, kromě názvu s nimi neměl vůbec nic společného a nevystupovali v něm ani Laurie Strode, ani Michael. Oba se vrátili až v roce 1988 ve filmu Halloween 4.

 

Zdroj fotek: cinemart.cz

Mezinárodní filmový festival Sitges 2018 – První dojmy 2 (Dragged Across Concrete, Složka 64,…)

Osmý den festivalu se pomalu blíží ke konci, zbývají tři dny. V tomto textu si můžete přečíst druhou várku prvních dojmů z dalších deseti filmů promítaných ve španělském Sitges, po níž bude po skončení festivalu následovat ještě třetí várka. Únava už je znát, takže na dopolední projekce se chodí přes tiskové oddělení, kde mají kávovar. Jít aspoň někdy spát před půlnocí je jen zbožné přání – to je tak, když chodíte i na filmy, co začínají v půl jedenácté večer. Poslední noc chceme s kolegy strávit sledováním nočního filmového maratonu, tak uvidíme, jak dlouho to vydržíme.

© Summit Entertainment

Mezinárodní filmový festival Sitges 2018 – První dojmy (Suspiria, Apostle,…)

Začíná pátý den festivalu. Je to tu jiné než ve Varech. Španělská kultura a středomořské podnebí jsou samozřejmě jedna věc, ale značné rozdíly jsou i v organizaci, žánrově specifickém programu a v návštěvnících. V pěti kinech se promítají filmy celý den jen s minimálními přestávkami a od jedné ráno ve většině sálů probíhají celonoční filmové maratony, takže promítačky jedou prakticky nonstop. Filmu se vždy tleská nejen na konci, ale i na začátku u jeho názvu, studiového loga, jména režiséra nebo herecké hvězdy v úvodních titulcích a někdy i v průběhu, když dojde třeba na nějakou hodně akční nebo hodně brutální scénu. Diváci jsou vesměs nadšenci, kteří sem přijeli výhradně kvůli filmům, ne aby se tady fotili a chodili se opíjet na večírky (což tady ani moc dobře nejde).

Na plážové promenádě i v centru festivalového dění jsou desítky krámků s filmovou tematikou, kde se prodávají plakáty, stovky triček, modely postav, peněženky, vinylové desky se soundtracky, knížky, komiksy, stovky filmů na DVD a Blu-ray včetně řady brakových perel a jiné filmové suvenýry. Zatím se mi podařilo dělat rozhovor s Ronem Perlmanem, mít na kameře natočeného Nicolase Cage, Alexe Proyase a Panose Cosmatose, projít se po pláži a nasbírat plnou kapsu mušlí a vidět 13 filmů – první dojmy z deseti z nich si můžete přečíst níže. Naopak se mi zatím nepovedlo sníst více než jedno teplé jídlo denně, koupat se v moři a jít někdy spát před půlnocí. Program je nabitý, v úterý a ve středu mě čeká i pět filmů denně.

© Amazon Studios

Zrodila se hvězda (A Star Is Born) – Recenze – 60%

Režijní a scenáristický debut herce Bradleyho Coopera Zrodila se hvězda je předělávkou stejnojmenného filmu z roku 1976, který je předělávkou stejnojmenného filmu z roku 1954, a ten je zas předělávkou stejnojmenného filmu z roku 1937. S obdobným námětem navíc pracuje i mnoho dalších filmů, tudíž je děj tohoto snímku poměrně provařený a obehraný už předem – jde v něm o slavného zpěváka, který se zaslouží o pěvecký vzestup neznámé talentované dívky, jenž nakonec svého mentora svým hvězdným věhlasem předčí.

 

Zdroj fotek: Vertical Entertainment

Toman – Recenze – 60%

Čtvrtý film v režijní filmografii Ondřeje Trojana (po snímcích Pějme píseň dokola, Želary a Občanský průkaz) se odehrává v letech 1945-1948 a věnuje se poněkud zapomenuté postavě československé poválečné historie, Zdeňkovi Tomanovi. Ten se narodil jako Zoltán Goldenberg, syn maďarských Židů. Od svého židovského původu se ale distancoval a za druhé světové války žil v Londýně, kde pracoval v kontaktu s exilovou vládou. Po válce se vrátil do Československa, přejmenoval se na Zdeňka Tomana, začal se více angažovat v politice a udělal poměrně rychlou kariéru v komunistické straně, odkud to záhy dotáhl až na pozici šéfa zahraniční rozvědky.

 

Zdroj fotek: tha.cz

Mezinárodní Filmový Festival Sitges 2018 – hromada hororů a hvězd

Tento rok se poprvé vydávám do Španělska na Mezinárodní Filmový Festival Sitges, jenž je pořádán každý rok začátkem října v katalánském přímořském městečku Sitges, asi 30 kilometrů jihozápadně od Barcelony. Poprvé se tento festival konal v roce 1968, takže letošní ročník je již jedenapadesátý a bude probíhat od 4. do 14. října. Jde o jeden z největších festivalů se zaměřením na horory a fantasy filmy na světě, leč promítají se tu hojně i thrillery, sci-fi, akční filmy a různé poddruhy těchto žánrů včetně různých brutálních krváků, přiznaných béček, filmových braků, animáků a komedií.