Americký horor Sestra je dalším
ze série hororů navazujících na film V zajetí
démonů, mezi něž se řadí i dvojice snímků o děsivé panence Annabelle. Onou
titulní „sestrou“ je v tomto případě myšlena ta jeptiška, která strašila
už ve filmu v Zajetí démonů 2 a
padla o ní zmínka i v Annabelle2: Zrození zla. Děj Sestry se
odehrává v roce 1954 v Rumunsku v ženském klášteře, kde se
zjevně skrývá jakési prastaré zlo, a kde se v úvodu filmu oběsí jeptiška.
Vatikán pak na ono místo posílá kněze-vymítače Burkea (Demián Bichir), kterému
má dělat při obhlídce kláštera společnost mladá novicka Irene (Taissa Farmiga,
mladší sestra Very Farmigy) a místní mladý farmář přezdívaný Frantík (Jonas
Bloquet). Ti mají za úkol prověřit nejen jeptiščinu sebevraždu, ale i zda je klášter
stále pořád svatým místem (pochopitelně není).
 |
| Zdroj fotek: Vertical Entertainment |
Děj filmu je velice prostý. Hrdinové se dostaví ke klášteru, stráví noc v nedaleké
ubytovně pro hosty, zjistí, že v klášteře a jeho okolí straší, pak se
vydají do útrob kláštera vypátrat, kdo že to tam straší, a nakonec se pokusí to
strašení zarazit. Triviální příběh je nicméně narušován nesčetnými vizemi,
kterými trpí většina postav do té míry, že se nedá příliš dobře orientovat v tom,
co všechno jsou ještě sny a halucinace, a co už je realita (a tvůrci se navíc
sem tam snaží maskovat jedno za druhé, aby diváka překvapili).
Knězi Burkeovi se tím pádem zjevuje duch posedlého chlapečka, kterého se
kdysi marně pokusil zachránit. Novicka Irene trpí různými vizemi od malička a
zjevuje se jí kde co. A všem se pak ještě zjevuje přízrak/duch/démon v podobě
titulní hrůzostrašné řádové sestry, která také umí způsobovat halucinace a
různě se náhodně objevovat a pak zas mizet. Prakticky se tudíž ve filmu může
stát úplně cokoli (včetně toho, že v jednu chvíli spolu dvě souběžně
probíhající halucinace, pocházející ze dvou různých zdrojů, svedou souboj
o hrdinčinu sílu vůle – pokud jsem to pochopil správně – což je zdaleka
nejsilnější moment celého filmu), a o to víc zamrzí, že se tvůrci nepokusili ve
smyslu práce s hororovými prostředky o cokoli inovativního a spoléhali se
jen na atmosféru prostředí, na tradiční duchařské kousky a na obvyklé lekačky.
Z hlediska hororového žánru tudíž Sestra
neobsahuje nic, co byste neviděli mnohokrát a mnohdy i lépe už v jiných filmech.
Samotný klášter působí naštěstí dostatečně tajemně a děsivě sám o sobě,
včetně hřbitova se zvonečky přivázanými k hrobům, děr ve střeše po
bombardování a místnosti, kde se jeptišky musejí nepřetržitě modlit na směny,
aby tím zaháněly zlo, takže ten správnou gotickou atmosféru rozhodně má. Na rumunském
venkově v padesátých letech to vypadá jako na leckterých českých vesnicích
dnes, takže tam ta atmosféra naopak trochu pokulhává. Na sto procent seriózní postavy
Burkea a Irene pak vyvažuje mírně komediální postava Frantíka, který se občas
pokusí i o humor, ale opravdu jen sporadicky. Děsit se pak film snaží vyjma
lekaček hlavně tím, že se na plátně každou chvíli něco zjeví a pak to znenadání
zmizí, případně i nějakou tou mrtvolou, utrženou rukou či hadem lezoucím z úst,
ale to je tak všechno.
Hlavní nedostatek však kromě celkové zastaralosti v práci s hororovým
žánrem tvoří především vypravěčská unylost, kdy se děj zejména ve své první
polovině zoufale táhne a silně připomíná pomalé rozjezdy starých duchařských
hororů z osmdesátých let, kdy se zkrátka neděje nic zajímavého a herci,
jejich dialogy a ani poměrně atmosférické prostředí to nemají šanci jakkoli
ozvláštnit a utáhnout sami o sobě. I po řemeslné stránce je Sestra velice rutinní (nejzajímavější je
asi hudba, výprava a práce s mizanscénou, ale jen v některých ojedinělých
scénách). Za zmínku stojí prakticky až finále odehrávající se v podzemí kláštera,
které se stává tím lepší, čím více se hrdinové přibližují ke dveřím s nápisem
„Zde Bůh končí.“
Sestra nakonec funguje jako standardní pásmo hororových výjevů, které jsou
tím méně strašidelné, čím víc podobných hororů jste viděli, a které rozhodně
nepředstavuje nic výjimečného nebo vybočujícího (v tomto ohledu se možná
vyplatí dát přednost spíš předchozímu hororu od stejného režiséra, Corina
Hardyho, jeho debut s názvem Hvozd). A mnohem
víc stojí za doporučení třeba i nedávný povídkový horor Ghost Stories, který dokázal jedinou povídkou napínat a vyděsit podstatně
víc než celá Sestra.
Žádné komentáře:
Okomentovat