Beze stop je drama americké nezávislé režisérky a
scenáristky Debry Granik, která vešla ve známost obzvlášť díky svému
předchozímu snímku Do morku kostí z roku
2010, nominovanému na čtyři Oscary včetně toho za nejlepší film. Hlavními hrdiny
je tentokrát dvojice tvořená patnáctiletou dívkou Tom (Thomasin McKenzie,
právem považována mezi kritiky za jeden z hereckých objevů roku) a jejím
otcem Willem (Ben Foster, který bude hrát Jana Žižku v připravovaném českém
historickém filmu Petra Jákla), kteří spolu žijí v lesích národního parku na
okraji města Portland v dobrovolné izolaci od civilizace a společnosti ostatních
lidí.
 |
| Zdroj fotek: falcon.cz |
Prakticky jde o film dvou postav, jejichž denní rutinu snímek vykresluje v úvodu
– dvojice spí ve stanu, v improvizované kuchyni si vaří kromě běžných
potravin i dary lesa, otec svou dceru sám učí (třeba i jak se správně skrývat)
a oba žijí velmi nekonfliktně, čistě, v souladu s přírodou a radují
se z drobností. Když jim dojdou potraviny, vyrazí na nákup toho
nejnutnějšího do města, za peníze, které získávají z prodeje léků v bezdomovecké
komunitě. Z jejich vzájemné komunikace později vyplyne, že Tomina matka
před časem zemřela a že Will je válečný veterán trpící jakýmsi traumatem, kvůli
němuž je nucen žít v ústraní a utíkat od jakýchkoli větších společenství. Tom
jeho životní styl vnímá jako zcela přirozený, protože ani pořádně nezná jinou
alternativu, ale když pak během následujících událostí přičichne k životu po
boku dalších lidí, začnou se její představy o způsobu žití od těch otcových
odlišovat.
Beze stop tudíž vypráví hlavně o tom, jestli bude silnější rodinné
pouto mezi otcem a dcerou, nebo touha náctileté dívky žít svůj život po svém. Zásadními
motivy jsou i osobní svoboda a způsob, jakým státy tuto svobodu omezují ve
jménu domnělého vykonávání vyššího dobra, střet alternativně žijících jedinců s
konzumním světem, který má o jejich existenci jinou představu, kterou se jim
snaží vnutit, a případně i myšlenka, že domov nemusí nutně znamenat jen
dům nebo byt. Univerzální srozumitelnost těchto témat pak dělá z filmu překvapivě
divácky vděčnou záležitost, a to i přes pomalejší tempo a minimalistické
vyprávění, často sdělující mnoho podstatného pouze skrz obrazy.
Děj filmu ubíhá velmi přirozeně a konzistentně kupředu poměrně
nepředvídatelnými cestami, ačkoli někde v pozadí lze vycítit, jak to celé bude
muset skončit, a závěrečná scéna pak není až tak emocionálně strhující, jak by
mohla, ale to je hodně subjektivní a bude tudíž dost záležet na tom, jak moc
velkou citovou investici divák do hrdinů udělá a jak moc bude souznít s jejich
tužbami a pocity. Neuspěchané vyprávění si občas dává na čas, zejména při snaze
zdůraznit jasně čitelnou, leč značně působivou vizuální symboliku – třeba když
dojde k hlubokému souznění mezi koněm zavřeným v těsné stáji a
Willem, který se cítí stejně uvězněný v domě, který je oběma hrdinům v průběhu
filmu přidělen sociálními úřady. Scény se stromky, které se ručně ošmikávají a uměle
upravují pro vánoční trh, zas metaforicky reprezentují to, jak se společnost snaží
podobně „deformovat“ i titulní dvojici, aby pak splňovala zavedené požadované
normy.
Snímek přitom nezaujímá žádné hodnotící stanovisko ani k materiálnímu způsobu
života, ani k jeho přírodnímu protějšku, takže ani jeden z nich jednostranně nekritizuje a ani nefavorizuje. Veskrze ambivalentní postoj k oběma stranám má za následek
absenci záporáků – nikdo ve filmu není zlý, jen podléhá jinému typu ideologie a
životní filozofie. Vedlejších postav je přitom ve filmu celá řada, ty jsou ale
krátce po svém představení většinou vzápětí opuštěny, jelikož hlavní hrdiny to
táhne od lidí dál, respektive od jistého okamžiku už jen Willa, s Tom v čím
dál tím méně dobrovolném závěsu. Je příjemné, že film nezaujímá v tomto ohledu
příliš ostrá stanoviska, kritizuje snad jen nedostatek empatie a snahu vnucovat
někomu cizí představu o „správném“ způsobu žití. Film spoléhá na precizní
režii, jednoduché příběhové schéma, minimalistické scény, skvělé herecké výkony
obou hlavních protagonistů a jasně čitelnou symboliku, na druhou stranu však zprostředkovává
jen poměrně prchavý zážitek, jemuž schází nějaká vyloženě ikonická pasáž nebo
výraznější vnitřní tah, které by celý film posunuly ještě o úroveň výš.
Beze stop je film vystavěný na
dvou postavách a jejich psychologii, která ale rozhodně není doslovná, a
ledacos je proto potřeba si trochu domyslet a prožít si cestu obou hlavních
hrdinů spolu s nimi, aby došlo k tomu správnému napojení, a také na
několika tématech, která naštěstí nečpí sentimentalitou a ani se nesnaží
propagovat nějaký životní styl a přesvědčit diváky, že by měli zastávat stejné
stanovisko (jako tomu bylo třeba u spřízněných filmů Útěk do divočiny nebo Tohle je náš svět, které byly v tomto ohledu ideologicky poněkud sporné). Je
to film, který má co říct a říká to krásně, srozumitelně, bez kýče a laciného
idealizování, leč svým vlastním tempem a se silně individuálním emocionálním
dopadem.
Žádné komentáře:
Okomentovat