Hotel Artemis – Recenze – 30%

Los Angeles, rok 2028. V centru města se nachází starý hotel Artemis, dlouhá léta zavřený. To z něj však činí příhodný úkryt pro zabijáky a gangstery, kteří tu mají zřízenou tajnou moderní ošetřovnu a luxusní zázemí, určené pouze pro exkluzivní kriminálníky největšího kalibru. O bezpečnost a zdraví ubytovaných se stará Sestra (Jodie Foster) a její asistent Everest (Dave Bautista). Zločinci si nesmějí jít navzájem po krku, nesmějí mít u sebe zbraně, k personálu se musejí chovat uctivě a platí pro ně i několik dalších pravidel.

 

Zdroj fotek: bioscop.cz

Ano, docela dost to připomíná hotel pro zabijáky ve filmu John Wick 2 (podle kterého by měl vzniknout televizní seriál), nicméně tvůrci akčního thrilleru Hotel Artemis, kteří s Johnem Wickem nemají vůbec nic společného, byli rychlejší a navíc jej doplnili o futuristické nemocniční vybavení. Nebo spíš zejména jeden tvůrce – Drew Pearce, který film natočil podle vlastního scénáře coby svůj celovečerní režijní debut a dokonce ho i produkoval (a předtím se třeba podílel na scénáři Iron Mana 3). Takže o příliš originální námět nejde, avšak jak se později bohužel ukáže, i tak je námět skoro to nejlepší, co může Hotel Artemis nabídnout. 

V ulicích města zrovna zuří krvavé nepokoje a demonstrace kvůli zprivatizované a draze zpoplatněné vodě, tudíž v hotelu není nouze o hosty, kteří potřebují ošetřit. A do toho se z různých směrů začnou vkrádat různé náznaky dějových zápletek:

• Dva bratři – vykradači bank – nedopatřením ukradli něco velmi cenného, co patří nejvyššímu šéfovi losangeleského podsvětí (Jeff Goldblum), který je zároveň i majitelem a zakladatelem hotelu Artemis. A ten si to rozhodně nenechá líbit.

• Shodou okolností má tento majitel do hotelu brzy dorazit, protože je zraněný. Pochopitelně v doprovodu početné ochranky a nejmladšího syna.

• Záhadná nájemná vražedkyně (Sofia Boutella – v loňské Mumii hrála hlavní mumii) plánuje něco nekalého, co zahrnuje porušení zavedených pravidel.

• Před dveřmi hotelu se zjeví nečekaný návštěvník, kterého zřejmě Sestra odněkud zná.

Nepříjemné překvapení spočívá v tom, že žádná z těchto potenciálních zápletek se vyjma posledních zhruba patnácti minut nikdy pořádně nerozjede a celý film pozůstává převážně ze série několika expozic, v nichž se zdlouhavě představují jednotlivé postavy, a pak především z předlouhých rozhovorů každého s každým, které však ve většině případů nevedou k žádným uspokojivým pointám.

Třeba vedlejší postava namyšleného obchodníka se zbraněmi (Charlie Day) je nejukecanější ze všech a navíc je hrozně otravná, ale její existence přitom nemá v příběhu žádné opodstatnění (a není sama). Brutální demonstrace v ulicích jsou víceméně jen berličkou sloužící k tomu, aby se v hotelu mohlo sejít dost zraněných hostů najednou, žádnou jinou úlohu ve snímku nehrají. Především ale ve filmu není skoro žádná akce – celou dobu to sice vypadá, že všichni zdrženlivě vyčkávají a čekají na správnou příležitost, aby film mohl pozvolna vygradovat k obří závěrečné přestřelce, leč místo toho se na konci koná jen jedna mírně uspokojivá bitka v jedné úzké chodbě a jedno velice neuspokojivé, špatně natočené a zmatené pošťuchování před mřížemi (akční potenciál Davea Bautisty extrémně nevytěžen).

Režisér, scenárista a producent Drew Pearce přitom zřejmě neměl problém vymyslet zajímavé prostředí a dodat mu patřičnou potemnělou neo-noirovou atmosféru nebo napsat zajímavé postavy a obsadit je kvalitními a charismatickými herci. Akorát už pak nevěděl, co si s tím vším počít, a tak se pokusil o několik různých cest, avšak dokázal pořádně rozvést sotva jednu z nich – tu, která se věnuje hlavní hrdince filmu, Sestře. Ta je také ze všech postav zdaleka nejkomplexnější a nejlépe napsaná a je jí věnováno nejvíc času (a také je díky Jodie Foster nejlépe zahraná, byť je trochu záhada, proč si Jodie vybrala po pětileté herecké pauze roli zrovna v tomto béčkovém filmu, kde navíc vypadá nejméně o deset let starší, než ve skutečnosti je). Druhou nejlepší postavou je mafiánský boss Jeffa Goldbluma, který však do dění vstupuje příliš málo a příliš pozdě.

Jodie Foster, jejíž stylizovaný osobitý výkon je nakonec tím, co na celém filmu dokáže zaujmout zdaleka nejvíc, se dokonce povedlo být dobrá víceméně navzdory scénáři, který jí příliš nepomáhá a nutí ji hrát věci, které se hrají těžko – třeba ve výsledku zbytečný motiv úzkosti z otevřených prostor, kvůli němuž její hrdinka již 22 let neopustila podzemní prostory hotelu, a se kterým se ve filmu pracuje velmi chabě. To samé platí i o jejích vzpomínkách na minulost, zasazených do snímku poměrně hrubě. Hlavní nedostatek Hotelu Artemis nicméně spočívá v tom, že s tou paletou roztodivných postav vložených do výrazného prostředí Drew Pearce nedokázal rozehrát nic, co by mohlo stát za pozornost, možná tedy až na pár nápadů s 3D tiskárnou.

Co ze začátku zní jako zábavný akční thriller prošpikovaný třeskutými zápletkami, se po svižném úvodu s bankovním přepadením rychle překlopí do užvaněné vyčichlé konverzačky, jejíž tvůrce se víc soustředil na efektní vykreslení temné atmosféry a na přímočarou brutalitu zobrazovaného násilí než na strukturu příběhu a jeho vyprávění, a ani to nevykupuje žádnou akcí, která by teoreticky mohla být považována za přijatelnou satisfakci. John Wick je oproti tomu opravdu úplně jiná liga.