Los Angeles, rok 2028. V centru města se nachází starý hotel Artemis,
dlouhá léta zavřený. To z něj však činí příhodný úkryt pro zabijáky a
gangstery, kteří tu mají zřízenou tajnou moderní ošetřovnu a luxusní zázemí,
určené pouze pro exkluzivní kriminálníky největšího kalibru. O bezpečnost a
zdraví ubytovaných se stará Sestra (Jodie Foster) a její asistent Everest (Dave
Bautista). Zločinci si nesmějí jít navzájem po krku, nesmějí mít u sebe zbraně,
k personálu se musejí chovat uctivě a platí pro ně i několik dalších
pravidel.
Ano, docela dost to připomíná hotel pro zabijáky ve filmu John Wick 2 (podle kterého by měl
vzniknout televizní seriál), nicméně tvůrci akčního thrilleru Hotel Artemis, kteří s Johnem Wickem nemají vůbec nic
společného, byli rychlejší a navíc jej doplnili o futuristické nemocniční
vybavení. Nebo spíš zejména jeden tvůrce – Drew Pearce, který film natočil
podle vlastního scénáře coby svůj celovečerní režijní debut a dokonce ho i
produkoval (a předtím se třeba podílel na scénáři Iron Mana 3). Takže o příliš originální námět nejde, avšak jak se
později bohužel ukáže, i tak je námět skoro to nejlepší, co může Hotel Artemis nabídnout.
V ulicích města zrovna zuří krvavé nepokoje a demonstrace kvůli
zprivatizované a draze zpoplatněné vodě, tudíž v hotelu není nouze o
hosty, kteří potřebují ošetřit. A do toho se z různých směrů začnou
vkrádat různé náznaky dějových zápletek:
- Dva bratři – vykradači bank – nedopatřením ukradli něco velmi cenného, co patří nejvyššímu šéfovi losangeleského podsvětí (Jeff Goldblum), který je zároveň i majitelem a zakladatelem hotelu Artemis. A ten si to rozhodně nenechá líbit.
- Shodou okolností má tento majitel do hotelu brzy dorazit, protože je zraněný. Pochopitelně v doprovodu početné ochranky a nejmladšího syna.
- Záhadná nájemná vražedkyně (Sofia Boutella – v loňské Mumii hrála hlavní mumii) plánuje něco nekalého, co zahrnuje porušení zavedených pravidel.
- Před dveřmi hotelu se zjeví nečekaný
návštěvník, kterého zřejmě Sestra odněkud zná.
Nepříjemné překvapení spočívá v tom, že žádná z těchto
potenciálních zápletek se vyjma posledních zhruba patnácti minut nikdy pořádně
nerozjede a celý film pozůstává převážně ze série několika expozic,
v nichž se zdlouhavě představují jednotlivé postavy, a pak především
z předlouhých rozhovorů každého s každým, které však ve většině
případů nevedou k žádným uspokojivým pointám.
Třeba vedlejší postava namyšleného obchodníka se zbraněmi (Charlie Day) je
nejukecanější ze všech a navíc je hrozně otravná, ale její existence přitom nemá
v příběhu žádné opodstatnění (a není sama). Brutální demonstrace
v ulicích jsou víceméně jen berličkou sloužící k tomu, aby se
v hotelu mohlo sejít dost zraněných hostů najednou, žádnou jinou úlohu ve
snímku nehrají. Především ale ve filmu není skoro žádná akce – celou dobu to
sice vypadá, že všichni zdrženlivě vyčkávají a čekají na správnou příležitost, aby
film mohl pozvolna vygradovat k obří závěrečné přestřelce, leč místo toho
se na konci koná jen jedna mírně uspokojivá bitka v jedné úzké chodbě a jedno
velice neuspokojivé, špatně natočené a zmatené pošťuchování před mřížemi (akční
potenciál Davea Bautisty extrémně nevytěžen).
Režisér, scenárista a producent Drew Pearce přitom zřejmě neměl problém
vymyslet zajímavé prostředí a dodat mu patřičnou potemnělou neo-noirovou
atmosféru nebo napsat zajímavé postavy a obsadit je kvalitními a
charismatickými herci. Akorát už pak nevěděl, co si s tím vším počít, a
tak se pokusil o několik různých cest, avšak dokázal pořádně rozvést sotva
jednu z nich – tu, která se věnuje hlavní hrdince filmu, Sestře. Ta je
také ze všech postav zdaleka nejkomplexnější a nejlépe napsaná a je jí věnováno
nejvíc času (a také je díky Jodie Foster nejlépe zahraná, byť je trochu záhada,
proč si Jodie vybrala po pětileté herecké pauze roli zrovna v tomto
béčkovém filmu, kde navíc vypadá nejméně o deset let starší, než ve skutečnosti
je). Druhou nejlepší postavou je mafiánský boss Jeffa Goldbluma, který však do
dění vstupuje příliš málo a příliš pozdě.
Jodie Foster, jejíž stylizovaný osobitý výkon je nakonec tím, co na celém
filmu dokáže zaujmout zdaleka nejvíc, se dokonce povedlo být dobrá víceméně
navzdory scénáři, který jí příliš nepomáhá a nutí ji hrát věci, které se hrají
těžko – třeba ve výsledku zbytečný motiv úzkosti z otevřených prostor,
kvůli němuž její hrdinka již 22 let neopustila podzemní prostory hotelu, a se
kterým se ve filmu pracuje velmi chabě. To samé platí i o jejích vzpomínkách na
minulost, zasazených do snímku poměrně hrubě. Hlavní nedostatek Hotelu Artemis nicméně spočívá v tom,
že s tou paletou roztodivných postav vložených do výrazného prostředí
Drew Pearce nedokázal rozehrát nic, co by mohlo stát za pozornost, možná tedy až
na pár nápadů s 3D tiskárnou.
Co ze začátku zní jako zábavný akční thriller prošpikovaný třeskutými
zápletkami, se po svižném úvodu s bankovním přepadením rychle překlopí do
užvaněné vyčichlé konverzačky, jejíž tvůrce se víc soustředil na efektní
vykreslení temné atmosféry a na přímočarou brutalitu zobrazovaného násilí než
na strukturu příběhu a jeho vyprávění, a ani to nevykupuje žádnou akcí, která
by teoreticky mohla být považována za přijatelnou satisfakci. John Wick je oproti tomu opravdu úplně
jiná liga.
Žádné komentáře:
Okomentovat