Druhý film režiséra Tomáše Pavlíčka, který před čtyřmi roky sympaticky
debutoval snímkem Parádně pokecal, je
komedií o vztazích mezi členy jedné rodiny. Hlavní hybatelkou děje je na
začátku maminka (Ivana Chýlková), která s manželem (David Vávra) prodává
rodinnou chatu, na kterou v posledních letech už stejně nikdo
z příbuzných nejezdí, ale než dojde k jejímu předání novému majiteli,
chce v ní ještě symbolicky strávit i se zbytkem rodiny poslední
společný víkend, tak jako za starých časů. Sbalí tedy dědečka a babičku (která
o prodeji chaty doposud neví, protože se to před ní do poslední chvíle tají) a
své odrostlé děti i s jejich partnery a vydá se vstříc výletu, kde na ni
čeká všechno, jen ne rodinná idylka.
Chata na prodej je velmi skromným, minimalistickým a i poměrně
krátkým filmečkem (77 minut včetně závěrečných titulků), který ani tolik
nestaví na vyprávění odněkud někam směřujícího příběhu, jako spíš na ze života
odkoukaných situacích, v nichž jsou zástupci tří generací natlačeni tak
trochu proti své vůli do jednoho prostoru. Skoro celý film se odehrává jen na
jednom pozemku a ve dvou autech a skládá se ze série komediálně-dramatických
rodinných šarvátek, během nichž si mnozí diváci jistě vzpomenou na své vlastní
rodinné příslušníky a tím pádem se na vlnu filmu snadno naladí a lehce se
identifikují s jeho hrdiny. Cit pro opravdovost promítnutou do dialogů i
do hereckých výkonů je v tomto smyslu hlavní devízou filmu, který kromě
postihování nedostatků v komunikaci uvnitř rodinného kruhu a zachycení
v něčem typického českého uvažování nemá žádné vyšší ambice a snaží se
diváky hlavně bavit.
O zábavu se snaží postarat skvělé herecké obsazení, byť je dost na škodu,
že ne všem postavám se dostalo stejného prostoru. Zdaleka nejvýraznější ze
všech je jedovatě kousavá babička v podání excelentní Jany Synkové a na
druhém místě za ní dobíhá Jan Strejcovský coby její výřečný vnuk. Babičce pak
ještě ve většině scén zdatně sekunduje postava Ivany Chýlkové alias maminky,
všichni ostatní se ale nedokáží dostatečně prosadit a trošku se tím pádem
ztrácejí ze zřetele a někteří se dokonce vytrácejí i doslova. Třeba Tereza Voříšková
v roli vnučky má sice času na plátně dost, ale své už tak dost nevýrazné
hrdince nevtiskla žádný osobitý projev – a i ten v jednu chvíli začne
bůhvíproč schovávat za medvědí kostým, v němž si jde pak do skrýše na
stromě sednout ke svému německému příteli, který tam ostatně sám mlčky prosedí
de facto polovinu filmu.
Někteří jsou na tom ale ještě hůř. Onen německý přítel, ztvárněný německým
hercem Michaelem Pitthanem, existuje ve filmu zřejmě jen z pozice do sítě
zahraného motivu nechápavého cizince ztrácejícího se v české mentalitě, kterému
je potřeba vysvětlovat fenomén českého chataření – jinak je totiž úplně
zbytečný. Tatínek (David Vávra) a dědeček (Jan Kačer) prakticky nedostali šanci
ani promluvit, natož se jakkoli výrazněji projevit (vyjma takřka mystického
symbolického závěru s posedem, v němž dědeček hraje naopak hlavní
roli), což je vskutku trestuhodné nevyužití velkého potenciálu. Mnohem víc
pozornosti je oproti nim věnováno vedlejším postavám bývalého souseda (Václav
Kopta) a vnukovy slovenské přítelkyně (Judit Bárdos), která je ale zas bita na
tom, že zrovna její vztahová linie, dost kostrbatě budovaná, nakonec vyšumí do
ztracena.
Nicméně alespoň u těch postav, které se dokázaly prosadit (resp. bylo jim
to umožněno), rozehrává Tomáš Pavlíček neokázalou a sympaticky natočenou
charakterovou studii české nátury a povahových vad, zabalenou do uzlíčku
úsměvných a povědomě pravdivých scének, v nichž do sebe jejich
protagonisté navzájem rýpou, pokřikují, nostalgicky vzpomínají a vyčítají si křivdy
z minulosti, které byly sice už dávno zameteny pod koberec, ale smrdí tam
dodnes. S tímhle hereckým ansámblem se toho dalo rozehrát ještě mnohem
víc, ale přestože to na mnoha místech skřípe, tak je tahle nezávazná výprava na
rodinnou chatu vcelku příjemná a zábavná.
Žádné komentáře:
Okomentovat